Bylo Nebylo, Jeden Idiot

[20] - Lily × Andromeda × Astrid

Vyšla jsem z havraspárské věže a zamířila ke knihovně, kde jsme měli s Jamesem sraz.

Nemohla jsem přitom přestat myslet na Medinu situaci. Být matkou v tak mladém věku a navíc ani nemít pořádnou práci. A ještě k tomu její rodiče, kteří byli posedlí čistou krví. Nezáviděla jsem ji.

"Lilian," luskl mi někdo těsně před obličejem. Vzhlédla jsem a spatřila Jamesův tázavý výraz. "Něco tě tíží."

"Ale netíží," mávla jsem rukou a otevřela dveře knihovny.

"To nebyla otázka," zabručel a následoval mě. "Vidím, že nad něčím přemýšlíš a podle tvého výrazu to nebude nic krásnýho."

"Ale naopak," zakroutila jsem hlavou. "Myslela jsem na jeden z nejúžasnějších zázraků života."

"Nade mnou?" ušklíbl se.

"Ego poplach," usadila jsem ho. Ty dvě slova byla naše dohodnutá fráze, když se Potter zase uchyloval ke svému debilnímu chování. "Pojďme už najít tu knížku. Mám dojem, že si všichni už všechno rozpůjčovali jen proto, aby mě naštvali."

"Klid, Lils," usmál se a začal přejíždět očima po hřbetech knih v policích. Občas nějakou vyndal, prolistoval ji a zase vrátil zpět. "Něco určitě najdem. A kdyby ne, jsi Křikova oblíbenkyně. Odpustil by ti i kdybys mu vypila poslední víno, natož nesplněný úkol."

"Nepiju víno."

"To jsme toho před dvěma týdny viděli," připomenul mi. "Tu ohnivou whiskey jsi do sebe házela jako léta trénovaný alkoholik. Závidět by ti mohl i Sirius."

"Nemluv o tom," zamumlala jsem a zrudla při vzpomínce na onen večer. "Nebyla jsem ve své kůži."

"Dobře," kývnul. "Pro každýho je to jednou poprvé."

"Debile," zavrčela jsem a praštila ho pěstí do ramene.

"No tak, sladká Lilian," zašeptal a chytil mě za boky. "Přece by ses nerozčilovala."

"Co? Já... ehm..." najednou mi došla slova. Netušila jsem ani v nejmenším, co mám dělat.

Jamesovi oči sjely z mých očí na mé rty a pažemi si mě přitáhl blíž k sobě. Zrak se mi mimovolně sesunul k jeho spodnímu rtu, který se mírně chvěl.

A pak konečně překonal tu krátkou a přesto kilometrovou vzdálenost mezi námi a políbil mě. Zlehka, jako by se bál, že se pod jeho dotekem rozpadnu.

"Lily," povzdychnul si a opřel naše čela o sebe. "Chci být s tebou."

"A já zas s tebou, Jamie," usmála jsem se a vtiskla mu rychlý polibek do koutku rtů.

"Ale ne, Keiro, my jsme jenom kamarádi," ozval se pár metrů od nás hlas jedné nejmenované blondýnky, která stála vedle Jamesova nejlepšího kamaráda a pobaveně nás pozorovala. "Nic víc, nic míň. A neříkej mu Jamie, nebo ti zlomím koště."

×××

Soustředila jsem se pouze na svou chůzi a snažila se přitom vypustit z hlavy všechny příšerné scénáře, které mohly nastat.

Zhluboka jsem se nadechla a prošla tajnou zdí do mrzimorské společenské místnosti.

"Kde je Ted?" zeptala jsem se Zoe, u které jsem věděla, že se s Teddym kamarádí.

"Myslím, že v ložnici, ale jistá si nejsem," pokrčila rameny a dál se věnovala psaní nějaké eseje.

Vyběhla jsem těch pár schodů a vrazila do chlapecké ložnice sedmého ročníku. Ted se dvěma spolužáky seděl na zemi přímo uprostřed místnosti a zapáleně pozoroval své dva kamarády, jak hrají kouzelnické šachy.