Change [CZ]

Kapitola 13. [Den 8.]

Levi

Teď jsem si byl stoprocentně jistý ,že moje spaní je delší a klidnější a to díky němu. Probudily mě sluneční paprsky ,které si nějak našly cestu skrz levandulové závesy v pokoji. Bylo to ,už před nějakou dobou ,ale řekl jsem si ,že pár minut v postely zůstat můžu. Z pár minut se stala hodina a půl a pak už bylo zbytečné se pokoušet vstát. Musel jsem se na něj dívat. Nikdy bych to neřekl nahlas ,ale bude mi chybět. Když se mě zeptal ,jestli si nemůže vzít moje čáslo ,tak mi poskočilo srdce. Byla tu šance ,že si neřekneme sbohem. Co by se stalo ,kdybych si ho vyfotil? Jo..bude ze mě úchyl ,ale co. Ne ne ne. Už jsem dost riskoval. 

Otočil jsem se na záda právě v čas. Zavrtěl se a o chvíli později jsem na sobě ucítil jeho pohled. 

,,Dobré ráno."

Zamumlal a posadil se. 

,,Kolik je hodin?" 

Zeptal se a já na něj vrhl zvídavý pohled. Včera jsem si moc nevšiml v čem šel spát ,ale určitě měl tričko... nebo ne? Asi ne. Já v tom prsty nemám. 

,,Víc jak sedm ne."

Odpoveděl jsem a raději přestal zírat. On nevypadal ,že by si toho všiml a začal se soukat ven z postele. Podle mých instrukcí by si měl dělat snídaně sám ,na což jsem se musel podívat. Opřel jsem se o rám dveří a koukal ,jak se snaží si ukrojit chleba. Nechal otevřený dvířka od vrchní skříňky ,takže když chtěl narovnat ,tak se praštil. Něco zanadával a dvířka zavřel. Pak vzal dva hrnky a dal vařit vodu na kávu. No... zvládá to líp ,než jsem čekal. Vzal jsem si jogurt ,sedl se za stůl a on se za chvíli i se dvěma hrnkama kafe připojil. Myslím ,že ale stejně byl ještě v polospánku. Hlavu si opíral o ruku a oči měl většinu času zavřené. Tím jak jsem se zvednul ze židle jsem ho asi probudil a on rychle dopil kávu naházel do sebe snídani a zmizel v pokoji ,kde se oblíkl a bez jediného slova zmizel v chodbě. Ozvalo se otevírání dveří a já čekal až se ozve také zavírání ,ale dobrou minutu se nic nedělo. Hodil jsem utěrku na stůl a šel se tam podívat. Najednou mi na tváři přistála pusa a než jsem se stihl vzpamatovat ,tak zařval Ahoj a byl v tahu. Chvíli jsem jen tak civěl na zavřené dveře naprosto zmatený. Co to sakra bylo?! Mohl jsem ještě otevřít dveře a zeptat se ho ,ale jak ho tak znám tak teďka sbíhá schody po dvou ,jen aby se dostal co nejdál. Prostě jsem doutíral nádobí a tentokrát opravdu vyčkával na příchod štábu. Přišlo mi zvláštní ,že první dny byli přesní jako hodinky a o šesti zvonili u dveří ,ale teď bylo skoro osm a oni nikde.

Sedl jsem si teda na gauč a Kreveta se ke mě připojila. Přemýšlel jsem jestli ji vzít ven ,ale od toho nápadu jsem upustil ,když se konečně ozval zvonek. Sundal jsem Krevetu ze svého klína a šel jim otevřít. Ani mě nepřekvapilo ,když se všichni soukali dovnitř ,se zároveň zavřely dveře od bytu té zahořklé báby ,jejíž jméno si nepamatuju.

Přesně ve chvíli ,kdy jsem za nima zavřel dveře se rozzvonil mobil v mé kapse. Erwin. Upřímně.. nečekal jsem ,že by zavolal a ani jsem nějak neměl náladu s ním mluvit. Určitě mi volá ,aby mi řekl ,že Hange něco zapálila a já si nehodlám kazit relativně dobrou náladu.

,,Dej to nahlas."

Řekl kameraman a natočil kameru mým směrem. Podíval jsem se přímo do ní a hovor odmítnul. Na jeho reakci jsem nečekal a chtěl popadnout  Krevetu ,abych mohl zmizet z toho najednou těsného bytu. Znovu mi v kapse zavibroval mobil a tentokrát to nebyl Erwin ,ale Eren ,který mi napsal SMSku.

Připrav se. Až přijdu domů ,tak ti půjdeme vybrat oblečení na ten sraz. Promiň ,ale v té košili tam nepůjdeš. Né ,že by ti neslušela....