Change [CZ]

Kapitola 9. [Den 5.]

Levi

,,Ne.. děláš to špatně."

,,Tak takhle?"

,,Na menší kousky ,spratku..ale jo. Takhle."

Pustil jsem jeho ruku ,která se snažila nakrájet pórek. I když jsem stál za ním a technicky vedl jeho ruku ,tak to stejně dělal špatně. Byla sobota a to znamenalo ,že bude celej den doma. Využil jsem toho a poslal ho nakoupit. Teď jsem mohl uvařit aspoň zapečený brambory. Nechal jsem ho tam a šel nakrájet zbytek. On už si s tím snad nějak poradí... snad.

Buď nikdy v životě nevařil nebo je to fakt postrach. Už jsem jen čekal kdy se řízne. Byla docela sranda ho pozorovat ,jak krají zeleninu ,jakoby to byla ta nejdůležitější věc na světě. Chvíli s tím ještě zápasil ,ale pak se do toho docela dostal a měli jsme to celkem rychle hotový. Když se brambory pekly tak jsem ještě něco poklidil a Eren se na gauči mazlil s Krevetou. Přitom co chvíli kontroloval ty kytky ,aby se jim něco nestalo.. nebo fakt nevím co dělal ,ale bylo to docela zvláštní. Vypl jsem lux a chtěl ho zase dát na své místo ,ale jakmile už nešel slyšet se ozvaly kapky bubnující na okno. Další přeháňka. Pokračoval jsem v cestě uklidit lux. Eren se zvedl ,odložil Krevetu stranou a přemístil se k oknu.
Nepřišlo mi to ani tak zvláštní až do chvíle ,kdy jsem ho chtěl milostivě poprosit ,aby nachystal příbory.

,,Hej spratku."

Řekl jsem znovu ,ale on nereagoval. Přišel jsem k němu blíž a chtěl ním trochu zatřást ,ale než se ho má ruka dotkla se na mě podíval. Nebrečel ,ale bylo vidět ,že k tomu nemá daleko.

,,P-promiň."

Řekl a pohledem uhnul. Myslel jsem ,že jsi jde ke stolu sednout ,ale on od tam vzal ty kytky a vydal se do chodby.

,,Hned jsem zpátky."

S tím se zabouchly dveře. Chvíli jaem tam jen tak stál a pak se koukl z okna a viděl ho běžet kamsi do pryč.

,,To se mi snad jen zdá."

Sykl jsem si sám pro sebe. Vzal jsem s sebou deštník ,kabát a vypravil se za ním. Schody jsem bral po třech a modlil se ,abych ho dohnal. Sám jsem moc nechápal proč se ta ním tak ženu ,ale už bylo pozdě se vracet. Venku lilo jako z konve ,ale tak nějak jsem nestihl roztáhnout deštník. Běžel jsem v tom stejném směru jako on ,ale nikde ho neviděl. Dorazil jsem až nakonec ulice odkud vedl jen přechod na druhou stranu ,kde končil park. Neměl jsem kam jinam jít a tak jsem přeběhl přes silnici a šel podél parku. Jak mi mohl tak rychle zmizet? Už jsem byl smířený s tím ,že ho nenajdu ,ale narazil jsem na kamenou zeď. Hřbitov. Najednou se mi stáhlo hrdlo.

Ozvalo se vrzání dveří a následné zabouchnutí. Vytušil jsem ,že to byl Eren. Nevím jsetli to byl zrovna nejlepší nápad ,ale šel jsem za ním.
Prošel jsem těžkými vraty a do nosu mě udeřila vůně všech těch věnců ,svíček a něčeho co se mi ani trochu nelíbilo. Uviděl jsem ho stát u krajního hrobu na druhé straně písčité cesty. Přímo pod velkým stromem. Nic to ,ale neměnilo na tom ,že na něj pršelo. S nepříjemným pocitem v žaludku jsem se vydal k němu. Zrovna tu kytku pokládal k hrobu.

,,Ahoj mami. Ty ti posílá ten pán z obchodu se starožitnostmi."

Byl to hezky udržovaný hrob a stálo na něm Carla Jeager. Erenova máma. To jsem si už dal dohromady. Nevím jsetli věděl ,že tam stojím a koukám se na něj. Rozložil jsem ten deštník a natáhl ruku tak ,aby na něj nepršelo. V tu chvíli zvedl hlavu a prohlídl si mě. Oči měl pořád uslzené. Utřel si je do rukávu ,ale to nemělo žádný efekt ,protože ho měl celý mokrý.