Skála

125 14 4
                                    

Celý svět se proti mně obrací,
Dobrá nálada, už se dlouho nevrací.
V mých očích protrhla se hráz,
Proto se mi teď brečí snáz.

Pro "kamarády" jsem jen hloupá coura,
Přestože nedávno říkali, jak jsem moudrá.
Už mě nepovažují za svůj vzor,
Změnili na mě názor.

A ty? Zmizel jsi s nimi,
Bez jediné špetky viny.
Kdo to byl? Žena nebo muž,
Ten kdo na tebe vytáhl nůž?

Zůstalo ti jen několik bodných ran,
Po procházce, na které jsi chtěl být sám.
Tvůj pohřeb byl před pár dny,
V ten den schovali tě do tmy.

Včera jsem tam byla znovu,
Klečela jsem u tvého hrobu.
Vzpomínala jsem na tebe
A při tom koukala do nebe.

Mluvila jsem s Bohem,
Ať vrátí tě ke mně honem.
Prosila jsem, ať zbaví mě smůly,
Už nadále nemám pevnou vůli.

Stojím na kraji skály,
Už brzy ocitnu se v ráji,
Chci jít za tebou,
Jaké je dotýkat se tě, si vzpomenout.

"Tebe Bože, o odpuštění prosím,
Jeho srdce stále v sobě nosím.
Vrátit mu ho musím,
Proto tenhle způsob zkusím.

Stála tam,
Vítr s jejími vlasy si hrál,
Bez něj osamocená se cítí,
Proto ze skály se řítí...

Smutné chvilky Kde žijí příběhy. Začni objevovat