Jak jsem slíbila v komentářích minulé kapitoly, přidávám vám další část :) Užijte si jí :)
Loupala jsem zrovna třetí mrkev, když se dveře do domu prudce otevřeli a kluci se nahrnuli dovnitř. "Tak co?" Harry na mojí otázku reagoval velice podrážděně. "Tak co?! Vážně?! Neříkej mi, že jste se na tu popravu nedívali!" "Promiň, že jsem se zeptala!" Zvedla jsem ruce v obranném gestu a pokračovala v loupání mrkve. "Myslím, že umřu..." Zaslechla jsem Nialla, který se unaveně potácel za Harrym. "A je to tady." Na to se celý svalil na pohovku břichem napřed. Neubránila jsem se pobavenému zakroucením hlavou a pokračovala v přípravě mrkve. "Neskutečný! Prej jestli je Nicol děvka! Myslel jsem, že mu na místě zakroutím krkem!" Vztekla se Liam, Zayn k němu rychle přiskočil a začal ho plácat po zádech. "Klid brácho, tohle nemáš zapotřebí!" Klidnil ho, ale evidentně to nefungovalo. "Nachápu to, vážně ne! Hovada!" Praštil pěstí do kuchyňské linky, až jsem poplašeně nadskočila. "Lásko? Lásko co se děje?!" Zaslechla jsem Nicol a následné dupání, jak utíkala po schodech dolů. "Co se děje?" Zastavila se pár kroků od něj, nejspíš se ho trochu bála. "Pojď sem, prosím." Rozhodil rukama a čekal na objetí. Nicol nejdřív udělala jeden váhavý krok a nakonec se k Liamovi rozeběhla. Vášnivě jí políbil. Trochu jsem žárlila, ale hned mě to přešlo, jakmile mi do ucha zašeptal Harry. "Proč tohle neděláme taky?" Lekla jsem se a škubla sebou. Harry mě chytl za boky, čímž mi překazil moje plány na útěk. "Protože mezi mnou a tebou bude leda tak betonová zeď Harry." Harry se ale nenechal odbýt a opřel si bradu o moje rameno. "Ale!" Popuzeně mlaskl. "Proč hned tak velká slova?" Naklonila jsem se k němu a přiblížila se tak k jeho uchu. "Žádný velký slova, už jsem volala stavební firmu." Vítězně jsem se pousmála koutkem úst a Harry si naštvaně odfrkl. "Věř mi, najmu si demoliční četu." Vytrhl mi Louisovu mrkev z ruky a kousl do ní. "Copak? Dala ses na Louisovu dietu?" Zajímal se. "Ne, to je pro Louise." Sjel mě pohledem a uchechtl se. "No, ale potřebovala bys jí." "Ts!" Naštvaně jsem čapla druhou mrkev a hodila jí po něm. Rošťácky se zasmál a utekl pryč. "Parchant!" Ulevila jsem si a ostatní se rozesmáli. "Hahaha!" Hraně jsem se zasmála a zamířila k lednici pro další mrkev. Když jsem měla hotovo, odnesla jsem jí Louisovi. Byl nadšený a stihl jí schroupat dřív, než jsem stihla odejít. Poručil si další. S úsměvem jsem od něj převzala talíř a zamířila dolů. Když jsem nakoukla do obýváku, všichni se dívali na televizi. Teda... všichni ne. Niall ležel na gauči ve stejné pozici, ve které na něj dopadl. "Je v pořádku?" Ukázala jsem na něj. Sice byl nesmysl, aby umřel (jak tvrdil) ale i tak mi to přišlo trochu divný. "Jo, jenom spí." Ubezpečil mě Zayn. Pobaveně jsem zakroutila hlavou a zamířila do kuchyně, abych připravila Louisovi další mrkev. "Dal si?" Polekaně jsem nadskočila. To byla Nicol. A stála přímo za mnou. Co s tím sakra dneska všichni mají?! "Dal. Chce další." Přikývla jsem a Nicol se usmála. "Je dobře, že se zase vrací do normálu." "To jo." Připustila jsem. "A co Liam? Už jsi mu to řekla?" Trochu jsem doufala v kladnou odpověď, ale na druhou stranu to by tu Liam poletoval štěstím, kdyby to věděl. "Eh... ne." Uhnula pohledem a já protočila oči. "Kolikrát ti to mám říkat? Uděláš dobře, když mu to řekneš." "Já vím ale... prostě od chvíle, co jsem se ti svěřila to nepřestáváš vytahovat." Obvinila mě. "Jak to nemůžu vytahovat? Hraješ si s časem holka." "Vždyť já vím... ale ještě nenastala vhodná chvíle." "Jasně... a ta přijde jako kdy? Až mu budeš volat cestou na porodní sál?" Ušklíbla jsem se a Nicol se zasmála. "Ne, mnohem dřív." "Cestou do nemocnice?" Hádala jsem. "Ne." "Musíš mu to říct." "Ale já nechci..." "Hele, jestli mu to do čtyř dnů neřekneš, řeknu Harrymu, že je jeho." S tímhle jsem musela vyhrát! "NE! To neuděláš!" Ukázala na mě prstem a já se vítězně usmála. "Vsadíš se?" "Neuděláš. Na to mě máš až moc ráda." Sázela na naše přátelství? Ale no tak! "Tak sleduj! Har...!" Nicol ke mně rychle přiskočila a zakryla mi pusu. "Pamatuješ na dětskou plínu?" Zavrčela a já přikývla. "Děje se něco?" Zaslechla jsem Harryho hlas. Nicol ho ale obratně poslala pryč. "Ne, nic se neděje! Běž pryč!" Harry pokrčila rameny a zamířil zpět do obýváku, přičemž z Louisova talíře ukradl další mrkev. "Plína, jasný? Nezapomeň na ní." Na to mě pustila a odešla. Doufala jsem, že moje výhružka týkající se Harryho bude dostačující. Odnesla jsem Louisovi další mrkev a zamířila dolů do obýváku. O zábradlí na posledním schodu se ale opíral Harry a když jsme kolem něj chtěla projít, chytl mě za ruku a zabránil mi tak v cestě. "Hele, to před chvílí. Já to myslel vážně." "Co jako? To s tou dietou?" Nechápavě jsem se na něj podívala a on zakroutil hlavou. "To ohledně toho, proč neděláme to samí, co oni." Ukázal palcem za sebe, určitě myslel Nicol a Liama. "Promiň, ale to ne." Zakroutila jsem hlavou a vyškubla se mu. "Možná jsi to nepochopila, nevím, ale chci tě jenom poprosit, začni mě brát trochu jinak než do teď. Ano?" Nechápavě jsem se zamračila. "Proč?" "Nevím... možná protože tak o hodně přicházíš." Usmál se a naklonil se ke mně. Tak trochu jsem zapomněla reagovat a Harry mě s klidem políbil. Sice krátce ale tušila jsem, že do toho okamžiku dal všechno. "Prosím, změň tvůj pohled na mě?" Věnoval mi poslední úsměv a odešel. Těkala jsem pohledem všude kolem a snažila se přijít na kloub tomu, co je tu právě stalo. Proč mi tu vykládal takový nesmysly? Co mi tím jako chtěl říct? Chuť, dívat se s ostatními a hlavně s Harrym na televizi mě okamžitě přešla a tak jsem se otočila a zamířila nahoru k Louisovi. "Tak co mrkev?" "Mrkev super, hned se cítím líp." Přiznal a já přikývla. "Vím, že ještě není úplně čas na spaní, ale tak trochu se mi vůbec nechce dolů za ostatními…" "Copak? Stalo se něco?" Přerušil mě a já zaváhala, pak jsem ale zakroutila hlavou. "Vlastně se nestalo nic, jen se mi tam s nimi nechce být." Pokrčila jsem nakonec jednoduše rameny. "Můžu zase přespat u tebe?" "Jistě, že můžeš." Přikývl a poposedl si, aby mi udělal místo. Vlezla jsem k němu a nechala se zabalit do přikrývky. "Nebude ti vadit, když ještě budu koukat na televizi?" Zeptal se nejistě a já se usmála. "Nebude." Zakroutila jsem hlavou. "Tak dobrou." Usmál se a já mu úsměv oplatila.
Sluneční paprsky mě donutili probudit se z říše snů. Nebyla jsem ráda. Ani trochu. Převalila jsem se a schovala se před otravným sluníčkem pod Louisovu ruku. "Hele, asi je vzhůru." Šeptl někdo, na jehož odhalení jsem neměla sílu. "To je tak roztomilý." Zaslechla jsem Nicol. "Ne! Počkej, nešahej na ní, vyfotím si to." Zarazila někoho a po chvíli se ozvalo cvaknutí (jako když něco vyfotíte na telefonu). Prudce jsem vyletěla do sedu a probudila tak Louise, který vyletěl do sedu hned vzápětí. "Co tu sakra děláte?" Rozčiloval se Louis na pět vetřelců rozestavených kolem Louisovi postele. "Je deset, skoro obědváme." Upozornil ho Liam. "To je sice hezký, ale..." Louis ukončil svojí větu bolestným zaúpěním a pádem mezi polštáře. "Mám stejný názor." S tupým výrazem na tváři jsem ukázala na Louise a následovala ho. "Vlastně jsme ti chtěli říct, že za půl hodiny musíš být u doktora na prohlídce." "Jo a já tě nikam nevezu." "Já taky ne!" "Musím jít!" "Se mnou nepočítej." Otevřela jsem jedno oko a všimla si, že jediný kdo zůstal, byla Nicol. "Potřebuju taky do nemocnice. Musím si podat svého doktora! Já mu ukážu těhotná." Ušklíbla se. "Nemůžeme to odložit na jindy?" Zajímal se Louis otráveně. "Myslím, že ne. Takže vstávej povaleči, jdu startovat auto." "Zabírám si koupelnu." Oznámila jsem Louisovi a převalila se na druhý bok. "Ani náhodou, je moje." Protestoval. Rychle jsem se otočila, abych se ujistila, že mám ještě šanci na výhru. A skutečně, Louis stále ležel vedle mě a evidentně se snažil zase usnout. "Smůla." Vyplázla jsem na něj jazyk a přelezla ho. Vyhrála bych, kdyby mě Louis nechytil za tričko a nestáhl zpět do postele, na to mě strčil na druhý konec postele a začal se zvedat. "Tak to ne!" Skočila jsem mu na záda a obmotala mu ruce kolem krku. "Co blbneš?" Zasmál se a snažil se mi rozpojit ruce, aby se osvobodil. Podařilo se mu to, takže jsem zase skončila na posteli. Než jsem stihla udělat cokoliv dalšího už zmizel v koupelně, kde se zamkl. "Parchante!" Zasmála jsem se a v koupelně mu zhasnula. "Hej!" Ozvalo se naštvaně. "Já si o ní řekla první!" "Ale! Agrrr… fajn!" Na to se dveře otevřeli a Louis se svěšenými rameny vylezl ven. Poplácala jsem ho po rameně. "Příště to snad vyjde." Povzbudila jsem ho a zapadla dovnitř. Když jsem provedla všechno, co jsem potřebovala, nechala jsem ho ať si dělá co chce a zamířila jsem dolů pro něco k jídlu. Hodiny ukazovali nebezpečný čas, takže jsem rychle čapla dvě mandarinky a utekla ven za Nicol. Tentokrát seděla v černém Range Roveru, nejspíš byl Liamův. Rychle jsem naskočila a místo spolujezdce a zapnula si pás. "Ty jedeš taky?" Zeptala se Nicol nechápavě. Pozvedla jsem obočí. "Eh...asi jo. Neměla bych?" "Ty potřebuješ něco v nemocnici?" "Ne al... jo ták. Jenom Louis tam jede." Došlo mi. Tak proč jsem sakra tak spěchala? "To je jedno, pojeď taky." Mávla Nicol rukou a já pokrčila rameny. Byla jsem na sebe trochu naštvaná, ještě jsem mohla spát. Louis vplul na zadní sedačku asi o pět minut později. Hodila jsem mu druhou mandarinku a konečně jsme vyrazili.
