Máme tu trochu zvrat :D Jak myslíte, že to dopadne? Zkusíte hádat? :D
Neměla jsem nemocnice ráda. Všude spěchající doktoři, sestřičky nebo pacienti. Ve vzduchu se vznáší pach desinfekce a dalších čistících prostředků. Prostě nic hezkého. Nicol se od nás odpojila hned, co jsme vešli dovnitř a já s Louisem jsme zamířili na chirurgii. V čekárně jsem strávila něco přes hodinu, než Louis konečně vyšel ven s tím, že se má stavit na kontrolu za čtrnáct dní. Sedli jsme si před nemocnici na lavičky a čekali, než se Nicol vrátí. "Hele, chtěl bych ti poděkovat." Začal Louis opatrně. "Za co prosimtě?" Nechápavě jsem se usmála a Louis ke mně zvedl zrak. "Za to, že jsi nás dala dohromady." "No... vlastně to byla náhoda." Připustila jsem a Louis mávl rukou. "To je jedno! Zachránila jsi mě, Harryho a celou naší skupinu. A prostě..." Naklonil se ke mně a ohrnul mi pramen vlasů z tváře. "...děkuju." Šeptl a políbil mě. Byl to nádherný pocit! Bylo to něco jiného než s Harrym, ten se totiž neptal ten si dělal co chtěl. V tomhle polibku byla prosba o svolení. Proč mu nevyhovět? Polibek jsem mu oplatila, což ho probudilo a ještě přidal na intenzitě. Dámy a pánové, právě jsem sama sebe utvrdila ve vztahu k Louisovi! Miluju ho! Z nevinného polibku na znamení díku se vyklubala celkem vášnivá líbačka. Nevím, jak Louis ale já bych tam takhle byla schopná zůstat celý den. Kdyby se ovšem neozval zvuk jako při focení. Rychle jsme se od sebe odtáhli a spatřili Nicol s telefonem v ruce. "Hej!" Zasmál se Louis a Nicol telefon rychle schovala. "No co je? Musím přece dokumentovat vývoj vašeho vztahu. Až nám bude sedmdesát a budeme sedět u krbu na horský chatě v Alpách, vytáhnu přesně tenhle telefon a ukážu vám to. Určitě budete nadšení." Pokrčila jednoduše rameny a já se rozesmála. "Tak co doktor?" Zajímala jsem se a Nicol znovu pokrčila rameny. "No, nejdřív jsem mu vyhrožovala žalobou a tak, protože jsem ho podezírala, že si ze mě jenom udělal dobrej den, ale jelikož mi ukázal papíry z výsledků a patřičně mi vysvětlil, co všechny ty složitý termíny znamenají, zjistila jsem, že jsem vážně v tom. Tak dobrá zpráva? Nemocnice se nedostane do dluhů. A špatná zpráva? Vážně čekám dítě." Vstala jsem a objala jí. "Klid, to zvládneš! Hlavně si ho prosím tě nechtěj vzít ano?" "To ani náhodou!" Ubezpečila mě a já přikývla. "Fajn, jede se domů, mám hlad." Zavelel Louis a všichni jsme se vydali k autu. Hned, jak jsme vešli do domu, udeřila mě do nosu vůně něčeho božského. "ÁÁ Harry zase vařil." Konstatoval Louis při sundávání bundy. Všichni seděli u stolu a spali se něčím, co mi až nápadně připomínalo čínu. "Co to je?" Zeptala jsem se, když jsem si vzala talíř a chystala se nandat si. "Čína." Odpověděl mi Harry a já po něm střelila překvapeným pohledem. "Vždyť jsi říkal, že čínu nejíš." Namítla jsem. "Věci, o kterých říkám, že je nejím ve skutečnosti jím, když si je sám uvařím." Vysvětlil. "Aha. To zní logicky." Ušklíbla jsem se. "A taky jsem potřeboval nějakou záminku, abych tě dostal na tu večeři." "Která mimochodem skončila fiaskem." Dodala jsem a Harry přikývl. "Vlastně za to vděčíme tobě Liame." Nehezky se na Liama usmál a ten mu věnoval nechápavý pohled. "Co?" "Povedlo se mi vytáhnout Alie do restaurace ale celý jsi to zničil!" Obvinil ho naoko naštvaně. Liam se ale pořád nechytal. "A jak?" "Jak jsi zmlátil toho novináře. Harry a já jsme tam taky byli." Vysvětlila jsem a Liamovi viditelně svitlo. "Jo ták." Zasmál se, ale pak se jeho pohled změnil na dotčený. "Když jste tam byli taky, proč jsi za mnou nepřišel?" "Jednak protože jsi tam byl s dámou." Mrkl na Nicol a pokračoval. "A taky protože by bylo divný přijít tam a říct něco jako: Ahoj Liame, tak co jak žiješ? A víš co? Já taky!" Všichni přítomní až na Harryho, který stále držel vážný výraz, se rozesmáli. "Jo asi máš pravdu." Uznal nakonec Liam a vrátil se k jídlu. Nandala jsem čínu jak sobě, tak Louisovi, který zaujal místo mezi mnou a Zaynem. "Díky." Poděkoval Louis, když jsme mu podala jeho porci a já přikývla. Jen co jsme dojedli, Liam nám zakázal kamkoliv chodit a svolal schůzi. Schůzi, kde se mělo probrat, co s mega koncertem, který kluci slíbili ke konci Interview. "Kluci, omlouvám se, ale na blbnutí na pódiu se úplně necítím." Omluvil se Louis a všichni na něj se zájmem pohlédli. "Takže budeme zpívat tvoje sóla?" Zděsil se Harry a Louis přikývl. "Harry? Vezmeš si to na starosti?" Zeptal se Liam Harryho a ten po něm střelil pohledem. "U Midnight Memories umírám už teď!" Postěžoval si, ale nakonec se uchechtl. "Doufám, že mojí smrt budeš pozorovat z hlediště." Pohlédl na Louise, který ale zakroutil hlavou. "Fajn, zeptám se někoho, ať ti to natočí." Mávl nakonec rukou. Ještě se chvilku probíralo, kdo si vezme Louisovo sóla v různých písních, než se kluci rozhodli, že to všechno oznámí Paulovi. Mluvili s ním asi půl hodiny a mega koncert se rozhodli naplánovat koncert na neděli, tudíž za tři dny. Trochu jsem pochybovala, že se jim podaří za tu dobu naplnit celou O2 arenu ale co, třeba se spokojí jenom s polovinou. Louis se poté odebral do pokoje a já s ostatníma skončila u televize na gauči. "Lásko?" Oslovil Liam Nicol a ta zpozorněla. "Nechceš se mnou zajít do posilovny? Potřebuju se zase po nějaký době odreagovat." Nicol na jeho návrh hned přikývla a střelila pohledem po mně. "Půjdeš s námi?" Zeptala se mě a já přikývla. "Já půjdu taky, staví se naproti ve Starbucks pro kafe." Ozval se Harry a vstal z gauče. "Fajn, tak jedem." Vyzval nás Liam a zamířil nahoru do patra, nejspíš se převlíknout. Harry ho následoval.
