Tma

114 11 2
                                    

Dnes je můj svatební den,
Jsem ráda, že je to právě Dylan.
Našla jsem nejlepšího muže,
Co každý den nosil mi růže.

Před zecadlem jsem stála,
S uvolněnými pramínky si hrála.
Objevila jsem se v kapli s kyticí bílých růží,
Která se houpala s mou pomalou chůzí.

Podívala jsem se k oltáři,
On tam stál,
Už dlouho jsem neviděla úsměv na jeho tváři,
Ale teď se nádherně usmál.

Měli jsme starostí spousty,
On však věřil, že všechno spraví jeho tousty.
Když ale zjistila jsem, že nemůžu mít děti,
Chtěla jsem umřít do minuty.

On však řekl, že děti budeme mít,
Potom si klekl a ptal se, zda si ho chci vzít.
Samozřejmě jsem neodmítla,
Proto teď o svatební šaty klopýtám.

Kouká na mě,
Snažím se nebrečet, marně.
Touto uličkou jdu sama,
Jelikož mi zbyla jen máma.

Můj táta nedožil se dnešního rána,
Protože ho srazila nějaká hloupá nána.
Pořád na tebe myslím tati,
Chtěla bych tě tady taky.

Pokračuji uličkou dál,
Zatímco vstává a tleská celý sál.
Chybí mi poslední kroky,
Ke štěstí, které bude trvat roky.

Podám mu ruku svou,
Ještě než podlomí se mi nohy v kolenou.
K zemi padám,
Své síly se pomalu vzdávám.

Dylan na mě s hrůzou kouká,
Své oči v slzách koupá.
Chtěla bych říci mu,
Že všechno bude v pořádku.

Řeč mě náhle opustila,
Zrak hned po ní,
Do tmy jsem se ponořila,
Vážně se bojím.

Náš svatební den,
Proměnil se ve špatný sen.
Katie jsem mohl mít,
Kdyby mi ji smrt nechtěla vzít...

Smutné chvilky Kde žijí příběhy. Začni objevovat