Smutné chvilky

Díra

Chtěl jsi jít ven,
Nechtělo se mi,
Ale přesto souhlasila jsem.

Cestou k tomu místu,
Zastavila jsem se a hledala skrýš.
Nevěděla jsem, jestli ti zvládnu čelit, víš?
Přesto jsem došla na to místo,
Moje srdce ničím si nebylo jisto.
Na vše tady, jsme měli vzpomínky,
Teď už jsou to jen vyhaslé plamínky.

Čekala jsem chvíli,
Potom další.
Poslouchala jsem píseň,
Tu naši.

Plánoval jsi svatbu,
teď vystavěl sis přede mnou hradbu.
Najednou jsi přijel,
Hradba padá,
Normální svět před tebou zmizel.

Povídali jsme si,
Bylo to fajn.
Můj Svět, se na chvíli proměnil v ráj.

Hráli jsme si jako malé děti,
V tu chvíli jsme měli pouto,
co nezničí žádné hloupé věty.

Vzal jsi mě k sobě,
Uvařil jsi palačinky.
No, s touhle postavou už bych měla začít zvedat činky!

Pustil jsi film,
Hlavou mi proběhla vzpomínka.
Teď to bylo jiné,
Protože tehdy ses mě dotýkal.

Sedíme tu spolu,
Hlavu mám sklopenou dolů.
Když se na tebe podívám,
Tvých rtů se najednou dotýkám...

Vzpomínáš na to někdy taky?
Díky tomu okamžiku, věřím na zázraky.
Tehdy jsi byl něco, co pro mě nebylo,
Přesto, se mi tebe zachtělo.

Dostala jsem to, co jsem chtěla,
Ale nejsem si jistá, jestli jsem to chtít měla.
Každá chvíle byla krásná,
Cítila jsem se s tebou šťastná.

Teď je všude temno,
Jen mi dva v očích máme světlo.
Světlo pomalu vyhasíná
A díra mezi našemi světy se rozevírá....