Bylo Nebylo, Jeden Idiot

[13] - Keira

Stála jsem za sloupem a nenápadně špehovala Siriuse, který mluvil s Ellen.

Ellen byla má nevlastní o dva týdny starší sestra. Měly jsme společného otce, který se nejprve oženil s Elleninou matkou, ale pak potkal tu moji a zamiloval se do ní a se svou ženou se nechal rozvést, aby si svou novou lásku mohl vzít. Problém byl v tom, že obě ženy zjistili, že jsou s taťkou v jiném stavu, což byl docela problém.

Ale všechno dá se říct fungovalo. Já neznala Ellen, upřímně jsem ani nevěděla, že existuje a ona neznala mě.

Jenomže pak jsme se potkali v prvním ročníku při zařazování a naše podoba nás dost zarazila. Sice jsem já měla vlasy blonďaté a ona hnědé, ale ta podoba našemu otci byla nepopiratelná.

Já jsem to nějak nehrotila, protože jsme skončili v rozdílných kolejích, ale Ellen to nedalo, začala pátrat a později se dovtípila pravdy. A začala mě nesnášet.

Nabyla dojmu, že já jí ukradla otce, a byla ochotna udělat vše pro to, aby mě zničila.

"Proč jsi to udělala?" zeptala jsem se jí s očima plnýma slz a trhavě se nadechla.

"Ty se ještě ptáš?" zasmála se ironicky. "Ukradlas mi otce, ukradlas mi kus rodiny, kvůli tobě jsem vyrůstala jen s matkou!"

"To nebyla moje vina," chytla jsem znovu pevný hlas. "A ty to moc dobře víš. Zamiloval se do mojí matky, ne do mě. Ty jen útočíš na nejslabší kus stáda, abys ukojila tu svou touhu po pomstě."

"Těma slzama mě nedojmeš," ušklíbla se. "Jsi ubohá."

"Jediný, kdo je tu ubohý, jsi ty, Ellen," pronesla jsem se vztyčenou hlavou. "Vyspat se s mým klukem? Ale no tak! Ohranější věc sis prostě vybrat nemohla. Myslíš, žes mě srazila na kolena, ale pleteš se.

Copak neznáš Prewettovské heslo? Co tě nezabije, to tě posílí. A já se teď cítím silnější, než kdykoli předtím.

Když nad tím tak přemýšlím, vlastně bych ti měla poděkovat. Ukázalas mi, jak zrádní umí Blackové být. Jen škoda, žes to nezkusila o měsíc dřív. Alespoň bych nepřišla o panenství s někým, kdo si mě nezaslouží.

Jen si ho klidně nech. Já o něj nestojím. Už ne."

Prošla jsem jistým krokem kolem ní až ke dveřím učebny, ve které jsme stály a ještě naposled jsem se otočila.

"A nezapomeň, vše, co uděláš proti mně, mě jen udělá silnější."

Zamrkala jsem a zavrtěla hlavou, abych z ní tu podlou mrchu dostala a s hrdě vztyčenou hlavou jsem vakročila zpoza sloupu. Zamířila jsem k oné trojičce a zastavila až těsně za Ellen.

"Myslíš si, že je tak dokonalá, kdybys věděl, co je schopná udělat," zavrčela brunetka a pohodila vlasy.

"To jsem teda taky zvědavá," ozvala jsem se nevinným hlasem a James, který mě viděl přicházet, měl dost, co dělat, aby nevyprskl smíchy. "Zatím vím jen to, že jsem schopná upíct dirt, aniž bych ho spálila, sníst na posezení i čtyřicet cupcakes a udělat provaz, ale to je vše. Prosím, řekni mi něco víc." Prosebně jsem sepnula ruce a udělala psí oči, což způsobilo, že Potter smích už nezadržel a Ellen se pěkně dopálila.

Nasupeně se k nám obrátila zády a na odchodu mě nezapomněla strčit do ramene.

"Počkej," zavolala jsem na ní zoufale. "Ještě jsi mi neřekla, co dokážu." To už šel do kolen i Sirius.

Když se oba nebelvírští dostatečně vychechtali, předala jsem jim seznam věcí, který Meda v rychlosti vypracovala.

"Potřebuju, abyste vzali ještě Petera a sehnali to do čtyř hodin nejpozději," rozkázala jsem. "Můžete si práci rozdělit, můžete to hledat spolu, ale musí to být hlavně včas, jasné."

"Ano, kapitánko," zasalutoval James. "Ale vaše mužstvo se nejdřív musí posilnit, takže mě omluvte." Prošel kolem mě a hladově se vrhl k jídelnímu stolu.

"Nechtěl jsem s ní mluvit," zamumlal Sirius a já k němu nechápavě vzhlédla. "S Ellen. Prostě se mi připletla do cesty a začala na mě mluvit, ale já jsem..."

"Už ticho," přiložila jsem mu ukazováček na rty, abych zastavila to jeho nesmyslné blábolení. "Vím, žes s ní nechtěl mluvit. Tvoje oči ji přímo probodávaly. Věřím ti." Váhavě jsem se postavila na špičky a vtiskla mu rychlou pusu na tvář. "Snídej rychle, ať to stihneme, ano?"

Nechala jsem ho tam stát a rozeběhla se za Astrid, která měla vytvořit seznam hostů. Pověřili jsme jí tím kvůli jejím sociálním znalostem, protože měla naprostý přehled o tom, kdo má koho rád a naopak nesnáší.

"Tak koho tam zatím máme?" zeptala jsem se a nakoukla ji přes rameno. Na papíru měla napsaných asi dvanáct jmen, nás sedmi organizátorů včetně.

"Já vím," povzdechla si, "není toho moc, ale Lupin je nenápadný a není zrovna komunikativní."

"To nevadí," mávla jsem nad tím rukou, "beztak bude lepší menší a klidnější oslava."

Na chvilku jsme ztichly, což se Astrid zjevně nelíbilo, protože mi okamžitě začala sdělovat nejnovější drby. Ze všech mě ale jako jediný zarazil ten poslední.

"Víš, že budeme mít nového učitele na obranu proti černé magii?"

"Cože?" vyjekla jsem překvapeně. "Jako je mi jasný, že profesor Mortesten je už starej a zrovna moc to učení nezvládá, ale čekala jsem, že alespoň do konce roku vydrží."

"Já v to taky doufala," přiznala se. "Měla jsem ho ráda, byl to takovej pohádkovej dědeček."

Uchechtla jsem se nad její definicí a opřela si hlavu o stěnu. "Kdo bude ten novej učitel náhodou nevíš?"

Zavrtěla hlavou a pokrčila rameny. "Ne, ale doufám, že bude hezkej a mladej."

"Kam se podělo to tvé 'Chci vážný vztah'?"

"Láska nezná mezí, kdo ví? Třeba on bude můj vážný vztah."

"Bude mu nejmíň dvacet."

"Věk je jenom číslo."

"A vězení je jenom místnost."

"Keiro," uchechtla se a praštila mě jemně do ramene. "Ty jsi nemožná."

"To jsem zvědavá, co budeš ty, až se z tvého sladkého mladého profesora vyklube ženská nebo další pohádkový dědeček. Anebo gay."

Uhnula jsem její ruce dřív, než mě stihla zasáhnout znova a zamířila do pátého patra, abych přioravila komnatu nejvyšší potřeby.

Párkrát jsem přešla podél určené stěny a přála si, aby se otevřela a připravila místnost pro oslavu.

Když jsem otevřela oči, ve zdi byly malé dveře. Potěšeně jsem se usmála a vzala za kliku.

Čau všichniiii, takže já už mám za sebou čtyři testy, do prázdnin zbývá deset dní vám a osm mě (protože jedu na dovču, ou jé) a v médiích máte Astrid.

A napad mě jeden nápad. Řekněme, že svůj první příběh jsem psala z dvojčat hlavně o Georgovi, takže co  kdybych teď napsala něco o Fredovi? Buďto úplně jiný příběh, nebo z pohledu Anette (což byla jedna z hlavních postav, pro ty, kdo Weasley nečetli ;D). Pište mi do komentářů, jestli byste byli pro. Začala bych to psát po skončení týhle knížky.

Love ya. Baru <3