You made my life colorful (HUNHAN)

13. That bad thing called lust

Luhan

Jakmile jsem slyšel zvuk oznamující smsku zbystřil jsem. Potřebuje mě? Neváhal jsem a okamžitě mu volal.

"Jsi v pořádku? Co se stalo?" Třepal se mi hlas nemohl jsem ani pomyslet na to, že by má tvrzení vyvrátil.

Nic neříkal.

"Jsem na cestě." Zareagoval jsem pohotově a temnými uličkami mířil k jeho domu. Netrvalo ani půl hodiny a už jsem čekal až mi otevře. Snad si všiml mé sms. Zvonit jsem nechtěl, věděl jsem, že jeho rodiče pravděpodobně spí. Přece jen je skoro jedna hodina ráno. Pracovní den. Asi po třech minutách mě pustil dovnitř a beze slov mě vedl k němu do pokoje. Začal jsem přemýšlet nad tím, jestli jsem v něm vůbec někdy byl, přestože v tuhle chvíli na tom nezáleželo. Sedl jsem si na postel a čekal co se bude dít. Vzal si do rukou mobil, který mi následně podal. Zprávy od Minsaki. Byla jich tam spousta. "Nechci žít." Možná tohle ho tak rozhodilo. Pokynul jsem mu ať jde ke mně. Sedl si a já ho láskyplně objal a hýčkal ho ve vlasech. Slova byla v tuhle chvíli zbytečná, bál se, že si opravdu něco udělá. Po chvíli mu znova zavibroval mobil. Křečovitě mě při tom zvuku sevřel. "Hunnie, bude lepší když půjdeš spát." Šeptal jsem mu do ouška a letmě ho políbil. "Zůstaneš tu?" Podíval se na mě prosebně. "Samozřejmě. Pokud to rodičům nevadí." Usmál jsem se na něj. "Mamka tě má ráda." Ujistil mě a já si vzpomněl, jak jsme společně pekli omluvné sušenky, nad příjemnou vzpomínkou jsem se pousmál a dál se věnoval Sehunovi, který vypadal jako bezmocná hromádka neštěstí. Nikdy nebyl tak chladný jak vypadá.

"Obleč si tohle." Hodil po mně své triko. "Můžu si ho nechat?" Poškádlil jsem ho trochu a převlékl se. Když mé i Sehunovi věci byly perfektně složeny, odebral jsem se za ním do postele. Jeho ruce se obtočily kolem mého pasu a já spokojeně zamručel.

"Hunnie?" Vzdychl jsem do prázdna.

"No?"

"Nic se jí nestane."

Sehun

Nebyl jsem si jistý tím co Lu řekl, ale snažil jsem se být pozitivní.

"Věřím ti."

Ještě pevněji jsem ho sevřel v náručí a věnoval mu malý polibek na zátylek, než jsem se konečně pokusil usnout.

Jako po každé naší společné noci mě probudil pohotový Luhan půl hodiny předtím, než jsem vstával, tentokrát hravými polibky po celém mém trupu. Usmál jsem se a ve chvíli nepozornosti ho stáhl k sobě do postele a pevně uvěznil ve svém sevření. "Dočkám se někdy rána kdy se probudím vedle tebe?" pochyboval jsem, že by odpověď mohla být kladná. "Jen se o tebe chci postarat." pronesl ublíženě a našpulil rty. Znovu jsem se pousmál a znovu díky jeho roztomilosti. Povolil jsem sevření, čímž jsem osvobodil Luhana a vstal z postele s cílem dát si sprchu.

Když jsem znovu přišel do pokoje, viděl jsem Luhana nervózně sledovat můj mobil ohlašující další zprávu. Promnul jsem si obličej a rychle hodil něco na sebe abych se  co nejdřív dostal do kuchyně, abych nepotkal mámu. Než jsem stihl vyjít ze dveří, už jsem cítil pevné sevření na své paži. Nevěnoval jsem tomu pozornost, upřímně, nejraději bych byl sám, beze všech. "Dobré ráno!" uslyšel jsem mámin sladký hlas z kuchyně. "Kurva.." prohodil jsem bezmyšlenkovitě. Lu se okamžitě pustil mojí ruky a snažil se udržovat si ode mě co největší vzdálenost. "Lu, co ty tady děláš?" zeptala se překvapeně, zatím co svírala šálek horké kávy. "Ty jsi tu přespal?"

"A-ano. Musel jsem..." zakoktal se, bylo mi jasné, že je v koncích. "Doučoval mě, dneska mám důležitý test, trvalo celkem dlouho, než jsem to pochopil a nechtěl jsem ho nechat jít domů pozdě v noci." pronesl jsem s ledovým klidem a šel si vychutnat svoji snídani. Cítil jsem Luhanův udivený pohled v mých zádech, stále zadržoval dech. "A kde jsi spal? Na gauči?" usmála se vřele. "Ano, samozřejmě."