Kufry

172 23 18
                                    

Sedím tu u dveří,
S knihou v ruce,
Že čtu mi nikdo nevěří.

Venku prší a já přemýšlím,
Jak přežít týden bez tebe, vymýšlím.

Doba bez něj se krátí,
Nemůžu se dočkat, až se vrátí.
Psal mi celý týden,
Jak se měl, vím jen.

Odpověď vždy byla
"Mám se fajn"
Nikdy jsem neslyšela
"Už to bez tebe nezvládám"

To bylo jen v mojí hlavě,
Myšlenky na tebe mám hlavně .

Týden se krátí,
Už se mi brzo vrátí.

Přichystala jsem jídlo k večeři,
Že vařit umím, třeba konečně uvěří.
Každou chvíli,
Objevit se ve dveřích měl.
Objevil se,
Spatříc jídlo na stole, oněměl.

"Já...my... Musíme si promluvit."
To, že mě nepozdravil, mu dokážu omluvit.
"To počká, miláčku.
Nenech vystydnout tu omáčku."

"Omáčka je jen malá ztráta...
Já totiž, budu táta."
S otevřenou pusou jsem koukala,
Marně správná slova hledala.

Utekl nahoru,
Sbalil kufry,
Jejda, to byly fofry!

Když odcházel,
Dal mi pusu na tvář.
"Miluju tě, tak se tak smutně netvař."

Miluješ mě a odcházíš?
Sakra, špatně s mým srdcem zacházíš!
"Tak už jdi,
Ať nečeká,"
Říkám se semknutými rty.
"Ta, co ukradla mi, nejlepšího člověka..."

Takže... Minule jsem říkala, že tohle bude možná poslední báseň :( jenže jsem zjistila, že mě básničky moc baví, na to, abych se jich vzdala :) takže  vážení, nekončíme!! :) děkuji za vaše hlasy a za to, že to pořád čtete :) taky za vaše komentáře, které mi dávají chuť do psaní :) ❤

Smutné chvilky Kde žijí příběhy. Začni objevovat