Bylo Nebylo, Jeden Idiot

[9.] - Sirius

"Dost, nedokážu se soustředit,"chytil jsem se za hlavu a odhodil učebnici přeměňování, která s tupým nárazem dopadla na podlahu. James i Remus ke mně vzhlédli.

"A co tě tu tak rozptyluje?" pozvedl obočí Tichošlápek. "Pokud vím, jsem já i tady pan Potter naprosto zticha, takže tě ničím nerušíme."

"To ty hlasy v jeho hlavě," prohodil Dvanácterák k Remusovi polohlasem tak, abych to zřetelně slyšel i ná a prstem si poklepal na levý spánek. "Ruší jeho uvažování."

"Tak proto si Keira myslí, že jsi idiot," uchechtl se Lupin. "Ty přitom jenom trpíš schizofrenií."

"Schizo co?" zeptali jsme se s Jamesem stejně nechápavě.

"Rozdělená osobnost," vysvětlil Remus. "Schizofrenie je onemocnění člověka, který má ve svém mozku dva nebo více osobností. Můj strejda byl takový... A teď to postihlo i jednoho z mých nejlepších přátel."

Jeho dramatický výkon byl velmi dobrý a Jamese to docela rozesmálo. "Pokud ti nevyjde ta práce pro ministerstvo, začni hrát divadlo, určitě budeš mít ohromný úspěch."

"Blbečku," zamával odmítavě rukou a zvážněl. "Já budu rád, když mě vůbec někam vezmou."

"Kvůli tvému chlupatému problému?" zamračil jsem se. "Remusi, určitě se najde někdo, kdo to pochopí. Jako my dva například."

Náměsíčník se smutně usmál, přikývl a znova zasedl k té tlusté nudné učebnici.

"Půjdu se projít," zamumlal jsem a rozešel se ke dveřím.

"Kam jdeš?" zeptal se James.

"Tam, kde jsem ji potkal," prozradil jsem. "Mami," dodal jsem vzápětí.

"Tak se na přechodu rozhlídni," varovalo mě to brýlaté pako.

"A pomáhej starším lidem," přidal se k němu náš vlček.

"Šašci," uchechtl jsem se a vydal se přes celý hrad k místu, které pro mě mělo veliký význam.

Došel jsem před sovinec a dlaněmi se opřel o kamenné cimbuří. Zapadající slunce ozařovalo hladkou plochu jezera a celý Bradavický hrad se postupně nořil do stínu.

"Jdeš si poslat dopis?" ozvalo se pár metrů ode mě. Překvapeně jsem sebou trhnul a vyčítavě se podíval na drobnou dívku, která se vědoucně šklebila.

"Ne," brouknul jsem. "A ty?"

"Vlastně můj původní plán byl seřvat tě a v horším případě i zmlátit, protože probíráš naše soukromé věci nejen se svými kamarády, ale i s mými kamarádkami."

"Lily se tam zjevila náhle jako duch," začal jsem se bránit. "Stejně jako ty teď tady. To máte vy holky nějakou zázračnou schopnost, či co?"

"No jo," pokrčila rameny. "U mě se projevila na začátku třetího ročníku. Můj první velký objev byli Pobertové."

Vykulil jsem oči. "Tys viděla náš zasvěcující rituál?"

James otevřel dveře jedné učebny a opatrně nakoukl dovnitř. "Dobrý, nikdo tu není, jdem."

Náš obrýlený kamarád vytáhl naoko normálně vypadající pergamen a my ostatní si stoupli kolem něho.

"Pánové," pronesl slavnostně. "Náš plánek je konečně hotov. Teď už nebudeme muset slepě zdrhat před Filchem, když uvidíme jeho každý krok. Už se stačí jen podepsat - doplnit naše přezdívky.

Ty Siriusi," kývl bradou mým směrem, "ty budeš Tichošlápek, nebo bys byl raději prašivý hafan?

Ty, Lupine," podíval se na Remuse, "budeš Náměsíčník, i když si myslím, že chlupatý vlček je víc vystihující.

Ty Petere," ukázal na předposledního člena naší party, "budeš Červíček. A nekoukej se tak na mě.

A konečně já budu Dvanácterák... Ale jen proto, že Nejúžasnější chlapec na světě je moc dlouhé.

A my, moji přátelé, my jsme Pobertové."

"Znáš ještě jiná pobertovská tajemství?" otázal jsem se s mírnými obavami.

"Znám," přitakala. "Například vím, co je Remusův malý chlupatý problém.

Nebo vím, že Potterova oblíbená kniha není Famfrpál v průběhu věků, ale Romeo a Julie."

"Cože?!" vyjekl jsem. Tohle mi James zatajil.

"A taky vím," ztišila hlas, "že už nebydlíš s lidmi, kteří tě odchovali. Přestěhoval ses k rodině, která je ti více vlastní, než kterákoli jiná. Kde máš bratra, který ti porozumí a nikdy tě nezradí. Je hezké, že tě Potterovi taky berou jako součást rodiny."

"To je," vydechl jsem.

Oba jsme na pár minut ztichli a jen pozorovali potemnělou krajinu.

"Siriusi?" oslovila mě tiše a já se mimoděk usmál nad tím, že mi řekla křestním jménem. Obrátil jsem se na ní a tázavě nadzvedl obočí. "Proč sis tehdy vybral mě? Chci říct, vždyť co tě znám, opovrhuješ zmijozelem a i všemi studenty, kteří do té koleje patří. V čem jsem já jiná?"

"To je složitější vysvětlit," povzdechl jsem si a nervózně si zajel rukou do vlasů.

"Tak to zjednoduš," ušklíbla se a projednou jsem to byl já, kdo vrhal vražedné pohledy.

"Ty nejsi jako ostatní. Jsi krásná, ale ne jako modelky z časopisů. Jsi krásná pro to, jak se chováš, jak se dokážeš smát. Jsi krásná svou laskavostí. Jsi krásná tím, že neměníš svoje chování a svůj temperament jen kvůli názoru ostatních. Jsi nádherná proto, jaká jsi. A ty jsi svá.

Víš, dřív jsem si myslel, že láska je cosi banálního. To jsem byl ještě malé děcko. A když jsem tě ztratil, začal jsem se k tomu upínat znovu. Začal jsem věřit něčemu, co nebyla pravda. A pak mi James otevřel oči a já si uvědomil, že láska není blbost, protože je tu jedna dívka, kterou miluju. A ta dívka jsi ty."

"Nevěděla jsem, že ses do mně zamiloval podruhý," odtušila. "Je možný, žes mi to už říkal, ale já byla natolik zvyklá tě ignorovat..." Nechala větu vyznít do ztracena.

"Nezamiloval jsem se do tebe podruhý," opravil jsem ji. "Já tě nikdy milovat nepřestal."

"Občas mi to chybí," řekla s úsměvem. "Naše tajná rande u zapovězeného lesa, nebo úprk před Filchem, když jsme shodili to velké brnění."

"Pořád si to pamatuješ," konstatoval jsem trochu překvapeně.

"Ovšem," kývla. "Copak ty ne?"

"Každou vteřinu," přiznal jsem. "Pořád nevěřím, že jsme to dokázali celých těch devět měsíců ututlat. Myslel jsem, že už mě nemiluješ."

"To je taky pravda," přitakala a mě píchlo u srdce. Tohle bolelo víc, než kterákoli její urážka. Sám jsem moc dobře věděl, že její city už poněkud ochladly, ale slyšet to přímo bylo zcela něco jiného.

"Ale jak jsi před týdnem trefně podotknul," pokračovala, "pořád tě mám hodně ráda, to si musím přiznat. Láska je složitá, krutá a nevyzpytatelná, stejně jako dokáže být krásná.

Je tak trochu jako válka. Je lehké ji začít, těžké skončit. A nemožné na ni zapomenout."

Čau všichniiiii, přidávám další díl už dneska, protože o víkendu budeme mít narozeninovou oslavu, hned v pondělí jedu na cyklisťák a nepředpokládám, že tam bude wifi a budu ráda, když stihnu vydat jednu kapču ještě předtím, než odjedu příští víkend do Skotska. Snad se vám kapča líbí a těšíte se na další část... A taky chci poděkovat za to, že už mám 40 odběratelů, protože kulatý číslo je přesně to, čeho jsem si přála před sedmnáctinama dosáhnout

Love ya all. Baru<3