Change [CZ]

Kapitola 23.

Levi

Byl jsem překvapený, že to zafungovalo. Být jím, tak se na to už dávno vyseru, ale on ne. Byl ochoten začít znova a tentokrát snad i líp. Bohatě mi teď stačilo tu vedle něj stát a vědět, že nehodlá jít pryč. Bylo tolik věcí, který jsem mu chtěl říct a omluvit se, ale tohle nebyla ta správná chvíle. Já si počkám.

Ačkoli jsem nechtěl teď moc přemýšlet a jen se dívat na Erena a Hanji jak se zdraví a Kreveta se Erenovi nemotorně motá pod nohama, napadlo mě, že Eren přece nemůže bydlet v tom společným bytě s Mikasou. Nevím, kde je ta holka, teď ale pochybuju, že tam chce zůstat už napořád. Co vlastě bude s Erwinem? Sám jsem mu vyčítal, že od nás odejde a teď udělám to stejný? Chce se mnou vůbec Eren žít?

Byly to otázky daleké budoucnosti, ale přesto jsem nad nima musel přemýšlet. Eren si to všiml, ale asi chtěl dál předstírat, že žijeme okamžikem a tak nic neřekl. Vzal si Krevetu do náručí a já si všiml, že počet dětí v okolí se rapidně zvýšil.

,,Strejdo, Levi!"

Já i Eren jsme se otočili za známým hlasem malého Henryho a než jsem na to stačil zareagovat se mi ten malej spratek obmotal okolo nohy. Muž a žena, kteří šli kousek za ním, se rozpačitě usmály a ona vykročila za svým synem.

,,To se nedělá Henry."

Napomenula ho. On se tedy usmál a natáhl ke mně otevřenou dlaň. Nechápal jsem co po mně chce až do chvíle, kdy se ke mě Eren naklonil a pošeptal:

,,Chce si s tebou plácnout."

Plácl jsem ho tedy do dlaně, jak mi Eren poradil a on šťastně odhopsal za svými rodiči.

,,Ahoj Erene."

Pozdravil muž v saku a s kufříkem v ruce z čehož jsem usuzoval, že přijel přímo z práce. Henry se k němu lísal podobně jako ke mně a on ho hladil po vlasech. Eren pozdravil na zpět a Hanji zamávala. Oba rodiče se na Erena i na mě dívali se zvláštní zvědavostí, ale posledních pár dní mi to už přišlo normální. Lidi prostě radši řeší problémy druhých, než ty svoje. Hanji a lidi od nás z baráku jsou jasný příklad.

,,Mami, tati, tohle je Kreveta. Nemá ráda dospělé kromě Erena a strejdy Leviho."

Oznámil jim a ukázal na Krevetu v Erenově náručí. Oba rodiče přikývli a v tu chvíli Kreveta vyskočila z bezpečí a rozutekla se pryč. Henry spěchal hned za ní, aniž by nějak víc přemýšlel. Já i Eren jsme je sledovali, až do chvíle kdy oba nedoběhli k skupině dětí, které zrovna přišli a mezi nimi stála i Agnes s Merry.

Nastala trapná chvíle ticha. Připojili se k nám i jiní rodiče a zdravili Erena, který se pod jejich pohledy začal trochu hroutit.

,,Aha... tak vidím, že je to pravda. Jak dlouho myslíš, že ti vydrží ta mladická bláznivost, Erene? Hm..?"

Pronesla jedna žena co neváhala si hned nabídnout ze stolu několik jednohubek a i s plnou pusou se falešně smála. Pár rodičů se ze rozpačitě rozesmáli taky a Henryho táta si odkašlal, jakoby jí chtěl naznačit, že by toho měla nechat, protože je to nevhodné. Eren, ze kterého se pomalu začal stávat uzlíček nervů, se celý nafoukl. Já čekal až na ni začne řvát a snažil se ho svým rychlým pohledem uklidnit nebo mu minimálně zabránit v tom, aby začal křičet. Místo toho, aby se ma ni vztekle obořil se nadechnul a polknul svá slova.

,,Nechápu o čem to mluvíte. Nechci vás nějak urazit, ale to jídlo je pro děti."

Odpoveděl jí s klidem, ale skřípaly mu u toho zuby. Zřejměto dalo spoustu práce. Žena se nafoukla podobně jako Eren před chvílí a vrátila nakouslý muffin zpátky na tác . Dramaticky si oprášila ruce a olízla prsty, čímž přehnaně dávala najevo, že toho nechává. Zvedl se mi z toho žaludek. Klid Levi. Když to dokáže Eren, tak ty taky.