Zase po nějaký době další část :) Přeji pěkné počtení :)
-Themii
Kluci navrhli pár filmu, ze kterých jsme později vybrali tři. Ukázalo se to jako zbytečné, uprostřed prvního přišel Liam s Nicol a vyprávěli, co se dělo v nemocnici. Nicol měla ruku jenom naraženou, což bylo vzhledem k tomu, že vrazila pravý hák novináři, který se rozhodně netajil tím, že posiloval, dobrá zpráva. Chvíli se dívali s námi, než se odebrali do Liamovi ložnice. Stejně tak po chvíli odešel Niall a chvíli po něm to zabalil i Zayn. Zůstala jsem tam už jenom s Harry, který se rozhodl natahat do obýváku pár polštářů a dvě peřiny s tím, že tam přespí se mnou. Nic jsem nenamítala, nemělo by to ani smysl. Asi v půlce filmu druhého Harry usnul vedle mě a jeho tělo se ke mně začalo nebezpečně přibližovat. Trochu jsem si odsedla, abych uhnula z jeho dosahu. Harry se po chvíli vedle mě svalil a spal dál. Opatrně jsem mu vytáhla ovladač z rukou a televizi vypnula. Potichu jsem se vydala do koupelny, abych se alespoň trochu osprchovala.
Vracela jsem se zpět do obýváku za Harrym, když mě zarazily něčí vzlyky. Následovala jsem je a dostala se tak k Louisovu pokoji. Bez zaklepání jsem dveře otevřela. Louis seděl na posteli a s láhví nějakého chlastu si prohlížel něco v telefonu. V jeho světle jsem poznala, že Louis brečí. „Co se děje?“ Strachovala jsem se a utíkala blíž k němu. „No nerozplakalo by tě to?“ Ukázal mi obrazovku telefonu. Vzala jsem ho do rukou a prohlédla si usměvavou brunetku na jeho tapetě. Eleanor. „Já nevím… asi jo ale tímhle to nespravíš.“ Ukázala jsem na láhev v jeho ruce. Střelil pohledem po láhvi a ukryl jí pod peřinu. „Mluvím vážně, kluci tě dostali z celkem velkého průseru. Nikdo z nás nechce, aby se to opakovalo.“ Louis si utřel slzu a trochu popotáhl. „Já to taky nechci, ale není jiná možnost.“ Pokrčil rameny. Přisedla jsem si k němu a Louis mi udělal trochu víc místa. Odkryla jsem peřinu a láhev mu vzala. Aniž bych nějak zvlášť přemýšlela nad tím, co dělám, napila jsem se. „S Kate jsme tuhle značku taky pili, ale nikdy nám z ní potom nebylo dobře.“ Smutně jsem pohlédla na láhev a prstem přejela po její etiketě. „Nějaká kamarádka?“ Zeptal se Louis a já přikývla. „Bývalá kamarádka…“ „Pohádali jste se?“ Hádal. „Kéž by… zabila se.“ Znovu jsem se trochu napila, abych zahnala příval slz. „Panebože proč?“ Nechápal. „Byla stejně jako já Directionerka. Milovala Harrryho, žila jen jím…byl její princ na bílém koni, chápeš jak to myslím ne? Jenže pak se roznesla práva, že se zabil v autě a její život se zhroutil… on byl její život… prohlásila, že žít dál už nemá smysl…“ „Podřezala se?“ Zeptal se a vzal mi láhev, ze které se následně napil. „Skočila pod vlak…“ Vzala jsem si láhev zpět a pokračovala. „…já měla taky.“ Louis po mě střelil pohledem. „A proč jsi to neudělala?“ Zajímal se a zase chmátl po láhvi. Rychle jsem jí přemístila z jeho dosahu, nechtěla jsem ho v tom podporovat. „Nemohla jsem tu všechny nechat…to je moc sobecký.“ „Vyčítáš jí to?“ „Hodně…ale co se dá dělat…“ Znovu jsem se napila. „…už se stejně nevrátí.“ Na to jsem vstala a zamířila k jednomu z velkých okem. „Co děláš?!“ Zeptal se mě prudce Louis a vystřelil do sedu. „Nejdu se zabít, neboj.“ Ubezpečila jsem ho a otevřela okno. „Tak proč otevíráš okno?!“ Začal se hrabat z postele. Protočila jsem oči a láhev alkoholu jsem oknem vyhodila ven na zahradu. Když jsem se zase vracela k Louisovi, všimla jsem si, jak zatíná pěsti a trochu naštvaným výrazem hledí k již zavřenému oknu. „Pro dnešek to stačí.“ Ušklíbla jsem se a znovu zaujala místo vedle něho.
Probudilo mě prudké otevření dveří. „Uf, tak tady jsi…“ Oddychl si, mě známí hlas… Harryho hlas. „Ne, nejsem.“ Zamumlala jsem a přetáhla si okraj peřiny přes hlavu. „Jak si to jako představuješ?“ „A co jako?“ Zamračila jsem se a zase si peřinu z hlavy stáhla. „Spíš u Louise!“ Rozhodil rukama. Pootočila jsem hlavu, abych uviděla na Louise, který vedle mě klidně podřimoval. „Jo, to je možný…“ Připustila jsem. Upřímně, vůbec jsem netušila, že jsem tu usnula. „A teď pozor… mám hlad.“ Naznačila jsem mu, ať uhne a začala se hrabat z postele. Harry o krok ustoupil a já bez dalšího slova zamířila do kuchyně. „Ahoj…“ Mávla jsem na všechny přítomné a otevřela lednici, ze které jsem vytáhla krabici mléka. „Cereálie jsou ve skříni nad dřezem.“ Oznámila mi Nicol, nejspíš si všimla mého zoufalého pátravého pohledu. „Jo… dík.“ Připravila jsem si snídani a snědla jí ve stoje. Dneska jsem měla v plánu zajet domů pro nějaké věci. Musela jsem zmizet dřív, než někoho napadne, že to chci opravdu udělat. Nechala jsem prázdný talíř ve dřezu a rychle vyběhla schody nahoru do koupelny, kde jsem měla oblečení. Po cestě jsem potkala Harryho, který naštěstí nic nekomentoval. Rychle jsem se převlékla a proběhla celým domem až do chodby, kde mě však na neštěstí odchytla Nicol. „Někam se chystáš?“ Zeptala se mě s milým úsměvem. „Eh… jo, musím domů pro nějaký věci. Pššš.“ Přiložila jsem si ukazováček na rty a sebrala ze země svojí kabelku. „Fakt? Tak to počkej!“ Naznačila mi, ať chvíli počkám. Ne, že by se mi nějak extra chtělo riskovat odhalení, ale zůstala jsem stát. Nicol se za chvíli přiřítila, čapla mě za ruku a vytáhla před dům. „Vzala jsem Harrymu auto, rychle než si toho všimne!“ Oznámila a rozeběhla se ke garáži. Se smíchem jsem jí následovala.
Vysvětlila mi, že se chce stavit v obchoďáku, podle ní mají být dneska obrovský slevy. Tak proč toho nevyužít? Stavili jsme se u mě. Rychle jsem si do větší tašky naházela smrtelně důležité věci. Znáte to, kartáček na zuby, nabíječku na telefon a tak podobně. Zbytek dne jsme pak strávili ve zmíněném obchoďáku, Nicol mě založila a tak jsem neváhala a koupila si dvě trička, tílko a světle šedý džíny. Nicol si koupila troje boty, dvě halenky, džínové kraťasy a tílko. Dál už jsem ztratila přehled. Oběd jsme strávili v jedné restauraci, kde jsme obsadili dva stoly, jelikož se nám tašky nikam nevešli.
„Liam mi řekl, že kluci dneska zkusí zavolat Paulovi a seznámí ho se vším, co se stalo.“ Řekla Nicol a upila se svého latté. Seděli jsme v jedné z mnoha kaváren v obchoďáku a zabíjeli čas. „Pořád pracují s Paulem?“ Pozvedla jsem obočí. Nicol přikývla. „Kluci byli moc rozrušení, aby si vzpomněli na něco tak banálního jako je pracovní smlouva. Takže vlastně pořád platí.“ Pokrčila jednoduše rameny. Přikývla jsem a dál se věnovala svému čokoládovému zákusku. Stihli jsme si toho říct spoustu. Zjistila jsme, že Nicol je herečka. Překvapilo mě to. Když jsem jí řekla, že jsem jí ještě v žádném filmu neviděla, zasmála se. „První film jsme dotočili letos na jaře a pořád se na něm ještě pracuje. Je mi trochu líto, že moje postava umřela hned v první polovině. No jo, ale co bys chtěla, je to moje první velká role. Doteď jsem dělala jenom komparzistku.“ „Kdy máte premiéru?“ Zajímala jsem se. „Příští rok na jaře.“ „Super!“ „To jo, a víš co? Jestli se to bude lidem líbit, možná se vrátím na scénu druhého dílu.“ „Vážně?“ „To si piš, podle všeho se těm vědcům, co tam taky hrajou podaří vynaleznout nějaký přístroj a pomocí něho budou ožívat lidi a jelikož jsem měla nějaký pletky s hlavním hrdinou, určitě mě oživí.“ „Promiň, ale nezdá se ti to trochu jako blbost?“ Nechtěla jsem být nepříjemný, byť to tak možná vyznělo, ale nezdálo se mi to zrovna jako námět na trhák roku. „Taky mi to přišlo jako blbost“ Přiznala se. „Jenže pak jsem se do toho vžila a opravdu to není zas taková blbost.“ Přikývla jsem. „V tom případě ti přeju spoustu úspěchů.“ Usmála jsem se a natáhla k ní ruku. „Moc děkuju.“ Potřásli jsme si rukama a já se zase vrátila ke svému zákusku. „A co ty? Co děláš?“ „No, hned, jak jsem dokončila střední, našla jsem si práci u Leona, jako servírka. Jenže díky Harrymu jsem o práci přišla, takže teď jsem vlastně nezaměstnaná.“ „A chtěla bys jít na vysokou?“ Zajímala se a já přikývla. „Určitě, mým snem je být diplomatkou.“ „Tak to hodně štěstí.“ Popřála mi tentokrát ona. „Děkuju.“ Ještě chvíli jsme rozebírali kluky a tak trochu i Harryho a jeho odhalení než jsme usoudili, že je čas na návrat. Posbírali jsme všechny svoje věci, narvali je do auta a zamířili zpátky ke klukům.
„Panebože! Tak jsem se bál, že jsi odjela nadobro!“ To byla první Harryho slova, když mě spatřil. Vystartoval z gauče, na kterém dosud s ostatníma seděl a pospíchal mě obejmout. Co si o tomhle mám jako myslet? To jako beze mě nemůže strávit ani jeden den? „Co tím sakra sleduješ?“ Zeptala jsem se ho, když si mě od sebe odtáhl. Pokrčil rameny. „Já nevím, nejspíš nic.“ Na to se otočil a utíkal zpět do obýváku. „Zabil jí?“ Zaslechla jsem ho „Ne, utekla mu.“ Následovala odpověď. Nejspíš se bavili o nějakém filmu. Bezradně jsem pohlédla na Nicol, ale ta jen mávla rukou. „Neřešila bych to.“ „Ještě jednou díky za ty věci.“ Kývla jsem k několika taškám. „Za nic… kámoško.“ Usmála se a obvěšená taškami se vydala nahoru do patra.
