Opravdu neskutečně moc se vám omlouvám, za tu dobu, jako jste museli čekat :(( Vždycky, když jsme se chystala psát něco mi do toho vlezlo.... škola...škola...a samozřejmně taky škola... Když bylo konečně jakž takž všechno hotovo, dostala jsem blok enormních rozměrů, který se mi podařilo odbourat teprve před dvěma dny (konečně!!) Následkem mých neustálých pokusů něco napsat vzniklo tohle...Je to příšerný a se svou prací nejsem spokojená ale dofám, že mě pochopíte a přesto si čtení užijete... opravdu se omlouvám za kvalitu textu ale potřebovala jsem se nějak posunout v příběhu dál...
Užijte si čtení :)
"Chyběla jsi mi." Pronesl tiše a pohlédl na mě. Cože? Co tím chce jako říct. Jen jsem tam tak stála a vyjeveně na něj koukala. "Chci ti to říct už strašně dlouho, ale nějak na to nemám odvahu a taky asi nebyl čas." Pokrčil rameny. Proč jsem věděla, že se stane něco, co se mi nebude líbit? Rozhlédla jsem se kolem sebe, abych si prohlédla všechny možné únikové cesty a nakonec zase zakotvila pohledem na něm. "Harry, nemyslím, si, že by to mezi námi měla takhle dopadnout?" Nejspíš jsem se ho svými slovy nějak dotkla, protože se zatvářil ublíženě a přistoupil ke mně blíž. "Co tím chceš říct?" Zeptal se, já ale zakroutila hlavou. "Nemůžu to nechat jenom na tobě..." Šeptl, když jsem se k jeho otázce nijak nevyjadřovala. "Není to jen tvoje rozhodnutí!" Pronesl nakonec pevně a udělal ke mě těch posledních pár kroků, které nás o sebe dělili. Nebyla jsem schopná pohybu. Jen jsem sledovala, co se bude dít. Popadl mě kolem pasu a políbil mě.
Prudce jsem otevřela oči. "Panebože..." Vydechla jsem, převalila se na záda a odkryla se. Udělalo se mi neskutečné vedro. Ten sen byl tak živý. "Panebože." Zopakovala jsem a promnula si tvář. Skrz mezeru mezi tmavými závěsy do pokoje pronikalo trochu světla z venku. Odhadovala jsem, že může být tak půl osmé. Chvíli mi to trvalo, ale nakonec jsem se šnečím tempem vyhrabal na nohy a skočila si do koupelny. Ten sen byl vážně podivný… nemohla jsem ho dostat z hlavy a neustále jsem si ho přehrávala. Krátce po osmé jsem se dostala do kuchyně a najedla se. Následně jsem zavolala Nicol. "Ahoj Nicol, už jsem doma, vyzvedneš mě?" "Jo, Harry to včera říkal." "I Louisovi?" Zeptala jsem se s obavami. "Ne, neboj. Řekl to jenom mě." "Fajn, přijedeš teda?" "Co mi zbývá." Zasmála se. "Jenže..." Začala. "Liam mě asi nepustí." "Tak uteč." Navrhla jsem jednoduše. "Aha a to si jako myslíš, že..." "Prostě to zkus." Přerušila jsem jí s úsměvem. "Fajn, zkusím. Zatím se měj." "Ahoj." Časovou prodlevu mezi touhle chvílí a příjezdem Nicol jsem se rozhodla strávit u televize.
Asi za hodinu jsem zaslechla troubení. Bez váhání jsem popadla bundu a s telefonem v ruce vyrazila ven. Před domem stál Liamův černý Land Rover. Nasedla jsem na místo spolujezdce a připoutala se. "Eh...Liame?" Oslovila jsem mladíka v brýlích na místě řidiče. "Eh... Alie?" Napodobil mě s úsměvem. „Ahooj!“ Vypískla Nicol a ze zadního sedadla se ke mně naklonila a pevně mě objala. „Pozor na Liama juniora.“ Ozval se Liam varovně. „Nicol juniorku.“ Opravila ho s úsměvem a zase se uvelebila na zadní sedačce. Liam jen mávl rukou a zařadil rychlost. Za několik desítek minut jsme dorazili k nim. „Alieeee!!“ Zaslechla jsem Niallův hlas, jen co jsem vystoupila. O vteřinu později do mě někdo prudce vrazil a uvěznil mě v medvědím objetí. „Ahoj!“ Zasmála jsem se a taky ho objala. Když se uráčil mě pustit, přišlo na řadu Zaynovo objetí. Poté co mě pustil i on, přistoupil ke mně Harry s jeho obvyklým úšklebkem na tváři. Stejně jako Niall a Zayn předtím mě objal. Jen co se ode mě odtáhl, chytla mě Nicol za ruku a táhla mě směrem ke vchodovým dveřím. „Louis jel s El někam pryč.“ Oznámila mi a nechala mě vejít do dveří jako první. „Hádám, že se rozhodl odjet hned, jak zjistil, že přijedu.“ Ušklíbla jsem se. Nicol chtěla něco namítnout ale vždy, když otevřela pusu, že něco řekne, rozmyslela si to a zase pusu zavřela. „Alie, nechci ti lhát. Hned jak jsi odjela, všechno se tak nějak zase vrátilo do normálu.“ Řekla nakonec, aniž by se na mě podívala. Trochu mě píchlo u srdce. Tohle jsem popravdě úplně nepotřebovala slyšet takhle náhle ale zase na druhou stranu je fajn, že mi to řekla. Přikývla jsem. „Kam jdete?“ Zaslechla jsem starostlivého Liama za mými zády. „Na terasu.“ Oznámila Nicol, přičemž mě vedla domem dál a dál. Dovedla mě na terasu, kde si sedla na jedno z křesel, které tam stály. Napodobila jsem jí. „Když se Louis dozvěděl, že jsi odešla, jen přikývl a jinak to nechal být. To bys asi taky měla vědět.“ Pf… A tohle byl kluk snů? Ušklíbla jsem se. „Naštěstí, jeho už jsem z hlavy dostala.“ Pokrčila jsem rameny. Nicol přikývla. Vybavil se mi můj dnešní sen. „Jenže… asi se mi tam dostal někdo jinej.“ Přiznala jsem. Doufala jsem ale, že tak potichu aby mě Nicol neslyšela. Bohužel. „Kdo to je?! Je sexy? A odkud je? Je z Birminghamu?“ Zakroutila jsem nad jejími otázkami hlavou. „Nemyslím to v dobrém a určitě z toho nemám dobrý pocit.“ „To je jedno… prostě to řekni!“ Pobídla mě nedočkavě. „Harry.“ Přiznala jsem, přičemž jsem se zaujetím zkoumala svoje ruce. „Oh…“ Zaslechla jsem po chvíli zaskočeně. „Eh… vážně?“ Ujišťovala se, jen jsem přikývla a zvedla k ní zrak. Vypadala opravdu zaskočeně. „Oh…“ Zopakovala. „Asi tak.“ Přikývla jsem. Ve chvíli, kdy se Nicol rozhodla něco namítnout, otevřely se dveře na terasu a ven vyšel Liam. Přes ruku měl přehozenou deku a v rukou držel tác s hrnkem nějakého horkého nápoje a miskou ze kterého koukalo hroznové víno. „Tady máš čaj a deku aby ti nebyla zima.“ Oznámil Nicol starostlivě a poté, co položil tác na stůl, zabalil jí do deky. „A něco na zub.“ Dodal, než jí jemně políbil do vlasů a zase odešel. „Jako kdybych se o sebe nebyla schopná postarat.“ Zakroutila Nicol hlavou a natáhla se pro hrnek, ze kterého následně upila. Hned na to se ale ušklíbla a hrnek zase odložila. „Ty, Alie. Chceš něco vidět?“ Zeptala se po chvíli. Přikývla jsem a čekala, s čím přijde. „Liameeee!!“ Zakřičela Nicol, až jsem polekaně nadskočila. Během několika vteřin byl Liam u ní a objímal jí jednou rukou kolem ramen. „Co se děje?!“ „Je to horký…“ Fňukla a ukázala na hrnek čaje. Liam naštvaně zatnul pěsti. „Já jsem takovej idiot!“ Zavrčel, čapl hrnek a utekl s ním pryč. „To je tak sladký.“ Usmála jsem se a Nicol mávla rukou. Taky mi to tak přišlo, jenže teď už je to trochu otravný. Sedíme si takhle večer u televize a on se mě během pěti minut snad padesát krát zeptá, jestli něco nepotřebuju.“ Nevěřícně jsem zakroutila hlavou. „Ale zase na druhou stranu si představ, kdyby otcem byl Harry.“ Poznamenala jsem po chvilce. „Myslím, že ten by tě neustále tahal po barech, abyste nový přírůstek oslavili.“ Nicol souhlasně přikývla. Možná jsem Harrymu křivdila, ale byla jsem si jistá, že zas tak daleko od pravdy nebudu. „To máš pravdu.“ Přikývla Nicol s úsměvem. Její pozornost se přesunula na Liama, který zrovna vcházel na terasu. „Tady máš to kafe lásko.“ Věnoval jí jeden ze svých dokonalých, zamilovaných úsměvů, položil hrnek na stoleček a chystal se odejít, ale Nicol ho zarazila. „Liame?“ Oslovila ho, otočil se. „Mohla bych jet s Alie na nákupy, potřebuju se odreagovat a neustálý sezení doma mě unavuje.“ Všimla jsem si, že se nervózně kousla do rtu. Jestli očekávala Liamův nesouhlas, očekávala ho správně. Liam se zamračil a nadechl se k odpovědi, stihla jsem ho ale přerušit. „Myslím, že by to prospělo i mě. Přece jenom dlouho jsme se s Nicol neviděli a máme si toho tolik, co říct.“ Liam střelil pohledem po mě a znovu se nadechl k odpovědi, jenže teď ho zase zarazila Nicol. „Má pravdu a navíc já se opravdu potřebuju provětrat.“ Nasadila štěněcí pohled. Ten Liamův naštvaný nepatrně změkl. „Ale…“ Snažil se něco namítnout, ale zarazil se. „Vždyť…“ Začal jinak. S Nicol jsme očekávali, než se vymáčkne. „Prosím.“ Žadonila Nicol. Liam střelil pohledem několikrát mezi mnou a Nicol a nakonec na mě ukázal prstem. „Jestli se jí něco stane, nepřej si mě!“ Zavyhrožoval. Přikývla jsem a ukázala mu zdvižený palec. „Postarám se o ní.“ Slíbila jsem. Nicol si ještě skočila dovnitř pro bundu a mohli jsme vyrazit. Když si ale Liam uvědomil, že jestliže já nemám řidičák, bude muset řídit Nicol, okamžitě začal protestovat. „Nikam nepojedete!“ Zakroutil rázně hlavou. „Ale no ták! Nemůžeš mě držet doma věčně!“ „To si piš, že můžu! A navíc, dneska už jsem tě vzal s sebou, když jsme jeli pro Alie.“ „Nejsem neschopná!“ Protestovala Nicol a ruka jí vystřelila ke klíčkům od auta, které držel Liam v pravé ruce. „To nevadí!“ Zakroutil Liam hlavou a zvedl klíčky nad hlavu. Nicol tedy při svém malém vzrůstu neměla nejmenší šanci. „Ale já potřebuju jet!“ „Nepotřebuješ, když vyjdeš před dům, je tam stejně čerstvej vzduch jako kdekoli jinde.“ „Ale tady nejde jenom o vzduch! Tady jde taky o to, že Nicol juniorka se neustále zvětšuje a do mého oblečení už se bohužel společně nevejdeme!“ „Tak nás tam odvez ty.“ Navrhla jsme. Celou tuhle scénu jsme sledovala z po vzdálí a čekala, jak to všechno dopadne. Liam se zamračil, pohlédl na Nicol a nakonec si povzdechl. „Fajn…“
