Bylo to ještě horší, seděl jsem na posteli a obličej si schoval do dlaní, nechtěl jsem si to přiznat, snažil jsem se stále obelhávat sám sebe, že je mi to jedno, že se mě to absolutně netýká, ale čím víc jsem se snažil, tím to bylo horší a já padal...
Stáli jsme s Taem před školou, trval na tom, že musíme počkat na Luhana a toho druhého kluka, který mě otravoval jen svoji přítomností. "Proč na ně musíme čekat?" zeptal jsem se a promnul si unavené oči. "TY" ohradil se a ukázal na mě výhružně "SE VŮBEC NEOZÝVEJ, KAMARÁDE." přišla mi vtipná ta vážnost, se kterou to pronesl, ale přes veškerou snahu zanechat si svůj pokorný a kamenný výraz jsem zklamal a začal se smát. Tao na mě s vytřeštěnýma očima vrhnul svůj pohled. "Ale, ale." poškádlil jsem ho a pohladil ho po tváři. "Je tohle možný?!" vykřikl zoufale, v doprovodu mého smíchu.
"Ahoj!" zakřičel Luhan a zamával, když se pověsil Taovi na ruku. Všiml jsem si vražedného výrazu toho jeho ocásku a na mojí tváři se formoval arogantní úšklebek. Jeho pohled se přesunul na mě a začal supět, když viděl výraz v mojí tváři, což mě vybudilo k tomu vysmát se mu ještě víc. Najednou jsem ucítil silnou ránu do ramena, otočil jsem se na Taa, který očekával moji reakci. "Co to bylo?" pokáral jsem ho tlumeným hlasem. Tao se zhluboka nadechl a pronesl tichou omluvu.
"Sehunnie!" uslyšel jsem známý hlas, který rozbušil moje srdce jako nikdy předtím. "Kurva." uniklo Taovi "Tohle není dobrý." Otočil jsem se za hlasem a zhluboka se nadechl, znervózněl jsem a najednou cítil, že nemám nic pod kontrolou, byl jsem nervózní a můj hrudník se chvěl. "Ahoj! Dlouho jsme se neviděli, chyběl si mi!" vyjekla Minsaki a objala mě. Držet ji v objetí po té dlouhé době, kdy jsem na to jen vzpomínal bylo jako mučení, i když jsem si celou dobu nepřál nic jiného, ten pocit... Cítil jsem její parfém, který se tolikrát otiskl na moji kůži, vyvolalo to ve mě nepříjemnou nostalgii. Jemně jsem ji odstrčil a usmál jsem se. "Taky tě rád vidím." řekl jsem, ale na svém obličeji nedal znát žádné emoce. "Asi se teď budeme vídat častěji." usmála se sladce a odhrnula si vlasy z obličeje za ucho. "Jsem ráda, že jsi tu." Otevřel jsem ústa ve snaze odpovědět, ale v dálce jsem uviděl Laye.
Ovládl mě vztek a můj obličej se zformoval do zlostného výrazu. Přišel k nám a své ruce obtočil kolem Minsakiných ramen, věnující jí letmý polibek na krk. Zaťal jsem své ruce v pěst a Tao okamžitě zareagoval, chytil moji ruku a snažil se mě uklidnit, marně. "Co tu děláš, lásko?" zašeptal jí Lay do ucha a podíval se směrem ke mě. Zakroutil jsem hlavou s nevěřícným úšklebkem. "Jen jsem přišla pozdravit." zaklonila hlavu a usmála se. "Uvidíme se později, zatím ahoj." Zamávala a ruku v ruce odešli k Layově autu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Snažil jsem uklidnit svůj dech, ale cítil jsem se, jako by i někdo píchl adrenalin do srdce, cítil jsem jen vztek, který jsem nebyl schopný ovládat. "Sehune.." oslovil mě Tao, vytrhl jsem se z jeho stisku a kopnul do plastového koše vyjímajícího se vedle nás ve snaze uvolnit svůj vztek, nepovedlo se. Sbalil jsem se a beze slova odešel.
Luhan
Pozoroval jsem jak odchází. Bylo mi to líto. "Půjdeme na ten oběd?" Vydechl hluboce Tao a poškrábal se na zátylku. "Já nepůjdu, musím domů." Prohlásil Xiumin a vydal se na opačnou stranu než Sehun. "No tak jdeme jen my." Pousmál jsem se na Taa a také jsme vyrazili. Celou cestu jsem se ho snažil nějak rozptýlit, ale nedařilo se mi to. Stále byl nesvůj. "Kdo byla ta holka?" Prolomil jsem nepříjemné ticho. Ze začátku se Tao moc k odpovědi neměl, ale po mém neustálém naléhání neměl na výběr. "Je to Sehunova první vážná známost, podváděla ho, dlouho, a pak se s ním kvůli Layovi rozešla. Opravdu ho to zasáhlo. V tu dobu jsem ho tahal opravdu z velkých sraček a už nechci znova. Pro dobro nás všech doufám, že ho Minsaki nechá bejt, dokud není pozdě." Nevěřícně jsem na Taa koukal a nevěděl co říct. Zrovna do Sehuna bych opravdu neřekl, že by ho něco takového mohlo položit na lopatky. "Neboj Tao, bude v pořádku. Postaráme se o něj." Pohladil jsem ho po zádech a přitulil se blíž k němu.
