Bylo Nebylo, Jeden Idiot

[30] - Keira

O pět let později

Moje podpatky hlasitě klapaly o vlhkou kamenou podlahu Azkabanské věznice, když jsem následovala jednoho z lidských zaměstnanců vězení do hornějších pater.

Spěchala jsem. Konečky mých světlých vlasů, které jsem kdysi měla dlouhé do půli zad, mi vesele hladily ramena. Zastrčila jsem si pár neposedných pramenů za uši a konečně stanula před onou celou.

"Prosím, paní Bellová," zachraptěl strážný a galantně otevřel dveře. Skřípavý zvuk, který vydaly se ještě pár vteřin poté odrážel od stěn věznice.

Vešla jsem do ponuré místnosti a rozhlédla se kolem. Muž, který mě doprovázel, zůstal nerozhodně stát na chodbě. Poznala jsem, že už to chce mít za sebou.

"Můžete jít," usmála jsem se mile. "Neublíží mi, a i kdyby, zas tak špatná čarodějka nejsem."

Kývnul, zavřel skřípavé dveře a ztratil se mi z očí.

"Bellová?" ozvalo se z nejtmavšího rohu cely a ze stínu vystoupila vysoká postava ve vězeňském mundůru. Tmavé vlasy měl zacuchané, kůži špinavou a oči vyhaslé. Jeho tvář i tělo byly natolik pohublé, že vypadal jako chodící mrtvý.

"Co to s tebou udělali?" povzdychla jsem si a přistoupila blíž k němu. Přejela jsem prsty po jeho vpadlé tváři. V očích mu na chvíli zasvítily ty staré jiskřičky. "A ano, Bellová. Po tom, ehm, incidentu si na nás lidi začali ukazovat, a tak jsem byla nucena se přestěhovat, aby měla Katie normální dětství. Změnila jsem si příjmení tak, aby se moc nelišilo od toho pravého."

"Divím se, že jsi vůbec přišla," zabručel a sedl si na zem. Klekla jsem si k němu.

"Přišla bych dřív, netuším, proč mi návštěvy dovolili až teď."

"Jak je na tom Katie?"

"Dobře," kývla jsem. "Stará se o ní Remus. Když kvůli jeho problému nemohl najít práci, vzala jsem ho k nám. Alespoň nemusím nechávat svou holčičku pod dohledem cizích lidí a můžu vydělávat, abych nás všechny uživila."

"A co mistrovství Velké Británie?"

"Druzí, porazili nás Tornáda." Na chvíli jsem se odmlčela. "Věřím, žes to neudělal."

Zvedl překvapeně hlavu. "Tak to jsi asi jediná," odtušil. "Nikdy bych to Jamesovi a Lily neudělal."

"Já vím, Hvězdičko, já vím," zašeptala jsem a konejšivě ho pohladila po rameni. "James byl tvůj nejlepší přítel, miloval jsi ho jako bratra, Lily jako svou sestru a Harry je tvůj kmotřenec."

"Nechci se o tom bavit," zamumlal a zvedl hlavu. "Řekni mi víc o mé dceři, teď už taky Bellová?"

Kývla jsem.

"Katie Bellová, tak mi o ní povídej."

"Zamilovala si létání na koštěti a je hodně chytrá a zvídavá. Až nastoupí do Bradavic, zcela jistě se stane nebelvírkou," na chvilku jsem ztichla. "Je ti tolik podobná, jak vzhledem, tak i charakterem."

"Přál bych si vidět, jak vypadá," povzdechl si.

Usmála jsem se a vytáhla ze své kabelky fotku. "Vlastně můžeš." Na černobílém pohyblivém obrázku se smálo čtyřleté černovlasé děvčátko se stejnými jiskřičkami v očích, jaké měl kdysi i Sirius.

Láskyplně si fotku vzal do prstů a neubránil se úsměvu. "Nádherná, stejně jako její matka."

Zvedla jsem koutky úst a lehce ho políbila na tvář. Okamžitě mě poškrábaly jeho vousy. Nikdy mu nějak zvlášť nerostly, ale pár let ve věznici se na něm podepsalo.