Change [CZ]

Kapitola 11. [Den 6.]

Eren

Levi seděl klidně a vzpřímeně vedle mě a vůbec nevypadal ,že by ho to horko zajímalo ,zatímco já se pekl ve vlastní šťávě. Ani otevřené okýnko nepomáhalo. Autobus byl skoro prázdný. Za námi seděla stará paní s čivavou a před námi jen maminka s kočárkem. Míjeli jsme zastávku za zastávkou a já myslel ,že se zblázním radostí ,když oznámili zastávku na ,které jsme měli vystupovat. Myslel jsem si ,že když už budu z té jezdící plechovky venku tak mě ovane příjemný vzdoušek ,ale to jsem se spletl. Bylo mi úplně stejné vedro jako předtím.

Nicméně jsem pevně sevřel tašky v rukou a vydal se s Levim k bytu. On vypadal myšlenkama jinde ,takže cesta byla tichá. Hned jak jsme dorazili domů ,jsem položil tašky na linku ,nakrmil Krevetu a vytáhl ze skříně větrák ,který jsem si pro tyhle dny schovával. Postavil jsem ho na stůl a zapnul. Nechal jsem se chvíli ovývat ,zatímco Levi už asi začal připravovat věci na oběd.

,,Erene?"

Ozvalo se po chvíli ticha. Otočil jsem se na něj. V ruce držel sunar a dětský pudr. Chvíli jsem nechápal kde to vzal ,ale stačilo mi se podívat za jeho záda na dvě igelitky a hned mi to došlo.

,,Em.. to je asi té paní."

Řekl jsem i když to bylo zbytečné. Levi tuhle informaci zřejmě už věděl. Přišel jeho strany hluboký povzdech a pak se obrátil zpět ke kuchyňské lince. Přistoupil jsem k němu a díval se jak se igelitkou přehrabuje. Ve směs to byla zelenina. Ať už mražená nebo čerstvá. Pak tam taky bylo pár sušenek a spoustu přesnídávek. Očima jsem zabloudil k sunaru ,dudlíku a pudru ,který Levi odložil na stranu.

,,Nebude jí to chybět?"

Zeptal jsem se a ukázal tím směrem. Levi se tam podíval a vypadal ,že chvíli premýšlí. My jsme nakoupili nějaké pečivo ,pár jablek ,brambory a takový ty věci ,ze kterých většinou hospodaří běžný nízkorozpočtový pár. A k tomu pár tyčinek pro kočky a chrastítko. Myslím ,že Levi tam měl spoustu čistících prostředků.

,,Neměla náhodou tři tašky?"

Řekl Levi. Když jsem si na to tak zpětně vzpomínal tak ano.

,,Což znamená ,že alespoň jedna taška je její. Budeme doufat ,že jako zkušená matka si s tím poradí."

Prohlásil a vyskládal na linku mrkve ,které našel v té tašce.

,,A ty jako šikovná hospodyňka ,určitě vymyšlíš něco z mrkve ,mraženýho hrášku a krupičné kaše."

Vyjmenoval jsem pár věcí co jsem tam viděl. Měl toho tam mnohem víc a já doufal ,že tam bude alespoň kousek masa. Za svoji poznámku ,která mi přišla vtipná jsem dostal jarní cibulkou po hlavě a tak jsem raději odkráčel otevřít Štábu ,který "nedopatřením" zůstal za dveřmi. Levi začal vařit a já mu občas pomáhal. Neměl jsem co jiného na práci ,ale pak zazvonil mobil. Můj mobil a stálo na něm Mikasa. Hrdlo se mi najednou sevřelo. Já na to úplně zapomněl. Armin jí určitě řekl ,že zavolám. Vzal jsem si mobil do pokoje ,protože jsem s ní nechtěl mluvit před Levim ,ale kameře jsem neunikl.

,,Jestli s ní chceš mluvit ,tak tě u toho musíme natočit. To jsou pravidla. Takže to dej nahlas."

Řekla ta ženská s tence namalovaným obočím. Moc se mi do toho nechtělo. Většinou když jsem se na ten pořad díval ,tak ten druhej volal protože byl na dně a většinou u toho brečel. Věděl jsem ,že Mikasa taková není a tak jsem rychle přijal hovor a dal ho nahlas.

,,A-ahoj...Mikaso."

Najednou na mě dolehl pocit viny.

,,Ahoj. Jak všechno jde?"