Cigareta

126 17 4
                                    

Bolela mě noha,
Já nemohla stát,
Nemohla se usmívat,
To ale nezajímalo Johna.

Říkal, že se na mě nedá dívat,
Že měla bych se začít usmívat.
On nechápal bolest mou,
Nechápal, že neudržím se na nohou.

Od té doby, se na mě mračil,
Přitom by mi jediný úsměv stačil.
Možná, že mi to vrací.
Šance na usmíření se pomalu ztrácí.

Milovala jsem ho víc, než je zdrávo,
Přesto mi to přišlo málo.
Nemluví se mnou,
Přemýšlím, jestli máme pořád vztah ve dvou.

Byla jsem na všechno sama,
Zaslepená bolestí a tvýma hrama.
Už dochází mi síly,
S nimi i poslední kousky víry.

Vždycky jsi za mnou utíkal,
Aby  jsi se mnou byl,
Jen jsi vedle mě klopýtal
a  se mnou nemluvil.

Nenapsal jsi jediné slovo,
Bolest, to bylo ono,
Všechno co jsem cítila,
Když jsem tě ztratila.

Najednou, vyhýbat ses mi začal,
A tím další pohár bolesti načal.
Trávil jsi čas s kamarády,
A tím zmařil všechny snahy,
Na setkání se mnou,
Na usmířenou.

Online jsi býval,
Ale na zprávy neodpovídal.
Tak já přestala psát
A s cigaretou v ruce, začala zapomínat.

Tak... nejdřív, bych chtěla poděkovat za krásné komentáře, které mi tu neustále přibývají (: za druhé chci poděkovat svým stálým čtenářům, kteří se mnou stále drží. Už jste pro mě jako rodina (: za třetí DĚKUJI ZA 3K PŘEČTENÍ!!! Nemáte ani tušení, jaké to je, když celý týden čekáte, až se tam to číslo objeví a najednou se vzbudíte a ono tam je (: jste užasní a já vás vážně miluji (:  tak, teď to dotáhneme k 50. básničce a potom uděláme něco s tím tisknutím, ne? (:

Smutné chvilky Kde žijí příběhy. Začni objevovat