Vdova

106 12 2
                                    

Je ráno,
Čerstvé kávy, mi musí být dopřáno.
Slyším kroky ze schodů,
Tak zvedám se od stolu.

"Kam spěcháš Adame?
Snídaně je na stole."
"Utíkám za prací,
Ty miliony , co na účtu mám, mi nestačí."

Zabouchl jsem dveře od domu,
Utíkal do kanceláře ke stolu.
"Brzy vás povýším
A váš plat o něco zvýším."
Ozval se šéf,
To co řekl, bylo pro mé uši jako lék.

Vracel jsem se v pozdní hodiny večera,
Seděla v křesle a já věděl, že brečela.
Chtěl jsem jí říct tu novinu,
Ona však nejevila žádné známky pohybu.

Na stole byl talíř, jídla se nedotkla,
Mé oči zaujala, vedle ležící, fotka.
Celá černobílá,
Z ultrazvuku byla.
"Budeme mít dítě,"
Čas rozhodit rodinné sítě.

"Ne my, já!
Ty máš práci,
Tvá milenka,
Ke které se vracíš."

To byla její odpověď,
Rozhodl jsem se, dát zítra výpověď.
Udělal bych cokoliv,
Abych mohl být v , mého dítěte, okolí.

Když jsem se druhý den vrátil,
Můj žaludek se obrátil,
Dům byl prázdný,
"Odešla", bylo mi jasný.

Každou chvíli říkala,
Že se cítí sama,
Teď já hledám lana.

Teď cítíš se sama, znova?
Za dvě minuty bude z tebe vdova...

Děkuji, že se mnou stále držíte ❤️

Smutné chvilky Kde žijí příběhy. Začni objevovat