Bylo Nebylo, Jeden Idiot

[14] - Keira

"Ne, ne, ne," zavrtěla jsem hlavou nad vánočními stromky. "K červeným koulím patří zlaté řetězy a k modrým koulím řetězy stříbrné, ne naopak."

Peter, který měl výzdobu na starost po mně hodil ošklivým pohledem, ale vyhověl mi a šel stromky předělat.

Meda mezitím kontrolovala jídlo a pití a vše si pečlivě odškrtávala v seznamu. Najednou se zastavila. "Můžete mi někdo vysvětlit, proč jsou tady arašídy, když na seznamu nebyly?"

"A proč ne?" pokrčil rameny Potter.

"Možná proto, že Remus má na ně alergii, ty chytráku?" zaťukala jsem si na spánek. "Copak chceš, aby umřel?"

"Merline," povzdechl si Sirius. "Tak by je snad nejedl, ne?"

Zabodla jsem do něj varovný pohled a frustrovaně si povzdechla. "Bože to je den, jestli to nestihneme do tý doby, než Remus přijde, tak..."

"Co?" pohledy všech lidí v místnosti se upřeli na mě.

"Kdo měl na starosti sem Lupina přivést?" zeptala jsem se a modlila se, aby Meda řekla jméno Astrid, která jako jediná z organizátorů chyběla. Bohužel mě ale zklamala, protože strnula a přiložila si dlaně na pusu.

"Do Merlinovy plesnivé papuče, já na tohle úplně zapomněla."

"Dobře," vydechla jsem a snažila se nekřičet. "To bude v pohodě, já pro něj dojdu. Petere, kde to byl naposledy?"

"V knihovně, šéfko," odpověděl okamžitě. "Udělal si tábořiště za úplně posledním regálem."

"Dodělejte to tady," rozdala jsem poslední příkaz. "Jsme tady do patnácti minut maximálně."

Hned nato jsem vyběhla z místnosti a na chvíli se zastavila, abych se ještě jednou vrátila zpět. "Siriusi, pojď se mnou, musí to být víc věrohodnější."

Černovlásek neváhal ani vteřinu a rozeběhl se za mnou. "Máš nějakej plán, co mu řeknem? A proč vůbec běžíme?"

"Plán vymyslím cestou, a běžíme proto, aby to vypadalo, že je to vážné."

Po třech minutách vytrvalého sprintu, jsme dospěli ke knihovně a prosvištěli jsme i tu, i když madam Pinceová dala dost rázně najevo svůj nesouhlas.

"Remusi!" vyjekla jsem sípavě na kluka, který seděl opřený o jeden z regálů a kolem sebe měl rozprostřeno asi deset tisíc knih. "Jemes… on… sakra, já se musim vydejchat." Opřela jsem se o polici a snažila popadnout dech.

Naštěstí se Sirius chopil iniciativy a začal vysvětlovat místo mě. "Hledali jsme v Komnatě nejvyšší potřeby tu divnou knihu, co jsme tam dali na konci minulého roku. James vyšplhal na nějakou skříň, ale spadnul z ní a teď je v bezvědomí a nemůžeme ho probudit ani kouzly."

V tu chvíli do Remuse jako když střelí. Vyskočil na nohy a než jsme se nadáli, už vybíhal z knihovny. Ani si nestihl sundat brýle, které občas nosil na čtení.

"Tak poběž," pobídnul mě můj společník a já zmučeně zasténala. Milovala jsem famfrpál, ale běhání jsem se snažila vyhýbat širokým obloukem. Sirius se jen zasmál a pokroutil nade mnou hlavou. "No, když nejdeš sama, tak…"

Ani nedokončil větu a hodil si mě přes rameno, v důsledku čehož jsem zaječela. Oba jsme si vysloužili další vražedný pohled naší milované knihovnice.

"Siriusi Orione Blacku," řvala jsem, když se mnou na rameni probíhal skrz chodby, kde nás nejspíš viděla polovina Bradavic. "Okamžitě mě pusť dolů, ty idiote."