Dno

113 9 10
                                    

Sedím na pláži,
Kde písek pod sluncem září,
Moře protéká mi mezi prsty,
Uteče, když se ho budeš snažit sevřít v hrsti.

Stejně jako jsem ti utekla já,
Teď sedím v tvé košili schovaná,
Vyhřívám se na slunci,
Snažím se léčit bolest na srdci.

Ty víš, že odejít jsem nechtěla,
Ale jinou možnost já neměla,
Tak mi to odpusť prosím,
Stále tě v srdci nosím.

Odstěhovat jsem se musela,
I když o zůstání jsem prosila,
Teď na tebe myslím,
V plicích dochází mi kyslík.

Po tváři tečou mi první slzy,
Vodopády budou je následovat brzy,
Tak moc se mi po tobě stýská,
I když už nejsem tvoje blízká.

Zapomněl jsi na mě už?
Řekni ne, ať není mi hůř,
Prosím nezapomeň na mě,
Jinak skončím v moři na dně.

Už je to pár týdnů,
Unavením zývnu,
Čekám na tvé zprávy,
Nepřišly a mně otevírají se rány.

Copak jsi zapomněl jak zamilovaný jsi byl?
Copak ti někdo lásku ke mně vymluvil?
Notak otevři oči,
Můj svět bez tebe se přestal točit.

Uběhlo půl roku,
Každý den měla jsem slzy v oku,
On zapomněl na mě,
A jak jsem slíbila, ležím už na dně...

Ahojky (: moc se všem omlouvám za dlouhé čekání /: úplně mě opustila moje básnická stránka a nebyla jsem schopna vytvořit ani jeden rým /: přesto to stále čtete a děkuji za to (: pevně doufám, že touto básní dosáhneme těch 5k přečtení (:

Smutné chvilky Kde žijí příběhy. Začni objevovat