Probudilo mě zvonění budíku. Vypnula jsem ho a promnula si oči. Tak nějak jsem doufala, že to všechno byl jenom sen... Špatný sen. Doufat jsem přestala hned, jak jsem na stole v kuchyni našla nedojedené špagety. Všechno jsem to vysypala do koše a zamířila do koupelny. Dala jsem si rychlou sprchu a zamířila do obýváku pro kabelku. Harry seděl na gauči s hlavou zakloněnou dozadu. Spal. Přistihla jsem se, jak se usmívám. Rychle jsem úsměv zahnala a přistoupila k němu. "Hej!" Trochu jsem zvýšila hlas a trochu ho kopla do nohy. Zavrtěl se a něco zamumlal. "Vstávej! Jdu do práce." Oznámila jsem mu a znovu do něj trochu kopla. "To je jedn..." Zamumlal tak potichu, že jsem konec věty neslyšela. Povzdechla jsem si a rozhodla k radikálnímu řešení. Otočila jsem se a zamířila zpět do kuchyně, kde jsem natočila sklenici studené vody. "Vstávej!" Zopakovala jsem, ale Harry v polospánku jen mávl rukou. "Když to nepůjde po dobrým..." Na to jsem sklenici zvedla nad jeho hlavu a její obsah mu na ní vylila. Harry prudce vyskočil na nohy, až mě skoro smetl. "Co to to sakra blbneš?!" Vyjel na mě naštvaně a vytrhl mi skleničku z ruky, aby si jí prohlédl. "Já? Já jdu do práce!" Na to jsem se otočila a vrátila se do kuchyně, kde jsem sebrala jeho bundu a hodila jí po něm. "A ty tu určitě nezůstaneš!" Bundu chytil a skleničku postavil na konferenční stolek. "Jak si vůbec zjistil, kde bydlím?!" Uvědomila jsem si najednou a rozhodila rukama. "No... Tak trochu jsem tě sledoval." Vysvětlil mi a oblékl si bundu. Zakroutila jsem hlavou. "Děvkař, lhář, vrah a ještě šmírák... to se ti to pěkně nakupilo." Ušklíbla jsem se a zamířila jsem ke dveřím. "Je na čase zase hrát mrtvýho." Ušklíbl se Harry a nasadil si brýle. "Sbohem!" Otevřela jsem dveře a vystrčila ho ven, přičemž jsem za ním prudce zabouchla. Ještě jsem se musela nasnídat. Hodila jsem do sebe misku cereálií a zamířila ven. "Večer se zase stavím jo?" Zaslechla jsem za svými zády Harryho hlas. Otočila jsem se. Stál opřený vedle dveří. "Ani náhodou! Nehodlám tě tu trpět!" Ušklíbla jsem se a zamířila k brance. "Ale no ták. Jsi jediná, s kým se můžu bavit." Zaškemral a doběhl mě. "To ale neznamená, že se s tebou bavit chci." Namítla jsem a přidala do kroku. "Prostě se večer stavím!" Zvolal, abych ho dobře slyšela. "Ne!" Otočila jsem se na něj, ale on už přecházel silnici a mířil opačným směrem.
Když jsem se po práci vracela domů, zase se rozpršelo. Dneska jsem se vracela později než obvykle. Venku už se ochlazovalo a hustý studený déšť nebyl nic příjemného. "Neříkala jsem ti, že tě tu nechci?!" Ušklíbla jsem se na zahalenou postavu sedící na schodu u dveří. "Nemáš čaj?" Zeptal se mě a vstal. Evidentně už tu nějakou dobu seděl. A podle jeho třesoucího se hlasu neměl nepromokavou bundu. "Mám..." Ušklíbla jsem se a odemkla. Harry mě málem porazil, když vběhl do domu, aby se dostal z deště do tepla. "Jak dlouho si tu čekal?" Zeptala jsem se ho, když jsem si sundala bundu. "Dlou-Dlouho..." Harry založil paže na hrudi a přitiskl si je k tělu. "Tak jsi měl jít domů." Pokrčila jsem rameny a sundala si boty. "Myslel jsem, že přijdeš každou chvíli." Narovnala jsem se a prohlédla si ho. "Prosimtě sundej to." Ukázala jsem na jeho bundu. Neváhal, svlékl si bundu i mikinu. Mohla jsem vidět, jak se na něj lepí mokré tričko. "Seženu ti něco suchýho. Zatím si skoč do sprchy." Ukázala jsem na dveře do koupelny vedle schodů a vydala se do patra pro nějaké tátovo oblečení. Vytáhla jsem nějaké domácí tričko a šedivé tepláky. "Tady máš triko a tepláky, zbytek si zařiď sám!" Křikla jsem na Harryho abych i přes dveře překřičela sprchu. "Díky." Zaslechla jsem a oblečení položila před dveře. Zamířila jsem do kuchyně, abych uvařila Harrymu čaj. Přišel asi za deset minut. V tátově oblečení vypadal vážně divně. Táta byl trošku silnější postavy a na Harryho těle tudíž jeho tričko docela viselo. Tepláky jakbysmet. "Všechno v pořádku?" Zeptala jsem se ho a podala mu čaj. S úsměvem si ho vzal a zamířil ke stolu. Začichala jsem. "To je můj šampón." Poznamenala jsem, když jsem ucítila vůni pomeranče. "Jo, já vím. Jinej tam nebyl." Pokrčil rameny a usmál se. "Dáš si špagety ze včera?" Zeptala jsem se ho a on přikývl. "Rád." Nandala jsem mu i sobě novou várku špaget a společně jsme se pustili do jídla. "Bylo to vynikající." Pochválil, můj kulinářský um, když jsem sklízela ze stolu. "Díky. S Kate jsme tenhle recept ladily hodně dlouho." Smutně jsem se pousmála. "Byla to dobrá kamarádka?" "Ta nejlepší." "Ty jsi to měla udělat s ní?" "Na poslední chvíli jsem utekla." Harry přikývl a podíval se do země. "Je mi to líto..." Zamumlal. "Jo, to už jsi říkal. Jenže Harry... to mi jí nevrátí." Smutně jsem si povzdechla a naskládala nádobí do myčky. Pak jsem zamířila do obýváku. "Předpokládám, že tu znova přespíš co?" Houkla jsem na něj a začala mu chystat gauč. "Předpokládáš správně, to promočený oblečení na sebe neoblíknu." Ozval se. "Počkej, co to děláš?" Nechápal. Otočila jsem se na něj a pozvedla obočí. "Gauč? Vážně?" "Pokoje pro hosty nevedeme." Odsekla jsem a hodila mu na gauč deku. "Dobrou noc." Usmála jsem se sladce a zamířila do koupelny, kde jsem udělala vše potřebné a pak zamířila rovnou nahoru. Bez dalšího protahování jsem vlezla do postele a usnula.
"Šoupni se kousek." Šeptal na mě někdo. Nevnímala jsem, nebo jsem spíš nechtěla vnímat. Chtěla jsem spát. "Alie uhni..." Zopakoval. Trochu jsem se zavrtěla a otočila se na druhý bok, hlavou ke zdi. Matrace se najednou prohnula a někdo mi zvedl peřinu. Prudce jsem vyrazila do sedu a pohlédla na onoho vetřelce. Harry se zarazil uprostřed pohybu, kdy strkal jednu nohu pod peřinu. "Co to sakra děláš?!" Zavrčela jsem. "Ehm... dole je zima a na tom gauči se nedá spát." Zašeptal a pokračoval v pohybu. Peřina nebyla tak velká, takže když pod ní celý zalezl, můj kousek mi zabíral sotva polovinu těla. "Dobrou." Šeptl Harry. "Dej mi tu peřinu!" Prudce jsem za ní zatáhla ale Harry jí odmítal pustit. "Nikdy!" Protestoval a přitáhl si jí blíž k tělu tak, že jsem o ni definitivně přišla. "Je to moje postel! Chci svojí peřinu." "Tak pojď blíž." Zvedl jednu ruku, jakoby mě chtěl obejmout. "No to čekej!" Na to jsem mu vytrhla polštář, který měl pod hlavou, vstala jsem a zamířila do ložnice rodičů, kde jsem si lehla na mamky půlku a se svým polštářem pod hlavou se oddala do rukou snům. Měla jsem v plánu probudit se až ráno ale NĚKDO nesouhlasil. Matrace se prohnula stejně jako před tím a někdo mi zvedl peřinu. Znovu jsem si sedla. "Děláš si ze mě..." "Nedělám." Přerušil mě a nasadil pohled štěněte. „Můžu?“ Ukázal na peřinu a já rázně zakroutila hlavou. Zase jsem si lehla abych mu naznačilas, že už se o tom nehodlám dál bavit. Harry si povzdechl ale přesto pokračoval ve vsoukávání se ke mě pod peřinu. Neměla jsem sílu protestovat ale tentokrát jsem mu peřinu nechtěla jen tak dát a do poslední chvíle jsem se o ní s ním přetahovala. Harry je ale přece jenom silnější, takže jsem prohrála. Už jsem se chtěla sebrat a vrátit se k sobě, když mě Harry chytil kolem pasu. "Nepokoušej se utéct, máš to marný. Budu tě pronásledovat všude." Zamumlal a já si povzdechla. Nechala jsem se jím vtáhnout do jeho náruče a konečně jsem usnula.
Tak, tohle je po nějaké době další kapitola :) Zdá se vám to rychlé? Mě popravdě ano, ale tohle je v podstatě jen předehra :D
-Themii
