Je tu další kapitolka, řekla bych, že se poprvé objevuje nejaký budoucí vztah mezi hlavními postavami :) Užijte si čtení :)
-Themii
Kluci se vrátili asi o půl hodinu později, seděli jsme u televize a koukali na nějaký film. "Tak co ruka?" Ptal se hned Liam, když vešel do obýváku. "Pořád to bolí." Postěžovala si Nicol a ruku mu ukázala. "Pojedeme do nemocnice." Rozhodl hned Liam a Harry se zasmál. "Určitě simuluje." Obvinil jí. Nicol na něj vyplázla jazyk a hodila po něm pytlík s ledem. "Hele...Liame, neměli byste nejdřív probrat, co s Harrym? Nechci vám jako nějak radit nebo tak ale vsadím se, že než se vrátíte nikomu se do toho nebude chtít." Upozornila jsem ho opatrně. Nebyla to moje věc, ale do teď si s tím nikdo hlavu nelámal. A myslím, že ten článek v novinách začnou brzy všichni rozpitvávat a to by nebylo dobrý. Nechtěla jsem, aby se z ‚dosud neznámé dívky' stala ‚až moc známa a paparazzi uháněná dívka'. Přesně tak, pozornost okolí jsem zrovna v lásce neměla. Liam se zamyslel a podíval se na ostatní. Všimla jsem si, že čekají až se k tomu vyjádří. Ještě chvíli se rozmýšlel, než se podíval na Nicol. "Pojedeš sama?" Zeptal se jí, ale Nicol rezolutně zakroutila hlavou. "Pojedeme potom." Liam jen pokrčil rameny a posadil se na gauč. "Fajn, takže...Louis spí, takže to budeme řešit bez něj." Začal Liam a počkal, než se všichni posadíme. Liam si opřel lokty o kolena a propletl prsty. "Všichni víte, proč to Harry udělal, takže se teď musíme dohodnout, co s tím. Udržovat to dál v tajnosti je blbost, to si snad všichni uvědomujeme ne?"
Probírali jsme to asi hodinu, přemýšleli o různých možnostech a o jejich případných následcích. Nakonec jsme dali dohromady celkem slušně vysvětlení Harryho ‚smrti'. „Takže, konečná verze zní: Harry měl skutečně bouračku, ale povedlo se nám to utajit aby bulvár za Harrym nelezl, bohužel se začalo spekulovat o jeho smrti, tak jsme to potvrdili jelikož na tom byl Harry dost špatně. Všechno se ale zvrtlo, lidi tuhle informaci nevzali tak, jak jsme mysleli... Eleanor se rozhodla od našeho plánu odstoupit a s Louisem se pohádali, Louis se opil a El ho opustila. Já jsem prostě zašel do baru a tam jsem potkal Nicol." Letmo se na ní usmál, naklonil se k ní a políbil jí. Bože byli spolu tak roztomilí. „...Zayna to trochu dostalo a chtěl mít na chvíli klid a Niall dostal ze smrti tolika fanynek depku. Harry se nám probudil a my se rozhodli přerušit jeho status mrtvoly. Konec, tečka. Nějaké dotazy?" "Lidi vás za tohle budou nenávidět." Poznamenala Nicol smířlivě. "To my víme lásko ale takhle by to dál stejně nešlo, kord když už Harryho v podstatě objevili." Pokrčil Liam rameny a jeho pohled se změnil na starostlivý. "Pojedem?" Zeptal se jí a Nicol přikývla. "Takže žádné otázky?" Ujistil se a když všichni přítomní včetně mě zakroutili hlavou, chytl Nicol za ruku a společně se vydali do nemocnice. "Mám hlad..." Zakňoural Niall a Harry se hned zvedl. "Co si dáme?" Zeptal se všech přítomných. Kluci se začali překřikovat v názvech jídel a já jen čekala, jaký nakonec vyhraje. Harry otráveně svěsil ramena. "Takže špagety." Rozhodl nakonec a mrkl na mě. "Pomůžeš mi s nimi?" Pokrčila jsem rameny a následovala ho do kuchyně.
Pomáhala jsem mu dochucovat omáčku, přesně jak jsme to dělali s Kate, při vzpomínce na ní (a že už jsem si na ní dlouho nevzpomněla) mě bodlo u srdce. Nevěděla jsem proč, ale už to nebylo tak hrozný. Čas všechno zahojí, říkávalo se. A fungovalo to. Opravdu ano.
Zrovna jsem cedila neskutečnou hromadu špaget, když mi začal zvonit telefon a po místnosti se rozlehlo vyzvánění One Thing, zaslechla jsme, jak si všichni začali zpívat. Pousmála jsem se a naznačila Harrymu ať převezme štafetu. "Ano?" "Ahoj zlato. Promiň, že jsem tak dlouho nevolala, ale vůbec nebyl čas. Amíci jsou děsný, pořád by jedli..." Jako Niall... "...jsem z nich úplně hotová! Ale dost o mě, já se máš? Co děláš? Je všechno v pořádku?" "Jo, všechno je v pořádku, mám se dobře. Ale dala jsem výpověď." Kousla jsem se do rtu, na tohle mamka nebude reagovat dobře, byla ráda, že jsem si našla práci. "Aha... no, asi víš co děláš. Kdybych ti to začala vyčítat, nemělo by to žádnou váhu, protože jsem na druhém konci světa." Na to jsem neměla, co říct. "Hmm..." Pak jsem vyprskla smíchy. Harry se udělal ze špaget knírek a začal kolem mě tancovat. "Co se děje?" Dožadovala se vysvětlení. "Ne nic, jsem u Adama a nejspíš tu dneska přespím. Neboj, zamkla jsem." Ujistila jsem jí dřív, než by začala něco namítat. Adam byl můj spolužák ze střední, mamce se vždycky líbil. Byl milý, hodný ale nebyl můj typ. "A čemu se tak smějete?" "Díváme se na vtipný videa..." Vysvětlila jsem rychle. "Ale já jsem Harry." Namítl Harry trochu dotčeně a při jeho zamračení špagety spadly na zem. Zakryla jsem sluchátko. "Já vím, promiň." Šeptla jsem omluvně. "Tak přeji příjemnou zábavu a ať jste před půlnocí v posteli..." "Jo, dobře." "Každý sám!" Dodala ještě rychle. "Ahoj." Rozloučila jsem se s ní a telefon po ukončení rozhovoru schovala do kapsy. "Ahoj, já jsem Adam." Harry obnovil svůj knírek a podal mi ruku. Nezapomněl přidat svému hlasu na hloubce. Uchechtla jsem se a potřásla si s ním rukou. "Smím vás pozval na večeři?" Zeptal se galantně. S úsměvem jsem přikývla a vzala do ruky talíř. "Dám si poloviční porci." Harry zvedl jedno obočí. "Tak takhle by to nešlo." Nastavil mi rámě a dovedl mě ke stolu. "Vydržte vteřinku, hned to bude." Na to utekl zpět do kuchyně a po chvíli se vrátil i s mojí porcí, která rozhodně nebyla poloviční. "Co máti říkala?" Zeptal se po chvíli, už normálně a sedl si naproti mě. "Jak víš, že to byla mamka?" "Nikomu jinému by jsi neříkala, že jsi zamknula a určitě by jsi se nesvěřovala, že jsi dala výpověď s takovou nervozitou jen tak někomu." Vysvětlil, jen jsem nevěřícně zakroutila hlavou a strčila do pusy vidličku obalenou špagetami. "Tak co bude?" Zaslechla jsem Nialla z obýváku. "Pojďte si pro to!" Odbyl ho Harry. Vteřinu na to se Niall se Zaynem nahrnuli do kuchyně a nandali si špagety podle svých potřeb. "Ty nebudeš jíst?" Zeptala jsem se Harryho po chvíli. "Dám si potom." Mávl rukou a pokračoval v mém pozorování. "Trochu mi to vadí." Upozornila jsem ho. "A co jako?" Naklonil se přes stůl až ke mně a vykulil oči. "Nech toho!" Zasmála jsem se a odstrčila ho. Se smíchem si zase normálně sedl. Přimhouřila jsem oči a zhluboka se nadechla. "Rozhodl si uvařit špagety, abych si vzpomněla na Kate a zjistila, že už mi vlastně tak nechybí a život je stejně boží i bez ní?" Zeptala jsem se, bez zbytečného okecávání. Trochu se ke mně naklonil. "Ne..." Tajemně ztišil hlas. "Měj jsem prostě hlad." Vysvětlil. Zasmála jsem se. "Ale vidíš, život je boží i bez ní." Dramaticky rozhodil rukama. "Pro vás nejspíš jo. Kdyby tu totiž byla už byste kupovali letenky do Argentiny." "Nemám rád Argentinu." Zakroutil hlavou. "Kdyby tu byla, bylo by ti to jedno, cokoliv by ti přišlo jako dokonalá možnost útěku." Pokrčila jsem rameny. Řekněme, že Kate byla trochu svérázná a vždycky dostala, co chtěla. I za cenu toho, že před ní lidi utíkali. Jinak byla super. "Hej! Posloucháš mě?" "Ne proč? Bylo to důležitý?" Překvapeně jsem zamrkala. "Vlastně jsem nic neříkal, ale chtěl jsem vědět, jestli opravdu nevnímáš." Uchechtl se. Protočila jsem oči a s prázdným talířem zamířila do kuchyně. "Všichni už jsou tu, takže není místo na spaní. Budeš spát u mě?" Zakroutila jsem hlavou a uklidila talíř do myčky. "Myslím, že pojedu domů." Teď zakroutil hlavou Harry. "Nikam tě nepovezu." "Nikdo se tě neprosil." Odpověděla jsem jednoduše. "Mám tě zamknout na záchodě?" Zavyhrožoval. "Klidně aleéééééé...!! Harry!! Okamžitě mě pusť!!!" Harry mě čapl kolem pasu a přehodil si mě přes rameno. "Vyber si, chceš záchod v přízemí nebo koupelnu v patře?" Zeptal se mě a trochu si mě nadhodil. "Chci, abys mě pustil!" "Ne-e, špatná odpověď." Začala jsem ho pěstmi bouchat do zad, ale bylo mu to úplně jedno. Nebo to tak alespoň vypadalo. "Kam?" Zeptal se znova, byla jsem si jistá, že to je poslední možnost, kdy mi dá na vybranou. Pak mě něco napadlo. Poraženecky jsem ochabla. "Nahoru..." Koupelna nahoře, tedy pokud jsme mysleli tu samou, měla dvoje dveře, které vedli do Louisova pokoje. Vsázela jsem na to, že to Harrymu nedojde. A nedošlo. Skoro se mnou vyběhl schody a nakonec mě opravdu zamknul v koupelně. "Jako přikrývku použij ručník a klidně se vyspi ve vaně." Poradil mi. "Hahaha!" Hraně jsem se zasmála a bouchala na dveře. "Otevři!" "Ani náhodou!" Protestoval. "Dělej!" "Dobrou noc!" Zaslechla jsem z dálky. Určitě scházel dolů. Protočila jsem oči a zamířila ke druhým dveřím. Louis naštěstí nezamkl. Pomalu a co nejtišeji jsem dveře otevřela, teda ne, že by to po mém řevu bylo nějak platný. "Tady se nedá spát..." Postěžoval si Louis, když jsem se snažila potichu našlapovat kolem jeho postele. "Promiň, ale Harry mě nechce pustit domů." Omluvila jsem se mu. Louis, který doteď ležel na zádech s přikrývkou do poloviny pasu, se posadil. "Promiň, za to jídlo předtím... mám hlad...můžu zažádat o druhý pokus?" Nasadil pohled štěněte. Pokrčila jsem rameny. "Proč ne. Ale bojím se, že mě Harry chytne." Sdělila jsem mu své obavy. Louis ale nereagoval a z jeho tupého výrazu se bohužel nedalo nic vyčíst. "Fajn... mise začíná." Prohlásila jsem nakonec a zamířila ke dveřím do chodby. "ŠŠŠŠŠ." Přiložila jsem si ukazováček k ústům a podívala se na Louise. Ten se unaveně pousmál a zase padl mezi polštáře. Potichu jsem otevřela dveře a s napodobováním pohybů špionů ve filmech jsem se co nejtišeji přesunula ke schodišti. Pomalu jsem ho sešlapala dolů a rozhlédla se kolem. Z posledního schodu jsem zhodnotila situaci. Viděla jsem odtud kuchyňskou linku a o kus dál jídelní stůl, u kterého seděl Harry a jedl. Naštěstí seděl zády ke mně. Naklonila jsem se, abych viděla do obýváku. Zayn s Niallem se dívali na televizi a o něčem se zrovna bavili. Potichu jsem našlapávala a dostala se tak až do kuchyně. Vykoukla jsem zpoza kuchyňské linky. Harry si ničeho nevšiml. Připravila jsem Louisovi špagety a i s příborem jsem se chystala nahoru. Krve by se ve mně nedořezalo, když si za mnou někdo odkašlal. Rychle jsem se na dotyčného otočila a schovala připravený příbor za zády. "Co tu jako děláš?" Pozvedl obočí a svůj prázdný talíř odložil na kuchyňskou linku vedle něj. "Eh... jááá...no..." Rozhlížela jsem se kolem a snažila se najít rozumný důvod, proč vlastně nejsem zamčená v koupelně, aniž bych prozradil svůj únikový východ. "Ty co?" Zavrčel Harry nebezpečně. Všimla jsem si, jak mu pohled zabloudil k talíři se špagetami v mých rukách. "Co to jako má být?" Ukázal na špagety. Pokrčila jsem rameny. Harry zaujal postoj, kdy se mě znovu pokusil chytit. "Nech mě být!" výhružně jsem proti Harrymu nastavila vidličku. Harry se zase narovnal. "Když mi slíbíš, že tu zůstaneš." Souhlasil nakonec. "Zůstanu tu, dokud mě bude potřeba... teď mě potřebuje Louis" Věnovala jsem mu milý úsměv a se špagetami se rozešla k Harrymu, kterého jsem obešla aniž bych z něj spustila zrak. Vyšla jsem schody a zamířila k Louisovi. Harry mě díkybohu nesledoval. "Harry vařil špagety." Oznámila jsem Louisovi a zamířila k jeho posteli. Louis se podepřel na loktech a trochu se pousmál. "Díky...hele, víš... přijde mi to trapný ale nevím, jestli se v tomhle stavu najím. Myslíš, že bys mohla..." "Ne, nebudu ti to předžvýkávat!" Zarazila jsem ho a pak se rozesmála. "Jasný, že ti pomůžu." Mrkla jsem na něj. Upřímně, Louis byl můj druhý nejoblíbenější člen kapely One Direction a proč bych si tedy měla nechat ujít možnost nakrmit ho? Váhavě jsem si přisedla k němu na postel a snažila se vymyslet, jak to udělám. Nakonec jsem si talíř položila na stehna a doufala, že mi neupadne. Louis se posadil a opřel se o čelo postele. „Fajn...dobrou chuť." Usmála jsem se a namotala pár špaget na vidličku.
Když měl v sobě asi polovinu porce, řekl že má dost a rozhodl se dál spát. Vyhověla jsem mu a zamířila ke dveřím. "Ty...Alie? Jmenuješ se tak že?" Otočila jsem se na něj a přikývla jsem. "Super... myslíš, že by ses mohla ráno stavit se snídaní?" Zeptal se mě. Pokrčila jsem rameny. "Klidně." Obdarovala jsem ho úsměvem a zamířila dolů. "Tak co? Už máš čas na koupelnu." Zeptal se mě Harry, když jsem uklízela nádobí do myčky. "Ne, do koupelny nejdu, ale klidně beru gauč." Pokrčila jsem nakonec rameny. Ne, že by se mi na něm snad chtělo spát, ale dokud si Louis žádal moje služby, nechtělo se mi odjíždět domů. Jo, uznávám, prostě jsem tu chtěla zůstat.
