Slova

1.2K 108 5
                                    

Tvé rty se hýbou,
Vychází z nich slova.
Proč já jim nerozumím ani za boha?

Ty slova,
Co slyším poprvý,
Zní jako spala bych na trní.

Říkáš "Odejdi!"
Myslíš to vážně?
Já myslela že je nám krásně.

Těmi slovy,
Co říkáš jen chvíli,
Já trpím,
Jako dobré víly.

Už rozumím slovům,
Co vyšly ti z úst.
Myslím že budu držet doživotní půst.

Věci balím si v letu,
Už od tebe nechci slyšet ani jedinou větu.

Odcházím.
Voláš "Miluji tě!"
Ale já mám strach,
Co když ta slova znamenají opak?

Smutné chvilky Kde žijí příběhy. Začni objevovat