Smutné chvilky

Útěk

Už to měl být rok,
Udělali jsme velký společný krok,
Potom jsme se začali hádat,
Naše pohádka přestala to zvládat.

V našem vztahu objevily se praskliny,
Neměli jsme nic, čím bysme je zhojili,
Všechno přinášelo bolest jen,
Přestal jsi mě brát sebou ven.

Přestal ses o mě starat,
Všechno musela jsem sama zvládat,
Nezajímala tě má nemoc,
Už jsi mi nenabízel pomoc.

Vyměnil jsi mě za kamarády,
Nechal mě samotnou tady,
Brečela jsem celé noci,
Poslouchala jak mé srdce přestává tlouci.

Vůbec nevěděla jsem o tobě,
Mluvila jsem už o cizí osobě,
Měla jsem strach o tebe,
Zatímco ty užíval sis až do nebe.

Bolelo to jako prase,
Přestalo a začlo zase,
Nedokázala jsem ani dýchat,
Přestala jsem o tobě slýchat.

Tvoje máma chtěla ať to vzdám,
Že prý svůj vlastní život nemám,
Že bych tě měla nechat odejít,
Abych mohla sama žít.

Proč bych to měla dopustit?
Proč bych tě měla opustit?
Na žádnou "pauzu" nevěřím,
Říkala jsem jí, když vařila večeři.

Pauza to je útěk,
Je to ten nejslabší skutek,
Já nejsem slabá však,
Budu za nás bojovat.

Zahojíme šrámy,
Uzavřeme staré rány,
Přejdeme tu bouři,
Do které náš svět se noří.

To byl můj plán,
Nepočítala jsem však s tím, že tys už to vzdal,
Bojovat už nemá smysl,
Zazněl výstřel a jí zatměla se mysl...

Tímto děkuji, za 5k přečtení (: jste úžasní (: