You made my life colorful (HUNHAN)

24. The end

"Sehune co mám dělat?" Šeptal jsem mu vyděšeně do ucha. "Říkal jsem, že nemáš chodit." Odpověděl stroze. "Luhane, pojď se věnovat slečně, to je přece slušnost." Volal na mě Sehunův otec. "Pane Oh, víte já se necítím na nějaké seznamování. Stále ji miluji a je dost možné, že se k sobě vrátíme." Snažil jsem se celou situaci zahrát do outu. Ale pan Oh je neodbytný. "Taková krásná dívka a ty si to necháš ujít?" Tlačil mě blíže a blíže k ní. "Jestli nechce, tak nechce." Vložila se do toho Sehunova maminka. Alespoň ona. Byl jsem vděčný. Najednou se Jinri rozbrečela. "Papa, co je na mě tak špatného, že mě nikdo nemůže milovat?" Naříkala v otcově náručí.

Po dlouhém přemlouvání obou otců jsem se tedy překonal. Nebyla špatná, tedy vlastně byla. Typická bohatá holčička, která většinou bývá terčem posměchu v komediálních filmech. Hloupá, s růžovými brýlemi na nose, hledající slepou lásku. Možná mi jí bylo i líto. Zatímco jsem snášel její řeči, po očku jsem sledoval Sehuna. Koukal na mě. Hlídal ji. I mně. Nedivím se. Různě se na mě mačkala, 'omylem' mě brala za ruku, nakonec si o mě omylem opřela hlavu. To už ta má spočinula v mých rukách. Litoval jsem, že jsem sem došel, že jsem povolil, a hlavně toho, že se na to celé musí dívat Sehun a také hádky, ke které se schyluje s každým mým nádechem. Sehun vstal. Odešel. Musel jsem za ním. Doslova jsem ze sebe Jinri shodil, vstal a bezmyšlenkovitě běžel za ním.

"Hunnie?" Zaklepal jsem nerozhodnutě na jeho dveře. Otevřel jsem a vkročil. Ležel s Vivim na posteli a zcela ignoroval mou přítomnost. "Jsi naštvaný? Půjdu domů, nechci tu být, bez tebe." Stále žádná odezva. Sedl jsem si k němu a začal mu kreslit na stehně obrazce. Pak jsem si beze slov lehl vedle něj a přitulil se. Když hodil ruku kolem mého pasu a i Vivi se u nás uvelebil poznal jsem, že to nechce teď řešit a zkusí to vstřebat. "Hunnie, musím domů." "Zůstaneš tady." Chytl mě za zápěstí a stáhl zpět vedle něj. "Nemůžu tu s tebou takhle být, co kdyby přišel tvůj otec." Naléhal jsem. "Nezajímá mě to." Odsekl a já nevěděl jak se rozhodnout.

Sehun

"Lu.." vzdychl jsem se sklopeným pohledem a stiskl jeho ruku ještě pevněji, načež jsem svůj zkroušený pohled znovu obrátil na něj. Žárlivost a vztek vystřídal smutek a jediné co jsem chtěl bylo, aby zůstal se mnou. Abych věděl, že mě neopustí, nikdy, nedokázal jsem si to představit. Usmál jsem se, když mi věnoval jemný polibek na tvář a znovu se uložil vedle mě. Jemně jsem svými prsty hladil jeho líčko, když jsem se zahleděl hluboko do jeho očí. "Miluju tě." řekl jsem skoro neslyšně. Jeho úsměv mi znovu rozzářil celý svět, přitáhl si mě k sobě, položil mi čelo na jeho hrudník a já ho pevně objal kolem pasu. "Miluju tě, Hunnie."

Najednou se bez klepání otevřely dveře, oba jsem sebou cukli tím neskutečným leknutím. "Hmm, pěkné." zlomyslný úsměv malé černovlásky ani jednomu z nás neunikl. "Vypadni odsud." pronesl jsem bez emoce. Věděl jsem, že téhle situace hodlá využít, jak byla od mala vyučena svým otcem, který si tak vybil nejvyšší pozice ve firmě, ale nechtěl jsem jí připustit, že má navrch. Střet dvou silných osobností nikdy nedopadne dobře a tohle byl přesně ten případ.

"Absolutně mě nezajímá, že se ti líbí. Nebudu se rozcházet se svým přítelem jenom proto, že se ti kurva líbí." ztrácel jsem pevnou půdu pod nohama, odhalil jsem svůj vztek a ona okamžitě využila nestability mé mysli. "Tak proč to ještě neví tvoji rodiče?" Bylo mi jasné, že se na to zeptá, je chytrá a já už předvídal její další krok. Pokud nebude po mém, budeš mít obrovské problémy.

"Jak by asi reagoval tvůj táta, hm? Nemá rád gaye, moc smutné. Taková zakázána láska, že?" působila uměle a ironicky, cítil jsem stahy svých svalů, když jsem se snažil ovládat vztek. "Pojďme si projít, jak by to dopadlo, kdyby se to dozvěděli. Myslím, že by tě pořádně seřvali, tvůj táta by tě možná uhodil, vyhodili by tě z domu, zřekli se tě, nakonec se kvůli tobě rozvedli." Usmála se a vsunula si pramínek svých vlasů za ucho. "A nakonec to, co by tě nejvíc bolelo." znovu ten úsměv, ten nechutný úsměv. "Já nemám syna."