Change [CZ]

Kapitola 24.

Eren

Zastavil jsem se hned jakmile jsem uviděl Merry běžet vedle mě. Bohužel jsme už byli oba daleko v parku a školka odtud nebyla vidět. Svítilo tu jen pár lamp a šel trochu slyšet ruch ulic. Merry narozdíl ode mě nebyla vůbec zadýchaná. Popadal jsem dech a síly na to, abych ji mohl vůbec něco říct.

,,Co tady děláš Merry?"

Zeptal jsem se a víceméně se uklidnil.

,,Chci ti pomoc najít Krevetu!"

Odpoveděla mi plná odhodlání a já si zbědovaně promnul obličej. No.. teď už ji zpátky posílat nebudu.

,,Tak pojď."

Vybídl jsem ji a chytl ji za ruku. Měl jsem pocit, že nás někdo pozoruje. Úplně jako když jsem tudy šel předtím. Merry nevědomky tiskla mou ruku a já se snažil dívat po Krevetě, ale z nějakého důvodu jsem se bál zakřičet její jméno. Tohle se přece stalo před pár hodinama..

Rozhlížel jsem se, kudy by tak mohla jít a v tom se z křoví vynořila postava v zelené kapuci, stažené hluboko do obličeje. Nechtělo se mi věřit, že je to jen nějaký kolemjdoucí, když si ta osoba odkašlala, stála na jednom místě a dívala se do země. Možná bychom se měli vrátit. Minimálně Merry bych měl předat ostatním a vrátit se sem s Levim. Stiskla mou ruku pevněji, když se ve stínu stromu objevili další dva lidé. Jeden ve fialové kapuci a ten druhý v bílé. Naskočila mi z toho husí kůže a začínal jsem mít divné tušení. Moje úvahy se potvrdily, když muž zvedl hlavu a odhalil tak pearsing v obočí. Byl to ten co jsem ho viděl jednou v autobuse a ten který si tu chtěl odskočit a já ho omylem vyrušil.

,,To je on co tě viděl?"

Zeptal se muž ve fialové kapuci a ten v bílé přikývl. Instinktivně jsem stáhl Merry za sebe a začal přemýšlet, jak ji odtud dostat. Jestli tohle nebyli únosci všech těch dětí, tak už vážně nevím kdo. Jen ať se jen opovaží na Merry sáhnout a už se nikdy nezvednou z těch svejch hnusnejch zadků.

,,Hele kluku, není to nic osobního."

Prohodil směrem ke mně jeden z nich a ve světlu lampy se najednou zablýskl nůž. Snažil jsem se nepanikařit, ale když jsem viděl jsk se všichni dívají a obvzlástě ten ve fialové kapuci... nahnalo mi to strach. Teď by se mi hodil Levi s tím jeho skvělým načasováním, když mi jde o krk. Jenže na něj jsem se teď spoléhat nemohl. Bylo mi jasné, že pokud se za nějakou chvíli nevrátíme, tak nás začnou hledat, ale tou dobou už bude pozdě.

Ten, který v ruce držel nůž a byl očividně ten kdo to všechno vedl, si stáhl kapuci z hlavy. Bylo to jasné znamení, že ani jednoho z nás nechystají jen tak pustit. Začali zmenšovat ten půlkruh a když jsem otočil hlavou, tak jsem zjistil, že nás odřízli. Přitáhl jsem Merry co nejblíž k sobě. Musím ji odtud dostat za každou cenu. Byla to moje priorita a to co bude se mnou dořeším potom. Bylo jich víc a i když jsem se snažil myslet chladnou hlavou, tak mi nedocházelo co bych měl dělat. Klekl jsem si k Merry a vzal ji za ramena.

,,Až ti řeknu, tak poběžíš ke školce, jasný? Co nejrychleji můžeš a nezastavíš se."

Šeptal jsem jí. Byla strachem celá bílá a klepala se. Měl jsem takové tušení, že mě vůbec nevnímá.

,,Merry!"

Snažil jsem se ji z toho tranzu probudit a možná s ní až moc zatřásl. Oboum nám docházel čas. Bylo jich pět a byli všude. Z jejich pohybů jsem usoudil, že dva z nich si jdou pro Merry a ten s nožem a dva zbylí zase pro mně. Byl to plán na rychlo a semlelo se to v okamžiku, ale otočil jsem se, dal pěstí tomu s nožem, který  to nečekal a o pár kroků zavrávoral zpět. Vzal jsem Merry za ruku a ramenem si prorazil díru mezi dvěma únosci a školkou. Nevyšlo to, tak jak jsem čekal a jeden z nich mě chytl za paži. Vší silou jsem Merry odhodil co nejdál, aby na ni nedosáhli a ona mohla utíkat pryč. Snažil se bránit, jak to jen šlo a získat jí víc času. Volnou rukou jsem praštil jednoho, ale hned mi ji chytil někdo druhý. V zápalu boje jsem si nevšiml, že tam Merry pořád klečí v trávě a neví co má dělat.