Bylo Nebylo, Jeden Idiot

[23] - Sirius

Peter naštvaně přecházel po naší ložnici sem a tam a občas po nás vrhnul nakvašený pohled.

"Vy jste fakt kamarádi za všechny prachy," prohlásil nabručeně a posadil se na svou postel, přičemž nás nezapomněl stále probodávat očima. "Jsem pryč deset dní a nejen, že se tady mým přátelům stane pět tisíc věcí, ale ani nejsou schopni toho, aby si sedli ke stolu a napsali mi nějaký stručný dopis o tom, že se Remus líbal s Astrid Glickermanovou, že Dvanácterák konečně dostal Lily, že se Sirius finálně usmířil s Keirou a že je jeho sestřenka zbouchnutá."

"No tak promiň, Petere," chlácholil ho Remus. "Mrzí nás to."

Červíček po nás naposledy přejel vyčítavým pohledem, a pak se usmál. "Fajn, odpouštím vám, ale musíte mi popsat, jak se všechno tohle stalo."

"Ať začne James s Remem, já mám doučování přeměňování se svou holkou," zazubil jsem se a zamířil ke dveřím.

"Vždyť jsi v přeměňování jeden z nejlepších ze třídy," nadhodil Remus.

"Jo," zasmál jsem se. "To ale Keira vědět nemusí." Zkratkami jsem se dostal, do jedné prázdné učebny, kde jsme měli mít sraz, schoval se za katedru a počkal, než blondýnka vejde dovnitř.

Posadila se do třetí lavice před katedrou a položila na ní učebnici přeměňování.

Tiše jsem se postavil. "Tak co nám řeknete o zvěromázích, slečno Prewettová?" zeptal jsem se a napodoboval přitom hlasem profesorku McGonagallovou.

Překvapeně sebou trhla a zavrtěla káravě hlavou. "Zvěromág je třeba můj idiotský přítel, který už roupama neví coby," ušklíbla se a přešla těsně ke mě.

"To je sice možné, slečno," pokývl jsem, "ale chtěl jsem slyšet to, že zvěromág, neboli odborně animagus je člověk, který se dobrovolně proměňuje ve zvíře."

"Tak koukám, že přeměňování umíš, tak to asi odpískáme, co říkáš?" pokrčila rameny, otočila se na podpatku a chystala se opustit učebnu. V tom jí ovšem zabránily moje paže, které se jí obmotaly kolem boků.

"Siriusi," vyjekla a zasmála se. "Nech toho!"

"Ani mě nehne, zlato," zašeptal jsem jí do kůže na krku a vzápětí naše rty přilnuly k sobě. Prsty mi vjela do vlasů a lehce mi skousla spodní ret.

Najednou vrzly dveře učebny a dovnitř vstoupila drobná blondýnka. Narozdíl od Keiry, která byla téměř bělovlasá, se vlasy téhle blížily spíš barvě slámy. Šokovaně pohledem přreskakovala z Keiry na mě.

"Co je?" zeptala se nakonec Kei Kei a povytáhla obočí.

"Takže je to pravda?" hlesla Fiona, na jejíž jméno jsem si konečně vzpomněl a roztřeseně na nás ukázala. "Vážně jste vy dva spolu?"

Kývnutím jsem přisvědčil a přitáhl si blíž k tělu Keiru, která si pomalu vzlykající Fionu projížděla napůl zmateným a napůl starostlivým pohledem.

Plačící dívka vycouvala z učebny, bouchla dveřmi, a pak už jsme jen slyšeli vzdalující se kroky.

"Budu hádat," povzdychla si Keira a vykroutila se z mojí náruče. "Nějaká tvoje bejvalka?" Nad slovem bejvalka záměrně udělala prsty ve vzduchu uvozovky.

"Jo," vydechl jsem. "Víš, jak blbě se cejtím s vědomím, že já měl asi dvacet holek a ty mimo mě nikoho?"

"Každý se s naším rozchodem hold vypořádal trochu jinak no," zabručela. "A navíc, to si vážně myslíš, že jsem chodila jen s tebou? No tak, nebuď tak egoistický."

"To jako fakt?" nadzvedl jsem překvapeně obočí a polkl jsem. "Kolik?"

"No na tvou příčku nedosáhnu," mírnila mě. "Dva celkem. První byl Ian, začala jsem si s nim na začátku páťáku."

"Jakej?"

"Vyšel Bradavice už minulej rok a byl úplným opakem tebe. Sladký, romantický každou vteřinou. Byla jsem to vlastně já, kdo v našem vztahu velel. Chodili jsme spolu skoro pět měsíců, a pak jsem to ukončila. Potřebuju kluka, co se umí odvázat a tuhle představu plnohodnotně splňoval Drew, jenomže ten nebyl na dlouhé vztahy. Otázka tří týdnů, a pak adieu."

"Spala jsi s nima?" Přikývla.

"S oběma?" Další přikývnutí.

"Jaktože jsem si toho nevšiml?"

"Možná proto, že jsme se neoblizovali na každym rohu? S Drewem jsme si vždycky našli nějaký skrytý místo. A Ian na projevování citů používal zdrženlivější prostředky - objetí, držení se za ruku. K líbání se schyloval jen občas."

"Aha," hlesl jsem a přešel k jinému tématu. "Už jsi přemýšlela o budoucnosti?"

"Jako o kariéře?" otočila na mě hlavu.

"Ne, o tom jsi mi přece říkala, myslel jsem spíš o rodině a tak."

"Trochu," přiznala. "Ale jméno pro dítě mám vymyšlený třeba už od patnácti."

"Fakt?" zamrkal jsem překvapeně. "Jaký?"

"Pro kluka Claud," odmlčela se. "A pro holku Katie."

"Katie schvaluju," zamyslel jsem se, "ale Claud mi přijde trochu zženštilý. Já bych vybral třeba Bruce."

"Bruce se jmenuje můj strejda," koukla se na mě pochybovačně a
ohrnula spodní ret. "Přidal se ke Smrtijedům a teď je v Azkabanu. Odpusť mi to, brouku, alenikdy bych svýho syna nepojmenovala Bruce." Na chvíli se zarazila a otočila se na mě. "Vážně teď plánujem děti?"

Pokrčil jsem rameny. "Nejspíš ano. Já jsem ale třeba přemýšlel, kde budu bydlet, až tady skončíme. Nemůžu u Potterových zůstat věčně. Říkal jsem si, že bych mohl bydlet někde v Londýně, a pak se přesunout do Godrikova dolu nebo do Oaklandu."

"To co je?"

"Jedno menší městečko na hranici Velké Británie a Skotska," vysvětlil jsem. "Stejně jako v Godrikově dolu tam bydlí spousta kouzelnických rodin, ale podle mě je tam hezčí krajina. Kilometry holých plání a kopců, které sem tam protne nějaký les."

"Kdybychom tam bydleli někde dál od civilizace," idelizovala si dál, "Katie s Claudem by tam mohli létat na košťatech."

Chvíli jsme oba dva mlčeli a představovali si všechno to, co by se mohlo stát.

"Do jaké kategorie se řadí ta ehm, Faline?" zeptala se najednou.

"Myslíš Fionu?" Přikývla. "Netuším co si představuješ pod pojmem katrgorie."

"Je spíš tichá nebo drbna?" upřesnila.

"Je tichá, ale problém je ten, že se kamarádí s Evie Beetovou," povzdechl jsem si. "Myslím, že o nás bude do tří dnů vědět celá škola."

"A tobě to vadí?" zeptala se starostlivě.

"Jestli mi vadí to, že se dozví, že jsem konečně našel holku, kterou vážně miluju a chci s ní strávit zbytek života, že jsem konečně dospěl a vím co chci? To mi vážně nevadí, Keiro."

Usmála se a vtiskla mi pusu na tvář.

"Siriusi?"

"Ano?"

"Taky tě miluju!"

Čau všichniiiiii, momentálně jsem bez inspirace, takže mi i tahle krátká kapitola zabrala celej týden a je psaná na etapy. Tak snad nejste moc zklamaní.

Love ya. Baru <3