Máme tu pokračování a další zvrat :) Užijte si čtení :)
"Takže není moje... výborně." Seděli jsme u snídaně a snažili se Harryho uklidnit. Matně si vzpomínal, že na něj byl Liam naštvaný ale to, jak to všechno dopadlo, už nevěděl. "Víš, jsem docela rád. Sice s dětma mám dobrý vztah ale nevím, jestli bych zvládl otcovskou roli." "Já to náhodou vezmu moc rád." Usmál se Liam a Nicol ho lehce políbila na tvář. Jen, co jsme se nasnídali vzala jsem talíř s jídlem a zamířila za Louisem. "Snídaně." Oznámila jsem mu s úsměvem a vešla do dveří. "Děje se něco?" Zeptala jsem se Louise okamžitě, co jsem zahlédla jak se schoval pod přikrývku. "Eh...ne." Odpověděl po chvíli. "Nesu ti snídani." Zopakovala jsem a přisedla si k němu na postel. Nemusela jsem být genius, abych přišla na to, že je tu něco špatně. "Louisi, nehraj to na mě, co se děje?" Opatrně jsem rukou odkryla peřinu, pod kterou byl Louis schovaný. Jen co ke mně zvedl hlavu ztuhla jsem. Louis na mě upřel ztrápený pohled a ze zarudlých očí mu tekly slzy. "Co se děje?" Vydechla jsem překvapeně a okamžitě ho objala. Věnoval mi mdlé objetí. "Je mi to líto... vážně moc." Zašeptal mi do ucha a opřel si čelo o mé rameno. Chtěla jsem ho trochu uklidnit hlazením po zádech, ale nejspíš to nepomáhalo. Louis se ode mě odtáhl a popotáhl. Na to se vysmrkal a znovu na mě pohlédl. "Co se děje?" Zopakovala jsem stejnou otázku už poněkolikáté a doufala, že mi konečně odpoví. Louis se nadechl k odpovědi. "Promiň Alie... za všechno se ti omlouvám, zasloužíš si toho nejlepšího kluka na planetě..." Začal a já se zarazila. Co to tu vykládá? On je pro mě ten nejlepší kluk na planetě! "Proč bys to neměl být ty?" Zeptala jsem se ho nejistě. Utřel si slzy a pokračoval. "Protože přestože, jsem měl tebe, ani na vteřinu jsem nezapomněl na ní...." Přiznal. Vykulila jsem oči. Mluvil o Eleanor. Určitě. Takže to celé byla jenom hra?! Krátil si se mnou čas?! Ne. To je nesmysl, Louis takový nebyl. "Mluvíš o Eleanor, že?" Ujistila jsem se. Přikývl. "Omlouvám se..." Šeptl. Mohla jsem na něj teď vylítnout a seřvat ho nebo něco takového a popravdě, chuť jsem na to měla... Ale vidět ho tu sedět jako hromádku neštěstí a uvědomovat si, že tenhle boží kluk miluje holku, kterou svojí vinou ztratil, mi v tom prostě bránilo. "Ne, neomlouvej se." Zamumlala jsem. Milovala jsem ho, lhala bych sama sobě, kdybych tvrdila, že ne ale někdo jako on nemohl trpět. "Nenapadlo tě jí třeba zavolat?" Zeptala jsem se. V duchu jsem byla vážně zklamaná, tenhle vztah jsem si představovala trochu jinak. A v nejhorších představách i rozchod vypadal trochu jinak. Byl to rozchod, nebo ne? Přikývl. "Hned druhý den po tom, co mě nechala... nezvedala mi to." Znovu si utřel slzy. Chápavě jsem přikývla. "Promiň." Zopakoval. Neskutečně mu chyběla a nebál se to přede mnou přiznat. Objala jsem ho a lehce ho políbila na rty. Neunikl mi slabý odpor z jeho strany. "Všechno už bude jenom lepší, slibuju." Šeptla jsem, vstala jsem a zamířila dolů. "Tohle už lepší nebude..." Zaslechla jsem jeho polohlasné povzdychnutí.
"Copak? Problémy v ráji?" Rýpnul si Harry, jakmile zahlédl můj výraz (a že jsem musela vypadat jako bych šla na porážku). V tuhle chvíli jsem na zábavu neměla náladu. Věnovala jsem mu nenávistný pohled a sedla si na gauč vedle Nicol. "Je něco špatně?" Zeptala se okamžitě. Zakroutila jsem hlavou na znamení, že se o tom nechci bavit. Jen s obtíží jsem zadržovala slzy. V mém nitru se sváděl boj, jedna moje půlka zoufale chtěla zpátky svého kluka zpět, ta druhá s tím pro změnu chtěla něco udělat. On si přece nezasloužil neopětovanou lásku! "Rozešli jste se?" Hádala Nicol, přikývla jsem pak ale zakroutila hlavou. Nakonec jsem pokrčila rameny. Nebyla jsem si už ničím jistá. "Tak co?" Nechápala. "Řekl, že..." Zarazila jsem se, všimla jsem si totiž Harryho pohledu. Seděl vedle Nicol a hádala jsem, že celou dobu poslouchal. Čapla jsem Nicol za ruku a odtáhla jí do kuchyně. "Řekl, že mojí přítomností se snažil zapomenout na Eleanor. Jenže bohužel se mu to nepodařilo. Nepřestal na ní myslet ani na chvilku. Pořád jí miluje." Nicol chápavě přikývla. "Co si o tom myslíš ty?" Zeptala se po chvíli. Pokrčila jsem rameny. "Chceš ho zpátky? Mám ti s tím pomoct?" Rázně jsem zakroutila hlavou. "Ani náhodou, nechci ho do ničeho nutit, zaslouží si pravou lásku a protože, jak je vidět, nevyprchala za tu dobu, co byl se mnou, je to určitě Eleanor." "Chápu dobře, že je chceš zase dát dohromady?" Zaváhal jsme ale nakonec přikývla. "Zaslouží si, abychom se o to alespoň pokusili." Nicol přikývla. "Fajn, ale kde chceš začít?"
Ten večer jsem se vloupala do Louisova pokoje, když spal a našla si v jeho telefonu číslo na El. Nebylo ode mě slušné takhle se mu hrabat v telefonu ale bylo to pro jeho dobro. Chvíli mi to trvalo, ale nakonec jsem jí našla. Koho by napadlo, že jí bude mít uloženou jako "Honey"? Ještě, že u kontaktu měl i její fotku. Pomalu jsem se vyplížila z pokoje i se zbytkem svých věcí a zamířila dolů. Dneska jsem si ustlala na gauči.
Hned jak jsem se probudila a můj hlas nezněl jako hlas mrtvoly ze záhrobí, vypojila telefon z nabíječky a zavolala Eleanor. "Ano?" "Ahoj... ehm tady Alie. Hele ty neznáš mě a já v podstatě neznám tebe ale potřebuju si s tebou promluvit." "A o čem?" "Nejlépe na živo." "Ale proč?" "Je to důležitý." "Nebudu se s nikým scházet jen tak pro nic za nic." Zhluboka jsem se nadechla. "Jestli tě to zajímá, a že by mělo, přijď prosím do Starbucks na Oxford street." Ozvalo se povzdechnutí. "V kolik?" "Za hodinu?" Navrhla jsem. "Fajn... a jak tě poznám?" Zamyslela jsem se a nakonec jednoduše odpověděla. "Já tě poznám. Zatím ahoj." Všimla jsem si, že za dobu telefonátu s Eleanor, si Nicol sedla vedl mě na gauč a pozorovala mě zvídavým pohledem. "Eleanor?" Zeptala se, jakmile jsem schovala telefon do kapsy. Přikývla jsem. "Za hodinu se máme sejít ve Starbucks na Oxford street. Doufám, že pojedeš taky." "To je jasný!" Přikývla. "Tak za Louise!" Usmála jsem se a s Nicol jsme si plácli.
Nemohla jsem se dočkat a taky mnou trochu hlodaly pochyby. Jak snadno se na nás El mohla vykašlat. Oblékla jsem se do světlých upnutých džínů a bílého tílka. Venku bylo docela hezky, takže jsem černou, látkovou bundičku nechala v tašce a s několika minutovou časovou rezervou jsem vytáhla Nicol na cestu. V Liamově autě, které jsme si půjčili, jsme rozebírali co jí řekneme. Nakonec jsme se rozhodli, že jí odvyprávíme celý příběh a necháme jí rozhodnout se, jak bude chtít. Zaparkovali jsme v jedné z postranních uliček a zamířili do Starbucks. Doufala jsem, že El nepůjde někam jinam, protože kolem Oxford street jich bylo několik. Nicol si objednala perníkové latté a já se spokojila s obyčejným. Čekali jsme asi čtvrt hodinu, než se ve dveřích Starbucks objevila sympatická brunetka. Zhluboka jsem se nadechla, vstala a zamířila k ní. "Ahoj, já jsem Alie. Volala jsem ti." Věnovala jsem jí přátelský úsměv, který mi nejistě oplatila. "Kde jsi vzala moje číslo?" Zeptala se a já pokrčila rameny. "Myslím, že to není důležité." Zavedla jsem jí k našemu stolu. El přimhouřila oči a pohlédla na Nicol. "Tebe znám." "Jo, já jsem Nicol. Chodím s Liamem." Vysvětlila a Eleanor přikývla. "Tak, co jste chtěli?" Zeptala se a posadila se na židli ke stolu. "No, víš, jde o Louise." Bylo vidět, že okamžitě ztratila zájem. "Aha..." Ušklíbla se. "Počkej, musíš nás vyslechnout. Já... dala jsem kluky dohromady, byla to vlastně náhoda protože jsem to v obchoďáku narvala košíkem do Harryho a když pak u mě několikrát přespal domluvila jsem mu aby se s klukama dal do kupy. Ten den, přišel Louis ožralý jako prase, bylo to nechutný..." "Celej on." Znovu se ušklíbla. "Ještě chvilku poslouchej prosím. Přiotrávil se alkoholem a skoro umřel." Všimla jsem si, že její tváří se krátce mihl strach, strach o něj. "Naštěstí se dal dohromady a na alkohol se díky bohu vykašlal. Za celou tu dobu jsem se o něj starala a docela nás to sblížilo. Dali jsme se dohromady, bylo to jako pohádka. Ale to není to, k čemu jsem se chtěla dostat... včera jsem za ním šla a našla jsem ho úplně sesypaného. Byl na tom vážně špatně. Brečel. A víš proč? Protože přes všechno, co se mnou zažil a přes všechno, že mě měl opravdu rád. Nezapomněl na tebe. On tě miluje Eleanor. Nemůžeš mu to udělat, nemůžeš se na něj vykašlat." Eleanor na mě pohlédla zvláštním pohledem. "Lhala bych, kdybych řekla, že mi ho není líto ale já tu nejsem od toho, abych někomu dělala fackovacího panáka. Zmínil se o tom, že mě praštil a hodil po mě láhev alkoholu?" Zeptala se a já okamžitě přikývla. "Jo, a opravdu toho litoval." "Promiňte holky ale ať se snažíte jakkoliv, nehodlám na svém postoji nic změnit. Odešla jsem od něj, protože byl na mě hnusnej. Netvrdím, že by automaticky měl být i teď ale myslím, že bych na to nedokázala zapomenout. Víte holky já byla doopravdy zamilovaná..." Odmlčela se a nakonec vstala. "Zatím se mějte." Na to zamířila pryč. "Posrala jsem to?" Zeptala jsem se Nicol po chvíli. Okamžitě zakroutila hlavou. "Ne, řekla jsi to přesně tak, jak to bylo ať si to sama srovná v hlavě jak potřebuje a buď to dopadne dobře, nebo ne. Už musíme jenom čekat..."
Tak co vy na to? Zkusíte hádat, jak to dopadne? Koment prosím :)
