Change [CZ]

Kapitola 12 [Den.6 -7.]

Levi
Nebudu popírat ,že jsem se nebavil. Už nějakou chvíli jsem ležel v postely a předstíral ,že si čtu knížku ,zatímco Eren se evidentně snažil jakkoli oddálit to ,aby si musel lehnout do postele. Prvně se přehraboval ve skříni a hledal triko na spaní ,pak se šel napít do kuchyně ,kde byl na můj vkus až moc dlouho a teď cosi dělal na psacím stole. Převlečený v bílým triku ,který mu sahalo těsně pod zadek s nápisem I am not toy for your games ,se mi buď něco snažil něco naznačit nebo si to neuvědomoval. Neměl jsem v zájmu nic zkoušet ,ale nechal jsem ho si myslet ,co jen chce. Potřeba o ujišťování mých křišťálově čistých zájmů se jaksi nedostavovala.

,,Půjdeš už si lehnout?"

Zeptal jsem se a rohem oka ho sledoval. Přestal ve veškerém pohybu.

,,Čekáš na mě?"

Zeptal se opatrně a částečně i ironicky.

,,Znervózňuje mě cokoli co tam děláš."

Odpověděl jsem mu a on se po chvíli ticha narovnal jako pravítko. Sebejistým krokem přešel k postely. Místo toho ,aby ji obešel si stoupl ke mě a neurčitým pohledem mě pozoroval. Potlačil jsem nutkání zvednout hlavu. Jeho ruka se z nepochopitelných důvodu ocitla vedle mé hlavy a jeho obličej blízko toho mého ,takže jsem byl nucený položit tu knížku.

,,Baví tě to?"

Pronesl celkem sebejistě. Jeho oči byly ještě větší a úžasnější ,než jsem si kdy stihl všimnout. Cítil jsem jeho dech na svým obličeji. Ať už dělal cokoli asi si to pořádně neuvědomoval. Stačilo by ,aby se jen jeden nepatrně naklonil a praštili bysme se.

,,Popravdě?"

Zeptal jsem se klidným tónem. Opatrně jsem pustil knížku ,tak aby si toho nevšiml. Vzal jsem ho za pas a druhou rukou jsem mu zatlačil na rameno. Dřív než stihl zaprotestovat jsem se do něj celou vahou zapřel a oba nás přetočil na konec postele.

,,Jo."

Pronesl jsem. Byla to pravda baví mě to. Nic na to neřekl. Dokonce ani nevypadal tak zaraženě jak bych od něj čekal. Ruce měl volné ,takže mě mohl kdykoli odstrčit. Neudělal to. Kdybych mohl hádat tak byl naštvaný? Mírně krčil obočí k sobě. Umím si předsavit ,že kdyby tu bylo dostatek světla tak by vynikla ta červená barva. Bohužel. Sporé osvětlení dvou lampiček to nedovolovalo. Sakra Levi...

,,Slez ze mě."

Řekl. Aspoň že on má rozum. Udělal jsem co po mě chtěl. Ještě chvíli tam ležel ,zatímco já se vrátil ke knize ,kterou jsem zvedl ze země. Čekal jsem kdy se zvedne a naštvaně odkráčí do obýváku ,ale místo toho se podepřel na loktech a upřel na mě oči. Na zlomek vteřiny se ušklíbl a vytrhl mi knihu z rukou. S neutrálním výrazem ji otočil a zase mi ji vrátil. Zachumlal se do deky a otočil se zády ke mně.

,,Aspoň předstírej ,že ti nepřijde směšný cokoli co udělám."

Zamumlal. Chvíli jsem na něj koukal ,než jsem zaklapl knihu a zhasl lampičku. Lehl jsem si zády k němu.

,,Dobrou Erene."

Odpovědi jsem se ,ale nedočkal. To ,že jsem si ho pozval do postele mělo svá opodstatnění. Jedno z nich bylo již zmíněné Erenovo kňourání. To další bylo to ,že moje nespavost bylo možná zmírněna právě jeho přítomností. Chtěl jsem to zjistit.

Tak nějak jsem cítil ,že nespí. Zkusil jsem nepatrně natočit hlavu a on v tu chvíli udělal to stejné. Chvíli jsme na sebe hleděli přes svá ramena ,než se on otočil zpátky a já taky. Uplynulo pár minut. Otočil jsem se na záda.