Nekonečno

181 20 13
                                    

Kde jsi?
Prosím, vrať se brzy.
Nikdo mě tu nechrání,
V tom, abych se bála mi nikdo nebrání.

Ty odcházíš do práce,
Já strachem, ztrácím na váze.
Dělají si ze mě sluhu,
Jako bych byla, uprostřed nějakého dluhu.

Voláš mi každý den,
To ovšem, abys mě ochránil, nestačí jen.
Třeba uvědomíš si časem,
Že kvůli slzám, mluvila jsem přiškrceným hlasem.

Pokaždé, když se večer, unavený vrátíš,
Maximálně pět minut se mnou ztratíš.
Hned odjedeš naštvaný,
To, že mě za sebou necháváš v slzách, ti nijak nevadí.

Už ti nezáleží na mé ochraně 
Chceš, abych se cítila bezbraně.
Chceš mě vidět na kolenou,
Chceš mě vidět zlomenou.

Udělala jsem spoustu chyb, uznávám,
Ty taky a přesto, boj o tebe nevzdávám.
Ty ano, už o mě nestojíš,
Co se mnou bude, se nebojíš.

Všechny chyby, jsem chtěla napravit,
Proto, jsem se ti šla omluvit.
"Miluji tě" končila má omluva,
"Já tebe taky," jsem mohla slyšet, leda od boha.

Chci, abys mi to donekonečna říkal,
Donekonečna, se mě dotýkal.
Ty, to ale neuděláš,
Protože mě rád, ani trochu nemáš.

Spoustu věcí, mi dáváš za vinu,
Zatímco v sobě, vidíš nevinu.
Chyby nebyly jen moje,
Byly ze stejné části i tvoje...

Nezlobte se, že vydávám po takové době, ale dochází mi nápady :/ stejně nám ale, přibylo pár básníků, kteří se dostali až k posledním básním :) děkuji za hlasy a stoupající přečtení ;)

Smutné chvilky Kde žijí příběhy. Začni objevovat