Po tak strašně dlouhé době přidávám další díl. Nechtěla jsem udělat tak dlouhou mezeru ale bohužel... stalo se. Každopádně, zde se nám vše tak trochu vyostří...
Mám tu ještě malé upozornění: Tohle je předposlední kapitola..
Užijte si čtení :)
"Kytka? A není to blbost? Neurazí jí to?" Strachoval se. Nesouhlasně jsem zakroutila hlavou. "Kytka jí rozhodně neurazí." Harry vážně přikývl. Neměla jsem nejmenší tušení, co jí udělal ale podle toho jak se bál o jejich vztah, jí přinejmenším musel zabít rodiče. "Fajn, takže kytku bychom měli. Jenže za tři dny má narozeniny. Co jí mám dát?" Rozhlédla jsem se po jeho pokoji a zhluboka se nadechla. Chodil za mnou pro rady už druhý den a upřímně mi to začínalo lézt na nervy. Nebyla jsem si jistá svými pocity natolik, abych dokázala odhalit, jestli to opravdu byla žárlivost, nebo mě ta holka prostě štvala kvůli tomu, jaká byla. Oba tyhle názory se ale v jednom shodovali. V nenávisti Lory. Někdo zaklepal na dveře. "Dále." Řekl Harry a vstal z postele, na které jsme seděli. Liam strčil hlavu do dveří a přeměřil si nás tázavými pohledy. Nakonec se podíval na Harryho. "Za pět minut odjíždíme." Připomenul mu a zmizel na chodbě. "Počkej!" Harry se okamžitě rozběhl za ním. "A kam se jede?" Zaslechla jsem z chodby. Jak jsem si všimla, Harrymu poslední dobou unikalo spoustu věcí. Byl nesoustředěný a mnohdy absolutně mimo. Ze všeho jsem ovšem vinila jí. "Jede se za Paulem, chce nám říct něco málo o tom koncertu." One Direction chystali další koncert na pondělní večer, což bylo den po Lořiných narozeninách. "Dořešíme to později, teď musím jít." S těmito slovy Harry vběhl do pokoje, čapl svojí bundu a zmizel. Nevím jak on ale já žádné "později" neplánovala. Pomalým krokem jsem zamířila dolů a uvelebila se na gauči u televize.
"Myslím, že červené přesně vystihuje mojí povahu a bílá se mi zdá jako hezký doplněk." Zvedla jsem oči ke zrovna přicházející Nicol a Loře. Lora divoce gestikulovala rukama a přitom vykládala něco o balónkách. "Co se řeší?" Zeptala jsem se. "No moje narozeninová oslava přece! Je už za tři dny a já ještě nemám ani objednaný dort! Ale zase na druhou stranu jsme s Nicol konečně dořešili výzdobu." Nicol naznačila sebevraždu imaginární pistolí a vysíleně se svalila na gauč vedle mě. "A samozřejmě jsem pozvala spoustu lidí! Bude to perfektní!" Radovala se jako malé dítě a já bojovala s nutkání hodit po ní ovladač od televize, který jsem držela v ruce, a umlčet tak její pisklavý hlas, který se zařezával do mých uší jako cirkulárka.
Lora si vůbec nedělala starosti s kapacitou domu a pozvala si sem snad stovku lidí (i když popravdě bylo těžké je spočítat, když se pohybovali sem a tam jako mravenci). S dárkem jsem si nedělala nejmenší starosti, však ona si nevšimne, že jí dárek ode mě chybí. Harrymu jsem ale poradila obrovského plyšového medvěda, kterého si Lora hned oblíbila a pojmenovala ho (překvapivě) Hazzoušek. Celou oslavu jsem se snažila vyhýbat jí i jejím podnapilým přátelům a nakonec jsem skončila se skleničkou vody v kuchyni. Alkohol mi nikdy moc nejel a navíc, jsem nechtěla skončit jako ti, kteří už teď v deset večer obsadili všechny koupelny v domě. "Děs co?" Liam se opřel stejně jako já o kuchyňskou linku a s vyděšeným pohledem hypnotizoval hromadu střepů povalující se před lednicí. Kývla jsem a natáhla se po kohoutku, abych si sklenici znovu naplnila. "Pila jsi něco?" Zeptal se, jen jsem mlčky zakroutila hlavou. "A ty?" Taky zakroutil hlavou. "Někdo je odtud pak musí vyhodit. Opravdu nestojím o to, aby tu kdokoli z nich přespal." Vysvětlil. "Kde jsi nechal Nicol?" "Poslal jsem jí domů, tohle není pro ni. Zvlášť když čeká Liama Juniora." Usmála jsem se. "Jsi rád, že budete mít prcka?" Uculil se. "To si piš! Vždycky jsem chtěl být táta." Alespoň jedna pohádka s dobrým koncem. "Tak to přeju hodně štěstí." "Dí..." Jeho slova přerušila obrovská rána a tříštění skla. Oba jsme pohlédli směrem do obýváku. "A dost!" Zavrčel Liam naštvaně a odkráčel pryč. To, co se rozbilo, určitě nebylo nejlevnější, asi jako všechno v tomhle domě. "Hej..." To bylo na mě? Hudba utichla a všichni se začali přesouvat do obýváku. Nejspíš chtěli vidět, co se stalo. "Pst! Pst! Alie!" Jo, bylo to na mě. Otočila jsem se za hlasem ale nic, nebo spíš nikoho jsem neviděla. "Co je?" Sykla jsem směrem odkud ke mně hlas doléhal. Zpoza lednice vylezl Harry. Rozhodně ne střízlivý Harry. "Mohla bys na moment?" Zeptal se. V očích se mu značil strach a nejistota, to byl možná důvod, proč jsem ho následovala do koupelny v patře. Po zemi se válelo několik sklenic a páchlo to tu po zvratkách. Zvedal se mi z toho žaludek. Harry evidentně nic necítil, nebo to spíš nevnímal. Posadil se na vanu a z vodou napuštěného umyvadla vyndal úplně novou láhev Jamesona (asi si jí tam chtěl nechal vychladit). Odšrouboval uzávěr a hodil ho do vany. Z láhve se napil a pak na mě pohlédl. Stála jsem u dveří a odmítala se pohnout dál. Bylo to tu opravdu nechutný a upřímně mě zajímalo, kdo to bude uklízet. Už teď jsem toho dotyčného litovala. Harry se uchechtl a zvedl ke mně zrak. "Viděla jsi jí?" Tázavě jsem na něj pohlédla. V jeho hlase jsem zaslechla výsměch. "Loru?" Hádala jsem, přikývl. "Jak se radovala z toho medvěda. Pche, vždyť ho stejně zítra najdu u popelnic před domem! Stejně jako tu kytku, co jsem jí dal!" Poslední větu nenávistně zavrčel. "Je se mnou jenom kvůli tomu kdo jsem a myslí si, že JÁ to nevím!" Prstem na sebe ukázal. Tohle se mi přestávalo líbit. "Hraje si se mnou, a i když se jí snažím odolávat, nejde to! Nemiluju jí, ale přesto jí nemůžu poslat do prdele!" V Harrym zmizelo dalších několik loků alkoholu. "Je příšerná! Ten její hlásek a to všechno!" "A co s tím mám já společnýho?" Zajímala jsem se. Doteď to totiž vypadalo, jakoby mluvil spíš sám k sobě. "Ty?!" Pomalu se zvedl na nohy. Přikývla jsem. Ruka mi instinktivně vystřelila na kliku dveří. Kdyby se něco zvrtlo, chtěla jsem být připravená utéct. "Co s tím máš společného ty Anneliese!?" Niall mu to nejspíš musel říct… "Všechno! Můžeš za všechno!" Ukázal na mě prstem. "To ty! Kdybys mě nepřinutila vrátit se ke klukům, mohlo být všechno úplně jinak!" "Cože?!" Vyjekla jsem překvapeně. "Donutila jsi mě milovat tě!" "To není pravda! Odmítla jsem tě, kdy jsem mohla!" Bránila jsem se. Tohle už se mi rozhodně nelíbilo. "Co to meleš?! Donutila jsi mě k tomu! Přesně kvůli tomu teď vypadám takhle a popíjím tu tuhle břečku!" Rozmáchl se a třísknul láhví alkoholu o zem. Stiskla jsem kliku a vyběhla na chodbu. "Nejsi schopná se mi ani omluvit za to, co jsi udělala!" "Jsi úplně mimo nebo co?! Já za nic nemůžu, posledních několik dní se snažím přetrpět tu tvojí děvku, co sis přitáhl a strkal mi jí pod nos kdykoli sis vzpomněl! Myslíš, že mě to zanechávalo chladnou po tom, co jsem se rozešla s Louisem a ty jsi byl moje jediná opora?! Pomohl si mi se přes to alespoň trochu přenést!" V očích mě pálily slzy a rozhodně jsem je neplánovala potlačit. "Co to tu vykládáš?!" Pomalu jsem před ním ustupovala po chodbě dál a dál. "Nicol mě zavolala, protože to tu nemohla přežít! Vždyť kvůli Loře tu bylo všechno vzhůru nohama!" Slzy mi tekly po tvářích plným proudem. "Ty si snad myslíš, že jsi nám pomohla?!" Zoufale se rozesmál a prohrábl si vlasy. Zády jsem narazila na stěnu. Byla jsem na konci chodby. "Spíš si všechno ještě víc podělala!" Zavrčel. Stále se přibližoval. Pravou rukou se opřel vedle mé hlavy. Cítila jsem se menší, než jsem ve skutečnosti byla a rozhodně to nebyl příjemný pocit. Volnou rukou si promnul obličej. V tom gestu bylo cosi bezradného. Jakoby agrese pominula a stejně tak Harry změnil téma. "Miloval jsem tě a..." Zhluboka se nadechl. "A nemohl jsem přestat… a pořád tě miluju" Přiznal zoufale. Opřel se čelem o mé a zavřel oči. "To já tebe taky..."
Přiznala jsem to. Opravdu jsem to řekla nahlas… Byl to úplně jiný pocit a všechno ve mně se vyjasnilo. Bylo to tak, milovala jsem ho. Narovnal se a upřel na mě nechápavý výraz. "Myslíš to..." Nedopověděl, věděla jsem přesně, co chce říct a přikývla jsem. Zničeně se vedle mě svezl po zdi na zem a složil hlavu do dlaní. "Omlouvám se..." Šeptl neslyšně. Zakroutila jsem hlavou. "Neplýtvej energií." Šeptla jsem naštvaně. Všechno ke mně dolelo. Hudba, hlasy, smích. Ne… V tomhle domě už jsem nechtěla být ani minutu.
Našla jsem Liama a požádala ho, aby mě odvezl domů. Nejspíš tu jako jediný nepil. Chvíli váhal, evidentně tu nechtěl dům nechat s tou bandou ožralých prasat, ale nakonec se mi ho podařilo přesvědčit. Skočil pro auto zatím, co já začala hledat svou bundu v hromadě bund valících se v předsíni. "Hej! Ty mála svině, kam si myslíš, že jdeš?!" Vyjel na mě někdo. Podle hlasu nebylo těžké poznat, kdo to byl. Protočila jsem oči a postavila se Loře čelem. Vypadala příšerně. Ovšem ne tak příšerně jako vždy. Vypadala jako Joker, doslova. Zelené stíny se jí roztékaly po tvářích spolu s řasenkou a několika kilogrami make-upu. Nejspíš brečela. "Co jsi to řekla?!" Vyjela jsem na ní. Hádek už jsem pro tenhle den měla dost ale hádat se s ní bylo pro mě v tuhle chvíli bytostně důležité. Potřebovala jsem tý krávě všechno vysvětlit! "To kvůli tobě! Ty jsi mi překazila celý můj plán!" Unavovalo mě mít všechno na svědomí. Opravdu ano! "Jakej plán proboha?!" "Chtěla jsem se stát slavnou! Chtěla jsem být ta, které všichni závidí!" Takže Harry mluvil pravdu, vážně ho nemilovala. "Ty jsi taková mrcha." Zavrčela jsem nevěřícně. Uraženě odstoupila o krok dál. "Já- já mám být slavná!" Dupla si. Jako malé dítě. Opovrhovala jsem jí jako ještě nikým. "Můžeme jet?" Ozval se za mnou Liam. "Nedokážeš, nic jinýho, než jen lézt do postele a vydobývat si tak něco, na co sama nemáš!" Založila ruce na hrudi. "Že to říkáš, zrovna ty." Ušklíbla se. "To s Louisem přece nemělo být o slávě že?" Ironicky se ušklíbla. Zaťala jsem pěsti. Muselo to ven. Udělala jsem k ní několik prudkých kroků a vrazila jí pořádnou facku. Překvapeně se chytla za tvář. Všimla jsem si, že se na mě chtěla vrhnout ale Liam si stoupl přede mě a zabránil jí tak v útoku. "Pošli ty svoje ožralý kamarády domů a už se tu neukazuj!" Nařídil jí Liam autoritativně a následně mě vystrkal ven ze dveří.
