Change [CZ]

Kapitola 7. [Den 3.]

Levi

Eren odešel s tím upoceným chlápkem z televize a mě najednou zatahala za tričko ta černovláska s brýlemi. Myslím... Agnes?

,,Um....němůžu najít Merry. Už nějakou chvíli."

Řekla a klopila pohled k zemi. Bylo to asi jediný dítě tady ,který jsem ještě neviděl ječet. Povzdechl jsem si a vstal ze židle.

,,Tak ji pojďme najít."

Řekl jsem a ona přikývla. Co jsem tak pochopil ,tak to byla její jediná kamarádka. Vedla mě k místu ,kde ji viděla naposledy. Jasně... bludiště.

,,Hráli jsme si a já ji pak ztratila. Hledala jsem ji úplně všude. Dokonce i kluci se ji pokusili najít. Už to bude víc jak dvacet minut."

Vysvětlila mi. Nechápu proč děti tak rádi hrají na tak obrovských místech. Navíc. Jaktože ji nikdo nenašel ,když jsme si tu hráli s těma drzýma děckama -co se mě opovážily nazvat starým - babu? Tohle místo nemůže být zas tak velký ,aby ji aspoň někdo nezahlídl. S hlubokým povzdechem jsem se rozešel k bludišti. Byla tu docela tma.

,,My vám pomůžeme!"

Vykřiklo pár kluků co teď stáli u Agnes. Takhle se tu ztratí ještě víc spratků a kdo je bude nahánět? Eren! O to bych se postaral.

,,V žádným případě."

Řekl jsem a chtěl pokračovat v menším podřepu dál. Jenže oni se rozběhli do všech směrů.

,,Kdyby ji někdo našel tak zařve: Moje nohy smrdí!"

Vykřikl ten nejvyšší z nich a ostatní souhlasně prikývli. Jeden z nich vylezl po žebříku do dalšího patra ,další proběhl okolo boxovacích pytlů hlouběji do bludiště a ty ostatní jsem nestihl zachytit. Taky jsem vystoupal o patro výš a snažil se přemýšlet jako šesti letá holka.... ne. Neumím to. Na to by mohl být expert Eren. Chvíli jsem tam bloudil a měl pocit ,že pořád chodím do kolečka. Mohlo uplynout tak deset minut ,než jsem došel do toho místa ,kde na mě Eren spadl. Pokusil jsem se přejít. Vůbec nechápu jak se mu podařilo spadnout. On je taky zvláštní případ. Ačkoli přišel o oba rodiče dokázal se pořád smát. Já byl jen zahořklý. Ale nevadilo mi ,že se na mě většina bojí byť jen podívat. Alespoň ve městě ,kde jsem bydlel to tak bylo. Eren v tomhle byl jiný. Bylo mu jedno co si o mě lidi myslí nebo jak moc děsivě vypadám. Řekl co měl na srdci a svým způsobem se mě ani nebál. Už dlouho jsem takového člověka nepotkal. Vlastně.. Hange byla jediná a od ní se taky dost lišil.

Rozhlédl jsem se okolo sebe a na levo spatřil takovou zválštní polstrovanou stěnu s okýnkem. Zkusil jsem na ni trochu zatlačit a jak jsem předpokládal ,natočila se a odhalila mi pohled na menší čtvercovou místnost ,která tak trochu působila jako místnost v blázinci. U protější stěny seděla zrzavá holčička s kolenama přitaženýma ke hrudi. Myslím ,že by to mohla být ona. Teď už se nedivím ,že ji nikdo nenašel. Její pohled nevypadal moc přátelsky.

,,Co tu chcete?"

Zamumlala a sklopila pohled k zemi.

,,Tvý kámoši tě hledají."

Neměl jsem absolutní tušení co jí mám říct. Jak dlouho tu může být?

,,Tak je nechte."

Nějak mi to začalo všechno docházet. Nemůžou ji najít asi třicet minut. Před tak před čtvrt hodinou jsem tu byl já a Eren... je tu okýnko. No do háje.

,,Ošahával ste Erena."

Vypadlo z ní najednou a potvrdila mi tak moji myšlenku. Nechtělo se mi na ni furt tak civět ze zhora a tak jsem přišel blíž a klekl si k ní.