Bylo Nebylo, Jeden Idiot

[15] - Sirius

Bylo to něco málo přes týden, co jsem se probudil se svou princeznou v náručí, ale náš vztah se nijak nezměnil. Jen prostě přiznala, že už mi odpustila. Přesto se moje chování k ní nezměnilo, ještě stále nebyla moje.

Do Štědrého dne zbývaly takřka tři dny a všude kolem už panovala Vánoční nálada. Jako jediný z naší čtveřice se Peter rozhodl jet domů, už jenom kvůli tomu, že sedmý ročník s Astrid v čele se rozhodl uspořádat Vánoční ples/večírek. Částí toho bylo, že každý si měl sehnat partnera (pokud nechtěl být ponížen) a plánovaly se i nějaké společenské tance.

"Pokud si mám vybrat mezi něčim tak nebezpečnym, jako je tanec, nebo můj pokoj a cukroví, volim jasně cukroví," pronesl teatrálně, zatímco si cpal všechny svoje věci do kufru.

Náhle se rozletěli dveře a dovnitř vpadli dva nevítaní hosté. A to Lily s Astrid.

"Ahoj, mí oblíbení nebelvírci," vyjekla nadšeně Astrid a posadila se vedle Remuse. "Hele, Reme, nehledej za tím něco víc, beru tě čistě jako kámoše. Nešel bys se mnou na ten ples? Jsi jeden z mála kluků, se kterýma jsem něco neměla, který by po mně nevyjeli, nebo se kterýma bych chtěla jít."

"Byla tu pro tebe ještě nějaká jiná možnost?" zazubil se Náměsíčník.

"Hm, vlastně ne. Jsi ideální. Ale vlastně ti nedávám na výběr."

"V tom případě půjdu rád, kámoško," šťouchnul do ní.

"Co to děláš, Petere?" otočila se brunetka na Červíčka.

"Balím domů," zamumlal a hodil do kufru další tričko.

"Utíkáš od plesu, co? A to jsi přes noc přišel o schopnost kouzlit?" zavrtěla hlavou a vytáhla z kapsy hůlku. "Od čeho jsi sakra čaroděj? Balit!"

Všechny Peterovi věci se vmžiku naskládali do kufru, který se následně sám od sebe zavřel. Peter slušně poděkoval a sednul si na svou postel.

"Hm, Lils," oslovil rudovlásku nervózně James a podrbal se na zátylku, "šla bys ty se mnou na ten Vánoční ples?"

"Víš, Jamesi," povzdechla si Lily a sklopila pohled k zemi. "Hrozně ráda bych to přijala, ale už mě pozval Tate z mrzimoru a mě přišlo líto ho odmítnout."

Myslím, že kdybych si nevšiml, jak Astrid cukají koutky, asi bych na to taky skočil. Měl jsem pocit, že James se v následujících vteřinách buďto rozbrečí, nebo se vydá hledat neexistujícího Tatea.

"Dělám si srandu, ty troubo," rozesmála se rudovláska a jednou rukou ho objala. "Jasně, že s tebou půjdu. To máš za to, že ses zeptal na poslední chvíli."

"Ty se moc nesměj, Siriusi," zchladila mě Astrid, když jsem si chtěl do Dvanácteráka rýpnout taky. "Keiru se chystá pozvat nějaký její spolužák a vzhledem k tomu, že to má blíž, být tebou bych si pospíšila."

V tu chvíli už jsem jí slyšel pouze zdálky, protože jsem sbíhal po schodech od ložnic. Jako blesk jsem proletěl skrz hrad až ke sklepením. Jako správný Poberta jsem samozřejmě znal heslo. Sice to bylo proto, že mi ho Kei řekla, ale na tom nezáleží.

"Salazar," pronesl jsem s povzdechem a málem narazil do Srabuse, který v tu samou chvíli vycházel ze společenky.

"Koukej na cestu, Blacku," zavrčel, čímž mě docela naštval.

"Nevim, kdo tu do mě vráží, Srabusi," pronesl jsem posměšně. "Jestlipak víš, s kým půjde tvá bývalá jediná kamarádka na Vánoční ples?"

Snapův nezdravě voskový obličej zrudl vzteky a v další vteřině mě přitiskl s rukou pod mým krkem na chladnou stěnu.

"Ten egoistický kretén nesahá Lily ani po kotníky."

"Ale narozdíl od tebe jí nikdy nenazval mudlovskou šmejdkou."

"Siriusi!" ozval se kousek ode mě rozhořčený dívčí hlas. Keira stála v polovině schodiště a z očí jí šlehaly blesky, přešla těsně k nám a podívala se na Snapa.

"Seve, pusť ho, hned!" Její hlas byl klidný, ale rázný. "Hned!" zopakovala, když se očividně nehodlal pohnout a on ji kupodivu poslechl. "A teď běž pro tu kůži z hřímala, jinak bude můj vánoční vtípek úplně v troskách."

Snape přikývl a otočil se k odchodu.

"Chystáme se Peroxidovi vylepšit kštici, jen pořád nevíme, jestli to bude lepší na modrou, nebo na červenou."

"Udělejte z něj dalšího Weasleyho," navrhl jsem a její rty se roztáhly do širokého zákeřného úsměvu, který ovšem hned změnila na vážný výraz.

"Nápad dobrý, ale kárání se nevyhneš," oznámila mi. "Jak si to sakra představuješ? Vytahovat na něj, že holka, kterou miluje se pomalu dává dohromady s klukem, který je jeho největší rival. Jak by asi bylo tobě, kdybych se já dala dohromady dejme tomu s tvým bratrem? Nebo s Connorem?"

"S Connorem?" zamračil jsem se. "S tim blbečkem z vašeho famfrpálového družstva? Proč by ses měla dávat dohromady zrovna s nim? Vždyť neumí počítat ani do deseti."

"Pozval mě na ples," pokrčila nenuceně rameny a já se okamžitě zarazil a vyděšeně se na ní otočil.

"A?"

Znovu pokrčila rameny. "Odmítla jsem ho. S tím odůvodněním, že už s někým jdu."

Sklesle jsem sklopil hlavu. "Aha. A kdo je ten šťastný?"

"Jeden takový černovlasý narcistický idiot," zasmála se. Pochopil jsem, že si ze mě utahuje a šibalsky jsem se zašklebil.

"A kdy jsem řekl, že s tebou půjdu?"

"Tak proč jsi sem vážil takový kus cesty?" nadzvedla vědoucně obočí. "Ale pokud nechceš, Connora to určitě potěší..."

"Ať tě to ani nenapadne, Fialko," rozkázal jsem a uvěznil jí ve svém objetí, kdyby jí náhodou vážně napadlo za tou gorilou jít. "Jen mě tak napadá, že bych si měl sehnat společenský hábit."

"A já šaty," vyfoukla otráveně. "Jak znám Astrid, bude mě i holky celý zítřek vláčet po Prasinkách, abychom sehnali do-ko-na-lé šaty. Ani netuším, co za barvu chci nosit."

"Bude ti slušet cokoli," usmál jsem se. Na schodech se začaly ozývat něčí kroky, nejspíš Snapeovi, který se vracel s přísadou do Keiřiiné pomsty. "Uvidíme se, Fialko," zašeptal jsem a políbil jí na spánek.

Nerad jsem od ní odcházel, ale měl jsem ještě nějakou práci a hned první úkol byl oznámit klukům, že bychom si měli sehnat něco na ples. Vzhledem k tomu, že Remus od začátku roku myslel na OVCE a James na Lils, byl jsem si celkem jistý, že ani jeden na něco tak banálního ani nevzpomenul. A to se muselo napravit.

Čau všichniiii, hlásím se s další kapitolou. Pokud se vám líbí, nezapomeňte hlasovat, nebo napsat nějaký pěkný komentík, ten vždycky potěší. Jinak se budu snažit vydávat kapitolu do tří dnů od té předchozí, ale inspirace je nevyzpytatelná, což určitě většina z vás ví, protože jste taky určitě autory nějakých příběhů.

Love ya. Baru <3