Bylo to ještě horší, seděl jsem na posteli a obličej si schoval do dlaní, nechtěl jsem si to přiznat, snažil jsem se stále obelhávat sám sebe, že je mi to jedno, že se mě to absolutně netýká, ale čím víc jsem se snažil, tím to bylo horší a já padal...
Seděl jsem v tělocvičně odmítající jakýkoliv pohyb, tentokrát to se mnou trenér vzdal. "Sehune, co se to s tebou sakra děje?" dřepnul si ke mě a zoufale se snažil ze mě vypáčit každé slovo. "Jestli se něco děje, máš nějaký problém nebo si nevíš rady, já ti rád pomůžu, můžeme si promluvit." bylo mi ho líto, když jsem cítil zájem udělat opravdu všechno, aby se jeho nejlepší tanečník cítil lépe. "Jo, mám problém." odpověděl jsem naprosto vážně. "Jsem prostě kretén." odpověděl jsem a on poraženě sklopil hlavu. "Chvíli si odpočiň a pak se k nám přidej ať nejsi pozadu."
Můj pohled stále kmital mezi Luhanem a Xiuminem, žádné dotyky, úsměvy a z Luhanovi strany ani opětované pohledy. Moc se k sobě neměli na to, že byli zase spolu. Občas se můj pohled střetl s tím Baekhyunovým, ale ten okamžitě uhnul a snažil se dělat jakoby nic. Narozdíl od Luhana, který se na mě vždy usmál, než sklopil pohled, ihned potom jsem se podíval na Xiumina, který se díval na Luhana a potom obrátil pohled na mě. Tohle se mi opravdu nějak nezdálo.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Co se tady zas válíš? Seš v pohodě?" staral se Tao, když měli pauzu. Pokýval jsem a dál sledoval, jak se rozvíjejí vztahy. "Sleduješ Luhana?" znovu jsem pokýval. "Nevypadá to, jako by byly s tím dementem zase spolu." prohodil jsem bezmyšlenkovitě. "Jako s tebou?" odpověděl provokativně. Vrhl jsem na něj uražený pohled a on se jen zasmál. "Ne teď vážně, s kým by měl jako být?" zaskočilo mě překvapení v jeho tváři. "Přece s Xiuminem." Tao jen s údivem zvedl obočí. "Kdes na to jako přišel?" jeho oči přímo zahltila zvědavost. Vytáhl jsem mobil a ukázal mu zprávu od Baekhyuna. "To je hajzl.." ironicky se pousmál a zaměřil ho pohledem. "Můžu tě ujistit, že Luhan a Xiumin spolu nejsou a ani nebudou."
Luhan
Sehun na mě stále koukal. I ve chvíli, kdy si k němu přisedl Tao. Pamatuje si včerejšek? Bylo mu to nepříjemné? Nebo co se děje. "Lu, chci si promluvit, o nás." Chytl mě Xiumin za ruku. Okamžitě jsem ji setřásl a chytil ji do své druhé dlaně, jakoby mi jeho dotek ublížil. Hned na to můj pohled směřoval k Sehunovi. Tao na něj nemluvil, ale on mě jen pozoroval, vsadil bych se, že byl zaměřený na mou dlaň. Poté se mi podíval do očí. Srdce mi začalo rychle tlouct. "A nebo si běž za ním. Jako vždy." Frkl a vrátil se tam, odkud přišel. Neměl jsem zájem s ním cokoli probírat. Už nejsme my, jsem já a on. Měl by to pochopit. Nemohu se s ním přátelit, pokud to bere jako něco víc. Prostě to nejde.
"Luhane, Lay říkal, žes napsal nový singl. Předpokládám, že nám ho předvedeš." Poplácal mě po ramenu trenér a vytrhl mě tak z mého rozjímání. Všichni se posadili a čekali na můj výstup. I on. Byl jsem nervózní. Mé písně nikdy nebyly o nikom. Nikdy jsem v tom neviděl žádný větší význam. Ale teď, když mám zpívat, jen a jen pro něj s možností, že si to nebude pamatovat, nebo naopak ano, cítím se zahanbeně. Nikdo nevěděl, že je o něm, proto nechápali příčinu mých obav. Můj žaludek se svíral v bolestech, moje srdce tlouklo jako o závod. Začínal jsem opravdu panikařit. Podíval jsem se na Taa a začal pohledem kmitat mezi ním a Sehunem. Nemohl vědět, co jsem mu tím chtěl naznačit. Potřeboval jsem se uklidnit. Začal jsem hluboce dýchat. Pomohlo to. "Luhane, na co čekáš, jsme tu všichni." Usmál se na mě trenér a já prostě musel začít.
