Přidávám další kapitolu :) Rozhodla jsem se, že se musím přestat flákat proto jsem si předsevzala, že He is dead dopíšu do konce školního roku (A je to venku! Teď to musím dodržet!! :D) Snad se vám kapitola bude líbit. Alie si totiž začíná pomalu uvědovat pár důležitých skutečností...
„Takže zrekapitulujeme si to. Žádné tučné výrobky, nic nezdravého, kofein je zakázaný stejně tak všechno, kde je moc cukru. To automaticky vylučuje všechny dortíky, zákusky, sušenky, bílou čokoládu a tak dále. Z nápojů žádné kafe, horká čokoláda, čaj může jenom zelený nebo černý ale ne moc silný a hlavně musí být bez cukru jasný?" Všechno jsem to odkývala. Upřímně jsem Nicol litovala, kdybych já čekala dítě, nenechala bych nikoho, aby mi kecal do toho, co můžu a nemůžu jíst! Tedy myslím, že bych nenechala... „Liame není mi pět." Poznamenala Nicol sklesle. „Jo jo já vím zlato, ale teď se bavím s Alie. Ještě jsem zapomněl. Dbej na to, abyste nechodili kolem kuřáků a kolem míst, kde se může kouřit jasný?" „Kvůli tomu zakázal Zaynovi, aby se ke mně přiblížit blíž, než na pět metrů." Poznamenala Nicol. Zasmála jsem se. „Tohle ale není sranda." Zarazil mě Liam a natáhl se k palubce auta. Vytáhl z ní tašku a podal mi jí. „Je tam nějaká zelenina, jablka a přesnídávka s nízkým obsahem tuku." Oznámil mi. Nechápavě jsem pohlédla na tašku a nejistě si jí od Liama převzala. „Je tam i pytlík mandlí. Ty jsou plné vápníku, takže ať je taky sní ano?" Přikývla jsem. Pomalu jsem začala chápat, čím vším si Nicol prochází. Liam se zamyslel. „Myslím, že je to všechno." Řekl nakonec. „Takže můžeme jít?" Zeptala jsem se. „Jo! Správně! Díky! Ať nechodí rychleji než šest kilometrů za hodinu." Varovně zvedl prst. „Poslyš Liame, to, že Nicol věnuješ tolik péče je hezký, ale nemůžeš jí přece zakázal chodit." „Chůze a rychlochůze jsou dvě absolutně odlišný věci." Upozornil mě a nakonec dodal: „Myslím, že je to všechno. Můžete jít." Naklonil se mezi sedačkami k Nicol a lehce jí políbil. „V sedm se pro vás stavím. Ale kdyby náhodou něco, volejte." Přikývla jsem a konečně vystoupila. „Jo a lásko!" Křikl ještě Liam z auta a stáhl okýnko u spolujezdce. „Taky máš kreditku, kup co chceš. Pin znáš." Nicol se natáhla do auta pro kreditku. „Díky." Lehce se usmála a zase se narovnala. „Mějte se." Mávl jí ještě, než zařadil rychlost a rozjel se pryč. S Nicol jsem pak jen sledovala, jak odjíždí z podzemního parkoviště pryč. „Bože... já z něj vykvetu!" Postěžovala si Nicol. Jen jsem zakroutila hlavou. „Věděla jsem, že je to špatný ale, že by až takhle." Když Nicol unaveně zaúpěla, neubránila jsem se smíchu. Okamžitě po mě vrhla vražedný pohled. Nervózně jsem se ošila a ukázala palcem za sebe. „Myslím, že bychom měli jít. Tenhle obchoďák není zrovna nejmenší." Její výraz se změnil na souhlasný.
„Eh...možná, kdybych to trochu vyhrnula...ne to ne... a teď? Nic moc co?" S otráveným výrazem jsem sledovala, jak Nicol zápasí se snad už padesátým tričkem. Nic se jí nelíbilo. Ještě aby jo, když vytahovala trička, do kterých by se jako budoucí matka rozhodně nenarvala. „Vypadám v tom jako... jako... klobása." Našla konečně ten správný výraz. „Nechci být hnusná, ale jestli nezačneš hledat větší velikost, budeš takhle vypadat pořád." Možná to bylo hnusný, ale musela si to přece uvědomit. Zamračila se. „Tohle ti nezapomenu!" Varovala mě a její pohled padl na rostoucí bříško. „A tobě taky ne!" Obořila se na ještě nenarozeného prcka a naštvaně odkráčela do kabinky. Po tomhle výstupu Nicol odmítla hledat trička a obrátila se spíš na hledání kalhot. Neúspěch byl stejný. Přestože na ní kalhoty nevypadaly špatně, Nicol se prostě nedokázala smířit s tím, že potřebuje větší velikost. „A dost!" Vyjekla naštvaně. Vrátila se do kabinky, převlíkla se a všechny kusy oblečení pověsila na věšák, kde ho pak jedna z prodavaček vrátila na jejich původní místa. „Dost!" Zopakovala Nicol namíchnutě, popadla svojí kabelku a rázným krokem odkráčela z obchodu pryč. Jen stěží, jsem jí dobíhala. „Na to nemám!" Všimla jsem, že cestou hrabala v kabelce. Po chvíli vytáhla telefon. Chvíli v něm něco hledala, než si telefon přiložila k uchu. „Liame? Máš čas, můžeš přijet?" Chvíli jen přikyvovala. „Dobře, vyřídím." Kývla nakonec, než se rozloučila a zavěsila. „Liam za chvíli přijede. Prej je to přesně na čas." Zamračila jsem se. „Přesně na čas na co?" „Na příjezd Lory." Ušklíbla se a ukazováčkem s palcem naznačila zbraň a pomyslně se zastřelila. „Kdo je Lora?" „Nic si nečetla?" Nechápavě si mě prohlédla. „Ne, snažila jsem se od vás distancovat co možná nejvíc." Přiznala jsem. „Od nás?" Pozvedla obočí. „Od kluků." Opravila jsem se. Nicol se zatvářila soucitně. Totožnost Lory mě začínala zajímat víc a víc. „Lora je Harryho nová holka." Oznámila mi Nicol. Trochu mě zarazilo, s jakou samozřejmostí to řekla. Co? Jak holka?! „Našel si jí asi týden po tvém odjezdu. Je úplně stupidní, nechápu co na ní vidí." Zakroutila nechápavě hlavou. To mě krapet uklidnilo. Jenže krapet není tolik, kolik jsem si v tuhle chvíli přála. Promnula jsem si obličej. „To je fajn." Vydechla jsem odevzdaně. „Moc se na ni těším." Zalhala jsem s neskrývanou záští. Jasně, že zazlívat někomu, že chodí s někým jiným není správné. Jakže se tomu říká? Žárlivost? Jo...asi jo. Žárlila jsem. A pořádně!
Lehce jsem poklepala hlavou a společně se zamlklou Nicol v patách jsem zamířila do pozemních garáží. Liam přijel asi za deset minut. Nasedla jsem na místo spolujezdce a Liamovu přítomnost prostě ignorovala. „Tak se ukaž..." Zamumlala jsem směrem k Loře (která mě rozhodně nemohla slyšet) a rázně si zapnula pás. Celou cestu jsem pak nevydala ani hlásku a jen na půl ucha poslouchala Nicolino stěžování si na velikosti oblečení v různých obchodech, které jsme navštívili. Zbytek mého mozku ustavičně přemýšlel o možných nehodách, co by se Loře mohli stát. Podkopnu jí nohy? Podkopnu jí nohy tak aby sletěla ze schodů? Podkopnu jí nohy tak aby sletěla ze schodů a o něco se praštila do hlavy? S mírou mé žárlivosti jsem překvapovala sama sebe. Musela jsem tuhle násilnou Alie pohřbít někam do nejzazších koutů mé mysli a přemýšlet nad pozitivy. Třeba bude fajn? Ne, tomu nevěřím. Když Nicol říkala, že je úplně stupidní, nedá se od ní očekávat jiné téma na povídání si než laky na nehty, poslední kolekce kabelek od Prady nebo její roztomilá čivava Dolar. Směšné jméno. Jestlipak takovou opravdu má? Zhluboka jsem se nadechla a s výdechem ze sebe nechala odeznít všechnu zášť proti ní. Proč jsem sakra žárlila? Vždyť Harryho jsem odmítala, kdy jsem jen mohla? Nebylo mi příjemné, když na mě zkoušel ty ubohé balící techniky. Ano pomohl mi, když bylo nejhůř ale to mi přece nedávalo oprávnění být hnusná na jeho holku, kterou navíc ještě stále neznám. Třeba si jí Harry zaslouží?
„Bože ona vážně neumí parkovat..." Povzdechl si Liam, když se snažil vjet na příjezdovou cestu, kam se normálně vešla dvě velká auta... Teď příjezdovou cestu zabíralo šikmo zaparkované, sytě žluté Porsche boxster.
Zvážila jsem svou poslední myšlenku. A třeba ne...
Chtěla bych vás ještě upozornit, že před několika okamžiky jsem přidala nový příběh s názvem Big Deal :) Takže pokud máte zájem můžete se na příběh mrknout :)
