Change [CZ]

Kapitola 21.

Eren

Zítra jdou děti zase zpátky do školky a já se na to vůbec netěším. Dostanu novou učitelku a novou třídu, protože ta moje jde letos do první třídy. Dnes večer se pořádá taková menší slavnost na jejich počest, ale abych pravdu řekl, nikam se mi nechce. Jenže Agnes, Merry i Henry by byli strašně zklamaní, kdybych nepřišel, takže musím. Armin tam jde  se mnou. K celé té věci ohledně výměny, se vyjádřil tak, že mě soucitně poplácal po zádech a řekl, že pokud něco chci, tak si za tím mám jít. Jinými slovy: Věděl jsem o tom, podělal sis to sám a nebuď srab. Byla to však jediná rada, která byla doopravdy k něčemu. Kreveta mě akorát tak povzbudivě olízala a od Mikasy jsem nic vyžadovat nemohl. Ven se mi jít nechtělo, protože už žádný rozhovory dávat nebudu. Stačilo mi to číst na internetu. 

Co se ve skutečnosti dělo pod střechou bytu Leviho a Erena? Skončilo to jen pusou? 

Co slyšela sousedka v době výměny? Neuvěříte!

Domovnice tvrdí, že v noci slýchala divné zvuky. Je snad více než jasné, že v minulé výměně manželek šlo o něco víc, než jen o dámy za plotnou. 

Jakobych toho už tak neměl plný zuby se do toho musela vrtat naše domovnice. Normálně bych jí asi napochodoval do baráku a vyříkal si to s ní. Třeba by byla ochotná do novin vypovědět, že se jen přeslechla. I když pochybuju, že by to otiskli... 

Kreveta se dožadovala jídla, ale mě se nechtělo z toho gauče zvedat. Nevím proč jsem měl takovou seru-na-to náladu, ale přisuzoval jsem to počasí. Poslední srpnový den a bylo zataženo. Od rána jsem toho moc neudělal, ale už bylo deset a tak jsem si řekl, že by možná bylo na se začít hýbat. Bohužel pokaždé když jsem se pokusil vstát, tak mě gauč připoutal zpátky. Dokázal jsem akorát zírat na strop. Troska Eren. K vašim službám. 

Hanji mi nepsala jak to dopadlo s Levim a ta jsem už ani nekontroloval telefon. Má vůbec něco ještě smysl? Co kdybych napsal Arminovi, že jsem nemocný, pak se sbalil a na čas někam odjel? Bohužel jsem nedokázal ani šáhnout pro telefon na konferenční stolek, takže to ztroskotalo. 

Levi

Nervózně jsem klepal prsty o volant. Vyrazili jsme v devět a nebyli jsme ani v polovině. Za náma asi sto aut a před náma dvakrát tolik. Hanji se dívala na mapu, jestli se to nedá někudy objet, ale neřekl bych, že najde něco co nám pomůže. 

,,Budeme se tím muset prokousat."

Konstatovala a složila mapu. 

,,Jak je to ještě daleko?" 

Zeptal jsem se jí a zkontroloval toho idiota za mnou, co pořád blikal a troubil. 

,,Dýchej. Je to už jen pár kilometrů. Tak do hodiny z toho budem venku." 

Nerad jsem poslouchal její rady, ale zhluboka jsem se nadechl, abych nevystoupil a neuškrtil toho "těžce" vydělávajícího chlapa v obleku za několik tisíc. Vím to. Mám stejnej. Hanji se opřela do sedadla a zavřela oči. No aspoň bude z ticha. 

,,Ještě ani jednou si se nezeptal jestli to nemůžeme otočit.." 

Chyba Levi.. Hanji jen tak nezmlkne.

,,To protože to nechci otočit. Drž se."

Už jsem toho měl dost. Zrovna jsme míjeli takovou hezkou lesní cestičku a tak jsem si řekl, proč to nezkusit. Hanji se rychle posadila. Pořádně jsem na to šlápl a zatočil tam. Byla to dost hrbolatá cesta a kolem jen les. Perfektní 

,,Zpomal sakra!" 

Křičela a křečovitě svírala úchytku u jejích dveří.  Byla jen otázka času než narazíme na závoru, protože byla stoprocentně cesta, kudy vyváží z lesa dřevo. Znamenalo to, že nemůžu zpomalit, protože abych ji prorazil, potřebuju být na nejvyšší rychlosti.