Harry nás odvezl k nim. S čímž jsem ani trochu nesouhlasila. Chtěla jsem aby mě vzal domů, ale Harry mě nechtěl nechat samotnou. Možná se bál, že si budu dávat za vinu a něco si udělám. Fakt nevím... Každopádně jediný, co jsem chtěla, je spát ve své vlastní posteli. Harry si to ale nenechal vymluvit a přinutil mě souhlasit s tím, že u nich dneska přespím. Celý večer se mi snažil zvednout náladu ale nakonec to vzdal a šel se vysprchovat.
Seděla jsem na gauči na chodbě v prvním patře a tupě zírala na podlahu. "Můžu si přisednout?" Zaslechla jsem Nicol, zvedla jsem hlavu. "Jo, jasný." Přikývla jsem. "Snažil se tě utěšit co?" Zeptala se a sedla si vedle mě. "Jo, ale nepomáhá to." Přiznala jsem sklesle. "Chci domů." Ušklíbla jsem se. "Odvezla bych tě tam ale nevím kam Harry schoval klíčky od auta." Potichu se zasmála a já byla nucena se usmát. "Vidíš, směješ se. Pamatuj, nikdy není nic tak špatném aby to nemohlo být ještě horší." Párkrát mě pohladila po zádech a pak vstala. "A teď pojď. Ukážeme Harrymu, co holky dokážou." Zvedla jsem hlavu a všimla si jejího šibalského úsměvu. Nečekala na mojí reakci, prostě mě čapla za ruku a odtáhla do přízemí. "Támhle je hifi věž, vedle ní je stojan na CD, najdi něco hodně hlasitého. Já mezitím seženu něco k jídlu." Udělala jsem, co po mě chtěla a našla CD od 30 Seconds To Mars. Měla jsem je ráda. Domem se po chvíli rozezněli tóny Night of the Hunter, tu jsem měla nejradši. "To je dost dobrý!" Zaslechla jsem Nicol z kuchyně. "Neboj se a dej to víc." Zasmála se. Neváhala jsem a otočila volume doprava. Když jsem, stála u hifi věže, rvalo mi to uši ale v kuchyni, kam jsem poté zamířila už se to dalo vydržet. Nicol povzbudivě zvedla palec a na mikrovlnce nastavila dvě a půl minuty. Po chvilce se kuchyní rozlila vůně popcornu. Nicol se ke mě naklonila, abych jí slyšela. "Cítíš se líp?" Zeptala se. Přikývla jsem. Vůbec jsem tomu nerozuměla. Nicol byla super! A to jsem jí ještě vůbec neznala. Zatočila se dokola a v rytmu hudby dotancovala k mikrovlnce. Ještě u ní chvíli stála a vlnila se do rytmu hudby, než se mikrovlnka vypnula, popcorn už byl hotový. Vysypala ho do mísy a do mikrovlnky strčila další balení. "Podíváme se pak na nějakej filmy jo?" Řekla Nicol a usmála se. Sotva jsem jí slyšela. Pak se zasmála a ukázala za mě. Otočila jsem se a taky se zasmála. Za námi stál Harry, jenom v ručníku a něco křičel. Nerozuměla jsem mu jediný slovo. Za to pohled na jeho tělo byl perfektní. "Volá mi Liam." Zakřičela mi Nicol do ucha a s telefonem utekla do patra. Harry ke mě dokráčel a naklonil se ke mě. "Můžete to trochu ztlumit?!" Křičel mi do ucha. Zasmála jsem se a zakroutila hlavou. "Ani náhodou!!" Možná jsem se neměla chovat, jakoby mi ten dům patřil, ale v tuhle chvíli jsem to vůbec neřešila. Otočila jsem se kolem své osy, čímž jsem ho donutila uhnout před mými vlajícími vlasy a zamířila jsem k mikrovlnce. Další várku jsem vysypala do mísy a s ní pak zamířila do obýváku k televizi, kde jsem musela znovu postavit konferenční stolek. Byl naštěstí v pořádku. Než jsem hudbu zapnula, Nicol vytáhla z lednice dvoulitrovku coly a skleničky. Vrátila jsem se pro ně a postavila jsem je na stolek vedle popcornu a stejně tak později i colu. Harry pořád stál v kuchyni a ucpával si uši. Těžko říct, co očekával, že udělám. Já chtěla poslouchat hudbu, než začneme s filmy. Nakonec Harry hudbu trochu ztišil, aby se dalo alespoň mluvit. „Budeš se s námi dívat na filmy?“ Zeptala jsem se ho a on jen pokrčil rameny. „Nejspíš jo.“ Usmála jsem se a posadila se na gauč, čekajíc na Nicol. Najednou se hudba vypnula a ona vedle mě dosedla. „Volal Liam, Louis má nalomenou holenní kost. Kluci tam nejspíš zůstanou přes noc a pak ho zítra odpoledne přivezou. Už mi líčil plán, jak ho dostat od alkoholu… přece jenom už nemá proč pít.“ Odfrkla si a pohlédla na Harryho, který si sedl vedle ní. „Myslíš, že by ses mohl obléknout?“ „Hm…ne, takhle mi to dokonale vyhovuje.“ „Fuj…“ Ušklíbla se Nicol a položila svůj telefon na konferenční stolek. „Já si jdu teda vzít něco pohodlnější… chceš půjčit něco ode mě?“ Zeptala se mě a já přikývla. „Určitě, nehodlám tu sedět v džínách.“ Společně jsme se vydali do Liamova pokoje. Soudila jsem, že je jeho podle činek u postele a plakátu kovboje Codyho v životné velikosti. „Nevadí ti to?“ Ukázala jsem na plakát animované postavičky. Nicol to ale špatně pochopila. „To, že posiluje? Proč by mi to mělo vadit?“ Usmála se, činky o kterých mluvila, totiž leželi hned před plakátem, o kterém jsem mluvila já. „Ne, já myslím toho Codyho.“ Upozornila jsem jí. Zatvářila se nechápavě. "Koho?" "Codyho." Ukázala jsem na plakát. Rozsvítilo se jí. "Myslíš Woodyho." Poučila mě. "Přesně toho." Zasmála jsem se, věděla jsem, že tak nějak se jmenuje. "Tak ten mi nevadí, zvykneš si. Liam taky musí trpět to, co se líbí mě." Vysvětlila a naznačila mi, abych šla za ní dál do pokoje. To, co mi poté ukázala mě rozesmálo. Vedle skříně byly nalepené tři plakát The Wanted. "Koukám, že se s tím ještě moc nezžil co?" Ukázala jsem na přimalované knírky. Siva měl dokonce nakreslené rohy. "Jo, to máš pravdu..." Pokrčila rameny a začala hrabat ve skříni. Po chvilce hrabání mi vytáhla šedé tepláky a světle žluté tričko s kočkou. Nadechla jsem se k otázce, ale Nicol mě předběhla. "Sprcha... jasně. Hm... když vyjdeš ze dveří tak doprava a jsou to poslední dveře vlevo. Svoje oblečení si tam klidně nech." Přikývla jsem, ale tohle nebyla odpověď na můj dotaz. Proto jsem se nadechla k otázce znova. "Nepřijde ti to divný? Vůbec se neznáme..." "Zachránila jsi kluky, přivedla jsi jim Harryho. To stačí. A navíc vypadáš docela fajn." Usmála se na mě. Úsměv jsem jí trochu rozpačitě oplatila a moje chůze následně nabrala směr koupelna. Dala jsem si krátkou sprchu, pak si vysušila vlasy a zamířila dolů. Sedla jsem si na gauč vedle Nicol a vyčkávala, co bude dál. "Tak co si pustímeeeee?!" Zaslechla jsem Harryho, najednou jsme s Nicol na gauči poskočili, jelikož Harry přeskočil opěradlo a tvrdě dopadl vedle ní. "Ahoj. Nevypaříme se?" Zeptal se jí svůdně a objal jí jednou rukou kolem ramen. "Ehm...ne to ne." Zakroutila hlavou Nicol, vstala a zamířila k jednomu s křesel, přičemž sebrala Harrymu deku, se kterou se zrovna přikrýval. "Hej!" Zaprotestoval, ale Nicol ho vesele ignorovala. "Tak co to bude?" Zeptala se, když se uvelebila a sáhla po ovladači. "Třeba něco, o naivní lásce, co končí tragédií." Dloubl si Harry. "A nebo něco o zombíkách..." Nenechala se, Harry se jenom ušklíbl a sáhl po míse s popcornem. "A co nějakou komedii?" Ozvala jsem se po chvilce ticha, ve kterém bylo slyšet jen Harryho chroupání. "Souhlasím." Přikývl Harry před tím, než si strčil do pusy celou hrst popcornu. Nicol vyjmenovala pár filmů, jejichž název jsem nikdy v životě neslyšela, nakonec se s Harrym dohodli na jednom z nich. Nezapamatovala jsem si název, ale byla to neskutečná sranda. Ani jsem si to neuvědomila, ale asi uprostřed filmu, mě Harry přikryl pod další deku, kterou byl přikryt i on. Všimla jsem si toho, až když film skončil. Nic jsem ale neříkala, bylo by divný reagovat na to až teď.
"Alie?" Oslovila mě Nicol, při závěrečných titulkách. "Hm??" "Nechceš dneska spát se mnou?" Zeptala se mě. "Proč?" Nechápala jsem. "Liam tu dneska není a já na usínání o samotě nikdy nebyla stavěná." Vysvětlila a Harry se ušklíbl. "A proč se ptáš jí a ne rovnou mě? Já ti můžu být nápomocnej i v jiných ohledech." Nicol po něm vrhla dotčený, trochu znechucený pohled a hodila po Harrym polštář. "Dej si studenou sprchu Stylesi! Dobrou!" Sebrala se a zabalená v dece odkráčela pryč. "Sladké sny bombonku." Houkl za ní ještě Harry sladce. O chvíli později mu na hlavě přistála deka, se kterou Nicol odešla. "Příště to bude něco většího a mnohem těžšího bombonku!" Poslední slovo Nicol nebezpečně zavrčela a odkráčela pryč. "Ty jsi holka, řekni mi, co proti mě sakra má?!" Zeptal se mě Harry nechápavě, když se vymotal z obou dek a vstal. Měl na sobě černé kraťasy a světle modré vytahané tričko. "Možná to bude, protože je zadaná." Pokrčila jsem rameny a nasadila pohled, který jasně říkal: "To ti to nedošlo?". "Ale to přece nic neznamená..." Namítl Harry a podíval se směrem, kterým odešla. "A určitě jí štve tvoje perverzní chování." Harry se nad mojí poznámkou uchechtl. "A to ani nejsem ve formě." Ušklíbl se, pak se ale jeho pohled změnil na... starotlivý? "Víš, kde budeš spát?" Zeptal se mě a já zakroutila hlavou. "V mém pokoji?" Navrhl a já rezolutně zaroutila hlavou. Přece nebudu spát u něho v pokoji! "Proč?" Nechápal. "Nebudu spát s tebou!" "Klid je to manželská postel... dost velká pro nás oba a navíc já nejspíš budu spát tady." Ukázal na gauč, na kterém jsem pořád seděla. Hm... zajímalo by mě, co je na našem gauči tak špatného, že na něm nechtěl spát. Pomyslela jsem si, pak mi ale něco došlo. "Počkej... ty máš manželskou postel?" Zeptala jsem se ho. Přišlo mi to divný, Louis ani Liam manželské postele neměli. Harry se zarazil a začal kmitat pohledem sem a tam. "No... víš... já... já se rád roztahuju." Vysvětlil. Jo jasně... Harry Styles, všemi známí jako děvkař má manželskou postel, protože se rád roztahuje... "Tak teď už teda absolutní ne." Kývla jsem a založila ruce na hrudi. "Nemáte třeba pokoj pro hosty?" Napadlo mě ale Harry zakroutil hlavou. "Máme ale nedoporučuju... " "Takže?" "Takže budeš spát u mě." "Ne, to nebudu." Zakroutila jsem hlavou a vstala jsem, abych svá slova trochu podpořila. "Tak si lehni k Zaynovi." Navrhl nakonec a zamířil pryč, čimž mi naznačil, že je to poslední možnost, o které se se mnou hodlá bavit. "A já asi vím, kde má Zayn pokoj." Zaúpěla jsem poněkud hlasitěji, než jsem měla v plánu. "Poznáš to, má to tam napsaný." Poradil mi ještě Harry, než zmizel ve dveřích u schodů, které jsem odhadovala, jako dveře na záchod. Pokrčila jsem rameny a vydala se do prvního patra. Z gauče na konci chodby jsem sebrala svojí tašku, kterou jsem tam přetím nechala a vydala se hledat Zaynův pokoj. Opravdu to nebylo nic složitého. Na tmavých dveřích byl nasprejovaný bílý podklad a na něm černě nasprejováno "Zayn". Vešla jsem dovnitř a úžasem otevřela pusu. Zdi pokoje byly posprejované do posledního kousíčku. Různé postavičky a jednoduché obrázky hrající všemi barvami na mě shlíželi ze všech čtyř stěn. Nejvíc mě ale upoutal velký nápis One Direction nad jeho postelí, pod tím nápisem byly na bílém podkladě nasprejovány podpisy všech kluků a pod nimi připsané: We will stay forever together... Pousmála jsem se a zavřela za sebou dveře. Zayn to tu měl všechno laděné do černé. S tak barevnými stěnami to nejspíš jinak nešlo. Tašku jsem si položila na zem vedle postele, co které jsem si poté vlezla. Ze začátku jsem pochybovala, že usnu ale nakonec mě přepadla únava a já usnula celkem rychle.
