Pohřeb

455 54 12
                                    

Přišel mi papír,
Bylo to parte.
Hned jak zjistil jsem jméno,
Slzy ucítil jsem na rtech.

"Lásko?" volá Laura z mojí postele,
Ignoruju jí,
Už vidím se před rakví,
V kostele.

Vzpomínám,
jak držel jsem ji v náručí,
Myslel jsem že srdce se mi samou radostí rozskočí.
S tímto pocitem, každou noc usínám.

* v kostele*

Kněz spustil.
"Jsme tu kvůli dívce, co milovala moc, A kvůli chlapci, co ji nemiloval dost."
V tu chvíli jsem duši vypustil.

On se mýlí,
Miloval jsem ji víc než je možné,
Však věděl jsem, že nezasloužím si s ní jedinou chvíli.

Tak nechal jsem ji odejít,
Pochopte, musel jsem se s ní rozejít.
Chtěl jsem, aby byla šťastná,
Aby měla to, co zaslouží si dívka tak krásná.

V posteli už bývám sám,
Teda skoro.
Její fotku vedle sebe stále mám.

Chybíš mi tady,
Chybíš mi stále,
Myslím na tebe neustále.

Kněz pokračoval.
"Láska, již cítila, ji zabila.
Nemohla vydržet déle,
Už nezvládla tu bolest ve svém těle,
tak rozhodla se umřít,
A tím, bolest ukončit."

Umřela jsi kvůli mně?!
Co to proboha vjelo do tebe?!
Ty nevíš, že jsem tě miloval?!
Že vzdal jsem se tě, abych ti lepší život dal?

Byla to má chyba.
Hloupost malého chlapce.
Je mi to líto,
Spi sladce.

Smutné chvilky Kde žijí příběhy. Začni objevovat