Change [CZ]

Kapitola 6. [Den 3.]

Eren
Cesta Autobusem byla tichá... teda spíš já a Levi jsme byli potichu. O zbytku se to říct nedalo. Děti poskakovaly po autobuse sem a tam a učitelky se je snažily chytit. Ani nevím jak jsme tu cestu přežili ,aniž by řidiči ruply nervy. Všichni se utišili až když byla z okna vidět obrovská budova ,která byla celou tu dobu cíl naší cesty.

,,Tak děti. Nic tady nezapomňte a před autobusem se seraďte do dvojic."

Mezitím co se je snažila učitelka zpacifikovat ,jsem se já i Levi snažili dostat ven z autobusu ,kde ale stále lilo jak z konve.

,,Erene.. spočítej je venku prosím."

Zastavila mě ještě cestou ke schodům a já přikývl. Děti vybíhaly z autobusu sice po jednom ,ale až moc rychle.

,,34..35..36.......37."

,,Tohohle jsi už počítal."

Zastavil mě Levi.

,,tak.. 37..."

,,Tuhle taky."

Měl jsem je počítat když byly ještě na schodech a né teď až když se snažili poskládat do dvojic. Bylo to skoro jak škatulata hejbejte se ,protože se každý s někým chtěl spárovat ,ale nakonec si to rozmyslel a šel k někomu jinému.

,,Tak dost. Do dvojic a hned!"

Vykřikl najednou Levi a oni jakoby jim někdo pohrozil smrtí ,strnuli na místě. Většina se chytla za ruku s tím koho měla zrovna vedle sebe a už zůstala stát. Otočil jsem se na Leviho s tichým děkuji a začal počítat znovu.

,,Dva.. čtyři.. šest...... 32!"

Řekl jsem jako konečný výsledek a otočil se na učitelku ,která spokojeně kývla a zavelela k pochodu vchod. Děti šly jako zástup miniaturních vojáků za třemi učitelkami a já s Levim jsme v zadu hlídali ,aby se někdo nevytratil. Já jsem nechtěl vytahovat deštník ,ale Levi byl proti a tak jsme šli opět bok po boku pod modrým deštníkem.

Stanuli jsme před skleněnými dveřmi a jen čekali až se budeme moci schovat ve vnitř kde nefouká ze všech stran. Děti se nasoukaly do menší haly ,která byla hráškově vybarvená a působila klidným dojmem. Celkově to tu ,ale docela zavánělo potem. Byl jsem pověřen ,abych pomohl dětem z pláštěnek ,zatímco učitelky šly zařizovat naši rezervaci. Klekl jsem si k Merry a pomohl jí rozepnout pár knoflíků u jejího svítivě zeleného nepromokavého kabátu.

,,Vypadá děsivě."

Řekla a prohlížela si prostrnou halu s obrovským skákacím hradem uprostřed.

,,Levi?.. no možná jo."

Odvětil jsem jí s menším úsměvem. Je chytrá dost na to ,aby si udělala obrázek o tom kdo se jí líbí a kdo ne.

,,Ale líbí se ti."

Přestal jsem u posledního knoflíku a pocítil horkost ve tvářích. Děti jsou upřímné a říkají to co vidí.. dívám se na něj snad nějak zvláštně? Jinak než na ostatní? 

,,Není to zlý člověk Merry ,ale stejně jako ty o něm vím jen málo."

Sundal jsem jí pláštěnku a podal jí ji ,aby si ji mohla zanést do šatny k ostatním. Pomohl jsem ještě pár dětem ,než jsem se vydal k ostatním pedagogům mezi ,kterými stál i Levi. Byl asi o hlavu a půl menší než učitel co stál za ním a když jsem se na něj díval déle ,řekl bych ,že je i menší než učitelka ,která dávala dětem kázání o tom co se smí a co ne. Myslím ,že ji poslouchala asi tak polovina ,protože většina z nich se snažila zahlédnout cokoli co bylo v té velké hale.