Další kapitolka :)
Po dlouhé době mě nevzbudila noční můra ale budík. Vypnula jsem ho a převalila se na druhý bok. Chtěla jsem znovu zabrat ale najednou... Počkat! Budík?! Není náhodou sobota? Ano je sobota ale... SAKRA! Došlo mi to. Dneska jsem pracovala taky. Prudce jsem se vymrštila do sedu a začala se hrabat z postele, přičemž jsem se trochu zamotala do přikrývky a málem upadla. Naštěstí jsem ale udržela rovnováhu a mohla jsem se rozeběhnout ke koupelně, kde jsem nechala své oblečení. Rychle jsem se převlékla a nechala oblečení Nicol pověšené na držáku na ručníky. Pusu jsem si vypláchla ústní vodou, která stála vedle kelímku s hromadou kartáčků na zuby. V Zaynově pokoji jsem ještě rychle sebrala svojí tašku a zamířila dolů. Rychle jsem proběhla kolem gauče, kde spal Harry a zamířila do chodby. "Kam si myslíš, že jdeš?" Houkl na mě Harry. Zněl značně rozespale. Nakoukla jsem do obýváku. "Jdu do práce." Oznámila jsem mu. V mžiku byl na nohou a rozeběhl se za mnou. "Nejdeš." Nesouhlasil a vytrhl mi mojí tašku z ruky. "Co to děláš?" Zeptala jsem se ho, když v ní začal hrabat. "Hledám." Oznámil mi. Když vytáhl můj telefon, vrátil mi tašku a začal se hrabat pro změnu v něm. "Hej! To je moje!" Natáhla jsem se po něm, ale Harry utekl do obýváku. V tuhle chvíli jsem litovala, že nemám zamykání obrazovky. Harry nejspíš vytočil nějaký číslo, protože si můj telefon přiložil k uchu. "Halo? Leon?" Hrklo ve mě. To ne! To neudělá! Rozeběhla jsem se za ním ale Harry se dal na útěk. Už jsem ho skoro měla, když prudce změnil směr a zabouchl se na záchodě. "Jo, promiň. Tady Tom, jenom jsem ti chtěl říct, že jsme to s Alie dali dohromady a teď odjíždíme na Bahamy na svatební cestu..." "Ty parchante!" Bouchala jsem na dveře. "...ne, nechce volno, dává výpověď... jo, přesně tak. Měj se." Po chvilce se dveře otevřely a Harry mi podal můj telefon. "Jeho číslo jsem vymazal, takže už máš klid." Oznámil mi s vítězným úsměvem. Nakvašeně jsem mu telefon vytrhla z ruky a vrazila mu facku. "Víš, jak dlouho mi trvalo najít si tak dobrou práci?!" Rozkřičela jsem se na něj. Harry pokrčil rameny, jakoby se ho to vůbec netýkalo a ani ta facka mu viditelně neublížila. Pak jsem dostala nápad. Jen ať si užije hezké probuzení. Zamířila jsem k hifi věži, otočila jsem volume doprava a zapnula jí. Elektrické kytary a bubny se rozeřvali na celý dům a Harry si rychle zakryl uši. Už mi to tolik nevadilo, já už byla vzhůru nějakou chvíli ale Harry vstal před několika minutami. Zakryl si uši a bolestí zkřivil tvář. "To máš za to!" Pochybovala jsem, že mě slyšel ale bylo mi to jedno. Zamířila jsem nahoru do patra, kde jsem se v koupelně zase převlíkla do oblečení od Nicol a znovu zalezla do postele. Během mého převlíkání Harry hifi věž vypnul, takže už se dalo v klidu usnout. Usnula jsem jenom na chvilinku, pak jsem zaslechla rozčílené hlasy ze zdola. "Já to nebyl!" "Jo?! A kdo jinej?! Alie ještě spí!" "Alie to byla! Vážně." Protočila jsem oči a posadila se. Tady se nedalo spát. Vstala jsem a zamířila dolů. "Co se tady děje?" Zeptala jsem se, když jsem vešla do obýváku. "Vidíš?! O ničem neví a určitě jí to taky probudilo!" "Kecá! To ona to zapnula!" Bránil se Harry. "Nezapnula!" Bránila mě Nicol, ne že bych mi snad bylo Harryho líto, zasloužil si to ale zase jsem to na něj nemohla shodit. "Ale jo zapnula... protože mě kvůli němu propustili z práce." Vysvětlila jsem. "Kvůli tobě jí propustili s práce?!" Zavrčela na Harryho, ten jen protočil panenky. "Tohle už mě nebaví, mám hlad co si dáte?" Přešel bez poznámky Nicolin dotaz, vstal z gauče, na kterém do teď seděl a zamířil do kuchyně k lednici. "Neřeš to, už se s tím nedá nic dělat." Mávla jsem rukou a namířila si to k Harrymu, který vytahoval krabici mléka z lednice. "Lívance?" Zeptal se a já přikývla. Lívance jsem milovala. Harry se dal do kuchtění, já ho při tom se zájmem pozorovala a Nicol se šla vysprchovat. Když bylo Harryho dílo dokonáno, všichni jsme si sedli k velkému jídelnímu stolu a Harry začal nandávat. "Tady máš ty nejlepší lívance, co na světě kdy kdo vyrobil." Podal Nicol talíř s lívanci a nezapomněl se při tom slavnostně culit. Nicol si od něj talíř vzala a nedůvěřivě se na lívance podívala. "Jsou otrávené že?" Ušklíbla se. "Jo... kolik si dáš ty Alie?" Vyprskla jsem smíchy a ukázala Harrymu čtyři prsty. "Jenom?" Pozvedl obočí a já mu ukázala pět. "No, pořád nic moc ale dobře, zbyde víc na mě." Na talíř mi nakonec nandal sedm lívanců a talíř mi podal. "Ale..." "Co?" Harry zlověstně přimhouřil oči. "Mám je tam vrátit?!" Zavrčel nebezpečně a já radši rychle zakroutila hlavou. "Vidíš, kdybys byla chytrá a vypilovala vaše vztahy do nenávisti, nemusíš se takhle přecpávat." Poznamenala Nicol a já se zasmála. "Jo! Díky, že jsi mi to připomněla!" Ozval se najednou Harry. "Proč mě tak nenávidíš?" Nerad chodil kolem horké kaše, to bylo vidět. Nicol se zamyslela. "To nevím, možná protože chodím s tvým kámošem a ty na mě zkoušíš balící triky, který fungujou už jen ve špatných filmech." Vysvětlila a Harry vážně přikývl. "Chci začít znova." Prohlásil nakonec. "Znova?" "Jo, jakože se potkáme úplně poprvé." "Jo ták... proč ne." Pokrčila Nicol rameny a utřela si ruce do papírového ubrousku. Harry vstal a obešel stůl, aby se k ní dostal. "Ahoj, já jsem Harry, smím znát jméno dívky, která mi ukradla srdce?" Svůdně se na ní usmál a natáhl k ní ruku. Nicol nadzvedla obočí. "Vážně? A kolikátá už jsem?" Harry se nad její otázkou zamyslel. "Dvacátá třetí." Pokrčil nakonec rameny a rošťácky se uculil. "Aha... jasně, tak přesně takhle to nemůže nikdy fungovat. Přece víš, že jsem zadaná, chovej se tak ke mě." Poučila ho a Harry začal horlivě přikyvovat. "Ahoj, já jsem Harry, řekneš mi, jak se jmenuje vyvolená mého nejlepšího kamaráda?" Začal znova ale Nicol nesouhlasně zakroutila hlavou. "Ne, takhle to taky nejde." "A jak to mám teda udělat?" Zeptal se jí Harry zoufale. "Zkus to jako kamarád s kamarádkou a ne jako lovec s vyhlédnutou kořistí." Navrhla jsem a Nicol na mě ukázala prstem. "Teď jsi to trefila!" Usmála jsem se a pohlédla na Harryho. "Jakože... Ahoj, já jsem Harry." Mávl na Nicol a ta se svůdně pousmála. "Já jsem Nicol." "Ale to neplatí!" Zaprotestoval Harry. "Jakto, že s ní to jde a s tebou ne?!" Rozčiloval se na Nicol, přičemž ukázal na mě. "Možná protože jsem to do tebe narvala košíkem, jinak by to nikdy nefungovalo." Poznamenala jsem a ukousla kousek lívance. "To to mám do tebe taky narvat košíkem?" Rozhodila Nicol rukama a Harry jen mávl rukou. "To nemá smysl, nechme to být." Zamířil zpět na své místo a pustil se do lívanců. "Kluci po obědě přivezou Louiho, takže by bylo fajn, kdybysme mu trochu poklidili v pokoji." Navrhla Nicol a já přikývla. To byl dobrý nápad, když jsem to tam viděla poprvé bylo to něco příšerného. Prázdné láhve alkoholu se válely všude kolem a neskutečně to tam smrdělo. Do toho ho přece nemohli přivézt a ještě po něm chtít aby přestal pít.
Když jsme odjedli, zamířili jsme do Louisova pokoje a dali se do úklidu. Harry přitáhl velký pytel, kam jsme naházeli všechny láhve, co jsme objevili ve všech koutech pokoje. Převlékli jsme mu postel a poklidili špinavé prádlo. Jak v tom sakra mohl žít? Když bylo všechno jakž takž v pořádku, otevřeli jsme všechny okna a zamířili do přízemí. "Tak, teď jedeme nakoupit, chceš něco vzít?" Zeptala se Nicol Harryho. "Nic nechci." Zakroutil hlavou a Nicol přikývla. „Alie utíkej se převléknout, vyrážíme." Přikývla jsem a zamířila do patra, kde jsem na sebe rychle hodila svoje oblečení a utíkala zpět dolů.
Jelikož Nicol neměla vlastní auto u kluků, museli jsme si půjčit Harryho audinu. Harry chvíli sice protestoval, ale nakonec svolil a my se mohli odebrat na nákupy.
Nicol zaparkovala v podzemních garážích a společně jsme se vydali na nákup. Proběhli jsme pár krámků, to jsme si přece nemohli odpustit. Nicol si nakoupila čtyři tašky oblečení, já se spokojila jen s černo-bílým pruhovaným tričkem. Nakonec jsme skočili do potravin pro několik balíků mrkve pro Louiho. To byl skutečný cíl naší výpravy. Mířili jsme k autu, když tu se Nicol zastavila. „To ne!" „Copak? Nechala jsme tam něco?" Zasmála jsem se, ale smích mě přešel ihned, jak jsem zahlédla bandu maníků s foťáky u Harryho auta. „Nicol! Nicol! Je to Harryho auto?" Začala na nás pokřikovat první z nich, který si nás všiml. „Ale neee..." Zafňukala Nicol, pak ale její pohled ztvrdl a rázným krokem zamířila k našemu-Harryho autu. Blesky fotoaparátů mě začali oslepovat, takže jsem byla nucena jen odhadovat, kam Nicol jde a jít těsně za ní. Nicol se prodrala až ke kufru auta a společně jsme do něj naházeli tašky s oblečením a mrkvema. „Co se stalo Louisovi?" „Proč je v nemocnici?" Byla jsem nucena oddělit se od Nicol a prodrat se k místu spolujezdce. „Kdo jste?" „Proč jste odváželi Louise do nemocnice?" „Je Harry Styles ve skutečnosti živý?" „Byla to celou dobu lež?" Otázky se pro změnu na mě sypaly ze všech stran. Nějaký muž mi do cesty strčil ruku s novinami, na jehož titulní straně byla fotka Harryho! Byla rozmazaná ale jeho kudrliny bych poznala kdekoliv, stejně jako všichni z bulváru a několik miliónů Directionerek... Na té fotce byly kluci, Nicol a dokonce i já. Poznala jsem svojí zelenkavou bundu. Sakra! „Bylo to celé jen laciný trik?" Nemyslela jsem, čapla jsem noviny a prodrala se do auta. Nicol byla pořád venku mezi těmi supy! Vykoukla jsem ven z jejího okénka řidiče. Naskytl se mi pohled na Nicol, jak stojí proti jednomu z nich. Zatím, co on s ní mluvil, další z nich se snažil vyfotit Nicol ze všech možných úhlů. Nicol byla pěkně vytočená, zahlédla jsem, jak zatíná pěsti a pak už to šlo rychle. Napřáhla se a vrazila tomu muži, který s ní mluvil, pěstí. Novinář se skácel k zemi a ostatní si ho začali se zájmem fotit. Jasně, když se chceš zbavit dravců, předhoď jim oběť. Nicol naznačila odplivnutí a rychle nasedla do auta. „Co to sakra..." Nemohla jsem najít ta správná slova. „Prej jestli Liam zmlátil Louise, protože se se mnou vyspal." Procedila naštvaně mezi zuby a začala si vyklepávat ruku. „Kam sakra na tyhle debilní dotazy choděj?!" „To nevím... ale to není všechno." Pomalu jsem jí podala noviny a její pozornost se přesunula na jejich titulní stranu. Vzala si je ode mě a přečetla si titulek. „Parchanti!" Křikla a mrskla s novinami o čelní sklo, na to rychle nastartovala. Zatroubila na bandu novinářů. Skupinka se naštěstí rychle roztrhla, takže jsme mohli odjet. „Hovada!" Vztekala se dál. „Klid! Naštvaný řidiči bourají nejčastěji." Upozornila jsem jí, střelila po mě pohledem a díky bohu trochu přibrzdila. „Díky." Oddechla jsem si. Poněkud neohleduplně jsme se zařadili do provozu a zamířili ke klukům.
