Bylo to ještě horší, seděl jsem na posteli a obličej si schoval do dlaní, nechtěl jsem si to přiznat, snažil jsem se stále obelhávat sám sebe, že je mi to jedno, že se mě to absolutně netýká, ale čím víc jsem se snažil, tím to bylo horší a já padal...
Čekal bych všechno, ale tohle ne. Tohle opravdu ne. Když jsem vyšel z restaurace na čerstvý vzduch, promnul jsem si dlaněmi obličej. Co si mám teď myslet? Byl jsem zmatený, stále jsem nemohl uvěřit Luhanově rekci, jakou předvedl scénu kvůli tomu, že se Minseoka někdo dotýkal. Snažil jsem se zadusit bolest agresí a bezohledností, což byl jediný způsob, jakým jsem se dokázal bránit. Udělal bych to samé, kdyby se někdo dotýkal jeho. Znamená to, že cítí k Minseokovi to samé, co já k němu?
"Tohle jako udělal před tebou?" pokýval jsem Baekhyunovi na souhlas po tom, co jsem do sebe kopl dalšího panáka vodky. "Tak to je docela podpásovka." znovu jsem opakoval svoje gesto a svůj pohled zaraženě zarýval do stolu, nervózně jsem poklepával nohou což přimělo Baekhyuna objednat mi dalšího panáka. "Možná je lepší se s ním rozejít, než to udělá on." pronesl jsem po neustálém přehráváním si té scény v hlavě. "Myslíš, že to udělá?" zeptal se už přiopilý, hrající si s prázdnou sklenkou. "Je zřejmé, že k němu furt něco cítí. Třeba si to právě uvědomil, třeba jsou teď spolu." pronesl jsem vcelku klidně, ovšem pouze na povrchu. Bolelo to a neskutečně moc, byl jsem nervózní a snažil se to přebít hořkou tekutinou zamlžující můj mozek. Byl jsem rád, že jsem byl po dlouhé době s Baekem. Hlavně v této situaci to byl jediný člověk se kterým jsem mohl a chtěl mluvit. "Co budeš dělat?" zvedl ke mě již napůl nepřítomný pohled. "Nic." odpověděl jsem chladně a bez váhání, nejsem typ člověka, který by o někoho bojoval, už vůbec jsem nedokázal snést myšlenku, že by si mezi námi měl vybírat. "Říkal jsem ti, že jsou spolu." pozvedl ramena a dorazil se dalším panákem, načež jsem ho já okamžitě následoval.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když jsme už oba byli v náladě, neřešili jsme žádné strasti ani starosti, jen jsme se smáli a bavili, bez jakýchkoliv výčitek a bolestí. Tohle jsem potřeboval, vždycky byl dobrý v tom, aby mi pomohl se odreagovat. Perverzně jsem se pousmál nad vzpomínkou naší vášnivé noci a zřejmě jsem nebyl jediný, jelikož jsme si začali vyměňovat vášnivé pohledy, než jsme se oba začali hlasitě smát. Zvedl jsem obočí nad Baekhyunovým znenadání zaraženým výrazem, pokýval hlavou směrem ke dveřím baru, otočil jsem se a okamžitě protočil oči, jediný, koho jsem absolutně nechtěl vidět. "Vypadá dost zničeně, hlavně teď." pokrčil jsem rameny, je mi to lhostejné, není to moje vina. Baek pokýval na souhlas, jeho pohled se zase soustředil jen na mě, ze všech sil se snažící mě odreagovat od přítomnosti Luhana.
Luhan
Tao mě táhl do boxu, který byl přímo u tanečního parketu, na kterém se zběsile pohybovaly mladí dospělí do rytmů populárních songů. "Nikam nechoď hned dojdu." Mával mi Tao ukazováčkem před obličejem. Jen jsem tiše kývl a dál se utápěl ve svých slaných slzách. Dlouho jsem čekat nemusel. Byl tu téměř do minuty i s našimi prvními drinky tohoto večera. "Kanpai" Zahlásil Tao a zběsile si se mnou přiťukl. Věděl jak mi zlepšit náladu. Nevrtat se v tom. Zabavit mě. Nenechat mě přemýšlet. To přesně na mě zabíralo. S každým dalším drinkem jsem se cítil lépe a lépe. Tao také. Byl rád, že se bavím. A já se opravdu bavil. Vytáhl mě na parket. "Neumím tancovat." Smál jsem se a nechal se přitáhnout až k jeho tělu. Ruce jsem mu položil kolem krku a nechal se vést jeho boky a pohupovat se do rytmu. Bylo mi skvěle. Dokud jsem nespatřil jeho. Stál u baru a i přes mé mlžné vidění mohu říct, že jeho oči byly upnuty na mě. Oplácel jsem mu jeho pohledy. Chtěl jsem aby přišel, vzal mě za ruku a zapomněl na vše co jsem udělal špatně.
