Slabost

117 10 3
                                    

Na rok přesně,
Ve stejný den,
V noci uprostřed deště,
Se na střepy rozbil můj sen.

Chtěl jsi se se mnou rozejít,
Stejně jako loni,
Chtěl jsi znovu odejít,
Mě to zase bolí.

Řekl jsi, že nemiluješ mě už,
Jakobys tím do srdce zabodl mi nůž,
Teď krvácím z otevřené rány,
Bez dechu čtu tvé další zprávy.

Celá se třesu,
V slzách se topím,
Neschopna dýchat z toho děsu,
Tvým nezájmem trpím.

Ještě včera jsi mě miloval,
Ještě včera život bys mi obětoval,
Teď budu na všechno sama,
Už není nic mezi náma.

Vzlyky tišila jsem celou noc,
Vůbec nespala jsem moc,
Z postele nedokázala jsem vstát,
Nohy neudržely mě, přišel pád.

Nakonec došla jsem na nádraží,
Na vlak jsem čekala,
Neobjevil ses na zápraží,
Sama do vlaku jsem sedala.

Nad tebou jsem přemýšlela,
Jak přežiju bez tebe,
Slzy v očích pořád jsem měla,
Nemůžeme být od sebe.

Vlak zastavil na další stanici,
Viděla jsem tě z okna,
Slzy uschly mi na líci,
Když tvá pusa mé se dotkla.

Nerozešel ses se mnou včera?
Kvůli tvé slabosti noc jsem probrečela?
Kdybych jen měla dostatek síly,
Vstát, vydat se sama ke svému cíli...

Ahoj! (: 60. básnička je na světě (: neuvěřitelné číslo (: přečtení přesáhlo 4,5K, za což taky děkuji (: no, a pěkné čtení (:

Smutné chvilky Kde žijí příběhy. Začni objevovat