Smutné chvilky

Ptáci

Odjíždí mi za dva dny,
Svět už teď ztrácí barvy,
Všechno kolem umírá,
Stromy, nebe, každá květina.

Všechno barví se do hněda,
Dělá to podzim, nebo nějaký nezbeda?
Nad hlavou létají mi ptáci,
Jejich zpěv se v dálce ztrácí.

Listy šumí větrem,
Který prodírá se ztraceným teplem,
Na nohou mám husí kůži,
Myslím na tu kytici rudých růží.

Jedenáct je jich ve váze,
Lhala bych, kdybych řekla, že mě k nim nic neváže.
Pomalu přes vázu se sklánějí,
Bojím se, že napospas světu mě nechají.

Koukám na zapadající slunce,
Které už nezahřeje ani prsty na ruce,
Ztrácí se mezi stromy,
Nadcházejícího dne se bojím.

Zpěvák zpívá mi ve sluchátku,
"Zlato, já to nechápu,"
Věř mi já taky ne,
Nechápu proč tak bojím se světa bez tebe.

Myslím, že se na to brzy přijde,
Až pro mě Slunce zítra naposledy vyjde,
Budu na něj koukat jako pitomec,
Žadonit ať ještě dnes není konec.

Budu přemýšlet nad státy co nás dělí,
Až pojedu do školy v pondělí,
Ty budeš daleko pryč,
A ze mě nezbyde tu vůbec nic.

Budu brečet každý večer,
Budu přát si abys neodešel,
Budu usínat v tvém tričku,
Budu "zavřete se" křičet mým víčkům.

Budu myslet na tvé doteky,
Co ode mě utekly,
Budu myslet na tvé rty,
O kterých budou všechny mé sny.

A až probudím se další ráno,
Budu přát si, aby se mi to jen zdálo,
Budu na kolenou prosit boha,
Ať ty dva týdny uběhnou jako voda.

Budu prosit, aby vzpomínky daly si pauzu,
Uzavřely tě jako jednoduchou kauzu,
Ony však nebudou mi naslouchat,
Ani srdce nebude mě poslouchat.

Vítr zmítá celým polem,
Já však dále vstřebávám tvé sbohem,
Tváře mi z posledních sil hoří,
Svět slzami do mlhy se noří.

Nadechuju se z posledních sil,
Přeju si, abys tu se mnou byl,
Aby hřálo mě tvé objetí,
Až všichni ptáci odletí.

Prosím, ať zůstanou tu barvy, teplo,
Ať klidně obalí mě peklo,
Hlavně ať mám tě u sebe,
Tak strašně zamilovaná jsem do tebe...