Change [CZ]

Kapitola 17. [Den 9-10.]

Levi

Nevím proč to sakra udělal, ale lhal bych kdybych řekl, že jsem to nechtěl. Chtěl jsem to a sakra moc. Už od první chvíle, kdy jsem ho viděl jsem ho chtěl popadnout a zřídit tak, že by druhej den nemohl vstát. Jenže se ve mě ozvala ta rozumnější část. Byl mladej, sexy, vlezlej a zadanej. A taky hodnej, vytrvalej a cílevědomej. Mohl a vlastně ještě pořád může ztratit všechno a získat nic. Proč by mě vlastně měl chtít? Jsem starej, nerudnej a hnusnej na všechny okolo. Tak proč? On vlastně neví co dělá a já tu mám bejt ten dospělej a říct mu ať toho nechá. A víte co já dělám? Líbám ho. Čím dál tím dravěji a čím dál tím víc je mi to jedno. Chytl jsem ho za zadek a víc přitlačil. Nikdo si nás nevšímal. Vůbec nikdo.

Vjel jsem mu rukou do vlasů. V tu dobu jsem já ani on nevěděli co děláme. Držel moje stehno a snažil se mi strčit jazyk do pusy. Pokud to chce on tak já taky. Dovolil jsem mu to a věděl jsem, že nepřestanu, do té doby co bude chtít i on.

Bylo špatný chtít zadanýho, mladýho spratka? Jakoby mi na tu otázku odpověděl se odtáhl. Nepustil mou nohu ani se mě nesnažil nijak shodit. Prostě se mi díval do očí a já nevím co jsem v nich vlastně viděl. Oba jsme byli udýchaní. Nelitoval jsem toho. Jestli jsem tohle někdy zažil s Erwinem, tak si to fakt nepamatuju. Nechápejte mě špatně. Erwin je hodnej chlap, ale já jsem vlastně nikdy nevěděl co od něj chci. Teď už vím, že vztah to nebyl.

,,Promiň."

Řekl zadýchaně po chvíli ticha co jen hrála hudba. Než jsem se stačil podivit, za co se omlouvá mě políbil znovu. Tentokrát jsem se od něj odtrhnul já.

,,Za co?"

Zeptal jsem na rovinu. Jestli dělá něco čeho lituje, tak toho může nechat. Do ničeho ho nenutím.

,,Za... všechno. Tohle je moje chyba."

Pořád jsem tak trochu nechápal za co se omlouvá. Pustil jsem ho ,ale on mě pořád držel. Jakoby si to uvědomil se začal červenat a sklopil pohled k zemi.

,,Jestli myslíš tu pusu, tak to jsem začal já."

Pronesl jsem a snažil se všechno trochu pochopit. Chce to nebo ne. Konec konců. Kdo se o tom kdy dozví? Štáb je bůh ví kde a nikdo jinej se nekouká. Mohl bych ho tady přetáhnout a bylo by to všem jedno. Teda až na mě a na něj. A samozřejmě by to nebylo zrovna nejpohodlnější.

,,Erene, pusť mě."

Nařídil jsem mu a on se na chvíli lekl ostrého tónu v mém hlase. Ne. Tohle není jeho chyba, ale moje. Já mu mám říct, že je tohle špatně. Moc moc moc špatně.

Přece jen mě pustil a kdybych mohl hádat, tak bych řekl, že se stydí. O krok poodstoupil a já tak měl víc prostoru.

,,Tohle nejde Erene-"

,,Myslíš si, že to nevím?" Vyjel na mě hned jakmile jsem začal a byl rudý. Netuším jestli vzteky nebo kvůli nedostatku vzduchu.. možná obojí ,,Je mi nad slunce jasný, že je to špatně a bůh ví co! Nemusíš mi to připomínat, Levi! Já nejsem malej kluk, jak si pořád myslíš! Vím co se ti teď honí hlavou. Že nevím co dělám. Že je to tvoje chyba! Ale víš ty co? Možná je to z části tvoje chyba, ale i moje, tak laskavě na sebe neber všechnu zodpovědnost! Vím ,že mám Mikasu a že ty máš Erwina a taky vím, že pokud se tohle někdo dozví, tak o tom bude za chvíli vědět celej národ. Já tohle všechno do prdele vím! A přesto jsem to udělal!"

Obral mě o slova. Teď už se na nás pár lidí otočilo. Moc jsem nechápal co to má znamenat, ale vypadalo to, že se mu ulevilo. Hlas se mu ke konci trochu zlomil.