Change [CZ]

Kapitola 25.

Levi

Kreveta běžela přede mnou a mně se nechtělo věřit, že se to děje. Teprve až jsem zaslechl hlasy těch ožralů mi došlo jak moc skutečné to je. Schovaný za stromem jsem spatřil skupinu mužů. Většina z nich přecházela sem a tam a něco mezi sebou mluvili. Bylo jich pět. Jeden z nich klečel u lavičky a já moc dobře věděl koho tam skrývá. Snažil jsem se Erena zahlédnout, abych zjistil jak na tom je. Jestli je zraněný nebo v bezvědomí. Cokoli. Přitom mi v hlavě šrotovali kolečka. Nejmoudřejší by bylo za keři a stromy počkat, dokud nepřijde pomoc, ale čím déle jsem pozoroval muže ve fialové kapuci, tím divnější mi přišlo co dělal. Byl u Erena divně blízko.

,,Děláš si z nás srandu?"

Zeptal se jeden z těch bastardů směrem k němu a ostatní se otočili tak, aby viděli o co jde. Vycítil jsem, že teď je ten správný čas se přemístit do nějaké lepší pozice. Kreveta šla se mnou. Obešel jsem je a uviděl Erena s rukama přivázanýma k lavičce a rudou tváří, jak se dívá do země. Jeden z únosců byl namačkaný v jeho klíně, ale zvednul se, aby se mohl hádat s jeho kumpány. Bastard... Erena si teď nikdo nevšímal. Chtěl jsem mu dát vědět, že tu jsem. Aby přestal tolik panikařit nebo aspoň počítal s tím, že jsem tady. Bylo to riskantní a mohlo to všechno pokazit, ale uklidnit Erena bylo mou prioritou.

Vzal jsem ze země malý kamínek a hodil ho po něm. Doufal jsem, že to bylo dostatečně silné na to, aby to cítil. Otočil hlavou a chvíli pohledem pátral ve tmě, než mě našel. Očividně se mu ulevilo. Chtěl jsem mu naznačit, co mám zhruba v plánu, ale osvětlení jedné jediné lampy, mi to nedovolovalo.

,,Můžu si dělat co budu chtít!"

Vykřikl jako poslední argument ten ve fialové kapuci a klekl si zpět k Erenovi, který se přitiskl k lavičce jak nejvíc to šlo. Vzal ho za bradu a hrubě políbil. Eren se vzepřel a začal škubat rukama, jakoby si ani neuvědomoval, že je má svázané. Tehdy jsem trpělivost ztratil i já. Je to pět amatérů proti bývalému vojákovi. To zvládnu.

Ten parchant se od Erena odtáhl a vítězně se na něj usmál. Jeho společníci jen zaraženě čuměli. Mohl jsem skoro cítit Erenův vztek a to, jak moc chce toho chlapa praštit.

,,Chce ještě někdo?"

Zeptal se, ale nikdo mu neodpověděl. Byl jsem už skoro připravený se zvednout a nenápadně se proplížit k Erenovi, ale zastavilo mě, když si k němu znovu kleknul a znovu se o něco pokoušel. Sváděl jsem vnitřní bitvu. Mám tam naběhnout a ohrozit můj i Erenův život nebo tady počkat na vhodnější příležitost je všechny odstranit po jednom?

,,Kurva..."

Zaklel jsem a zvedl se. Hned jakmile jsem se vynořil ze stínu, ten ve fialové kapuci přestal v ošahávání Erenových stehen a pohledem se zaměřil na mě. Všichni ostatní zbledli a zaujali nějaký jejich obraný pozice, díky kterým vypadali jako ještě větší idioti. 

,,Pusť ho, ty prase."

Nemusel jsem mu to říkat dvakrát. Jeho ruka automaticky chtěla chňapnout po noži, ale v tu chvíli dostal od Erena pořádný kopanec přímo do obličeje, který ho dokonce shodil na zem. Dostal jsem tak čas k Erenovi doběhnout a pokusit se mu rozvázat ruce. Jenže se to nepovedlo.

,,Levi uhni!"

Vykřikl Eren a to mě zachránilo od toho, aby mě ten magor bodnul. Stihl jsem uhnout, chytit jeho ruku, otočit se a vyrazit mu nůž, který odletěl o kus dál. Musel jsem se s ním začít prát a Erena nechat za sebou, stále přivázaného k lavičce. Snažil jsem se tomu parchantovi zabránit v tom, aby se zvedl a pokusil se znovu získat svůj nůž, ale zrovna když jsem se chystal mu uštědřit ránu, která by ho dokázala omráčit, mi někdo z jeho poskoků chytil paži. Tak to půjde po zlým...