Change [CZ]

Kapitola 18. [Mezi osmi očima]

Levi

Když jsem vystoupil z auta, místo toho abych se díval na Erwina a jeho velkou kytici, kterou jsem zahlédl jen koutkem oka, jsem se díval na Erena, který se netvářil moc nadšeně. Bodl mě pocit viny, když mě to potěšilo. Okolo krku se mu vrhla černovláska, kterou jsem viděl na fotkách. 

,,Ahoj."

Pozdravil mě Erwin, podal mi puget a já mu začal věnovat pozornost.

,,Vím, že kytky nemáš rád, ale...."

,,Je pěkná, díky"

Ano... kytky moc v lásce nemám, protože je to zbytečný, když stejně za chvíli uschnou. Jenže v ten moment mi to bylo jedno. Nezáleží na tom ,že mi dal kytky, protože mu musím něco říct a vůbec se mi do toho nechce.

Tak nějak jsem zahlédl,  jak si Eren a ta černovláska dali pusu.. těžko říct jestli se vůbec dotkly rty. Eren se potom nervózně usmál a my se setkali pohledem. Byl jsem zvědavý jestli ten kontakt přetrhne. Já jsem v ruce držel puget od mého... kamaráda s výhodama, kterej mi snad nikdy kytku nedal, protože na ně má stejnej  názor jako já, což znamená, že je něco špatně a on má okolo krku ověšenou celkem pěknou holku, takže bych čekal, že se mi teď bude vyhýbat. To jsem se, ale pletl. Drželi jsme ten kontakt dlouhou dobu, než se tam najednou objevil štáb a místo jedné ženské s tenkým obočím tam byly dvě.

,,Takže vážení. Seznamte se, podejte si ruku a tak, ale všechny připomínky a hádky si nechte na později. Zhruba za 10 minut už budou všichni sedět u stolu. Jasné?"

Řekla ta, kterou jsem neznal a pak už se otočila k ostatním lidem z jejího týmu a klavírovala do nich něco ohledně přípravy světel. Eren i ta holka se najednou objevili u nás.

,,Mikasa."

Podala mi ruku a já si její jméno matně vybavil. Vypadala naprosto nezaujatě a nejspíš se mi představila jen z donucení.

,,Erwin."

Udělal to samé blonďák vedle mě a Eren nemotorně jeho ruku přijal. Nervózně se u toho usmál. Až teď jsem si uvědomil o jak moc je Eren menší. 

,,No... nezajdeme dovnitř?" 

Narvhl Erwin a usmál se na Erena i Mikasu. 

,,Proč ne." 

Souhlasil Eren a my všichni vyrazili k restauraci. Z nějakého důvodu šla Mikasa vedle Erwina a já vedle Erena.

,,Vypadáš nervózně." 

Prohodil jsem směrem k němu. Byl napjatý a žmoulal lem své košile. 

,,Jsem nervózní." 

Odpověděl mi a rozhlédl se kolem. Hned jakmile jsme vešli dovnitř, tak jsem poznal, že moc dobře si tu nevedou. Nebylo to, ale nejhorší. Prošli jsme chodbou s vycpanými zvířaty a octli se v prázdné restauraci s pár dřevěnými stoly a zelenými ubrusy. Za barem byla jen jedna servírka a čistila skleničku, přitom nás napjatě pozorovala. Obě ženský tam pobíhaly a hulákaly, připravovaly světla, kamery a mikrofony. Už teď se mi svíral žaludek. Co mám jako říkat? U vás doma je to moc pěkný, ten hnědovlasej kluk není vůbec k zahození, nepujčíš mi ho domů?  

,,Ještě chvíli!" 

Zařvala na nás, nám známá ženská s tenkým obočím, sotva jsme vkročili do dveří.  

,,Teď jim to říkat nebudeme...?" 

Zašeptal Eren. 

,,Ne, pokud nebudeš chtít."