Bylo to ještě horší, seděl jsem na posteli a obličej si schoval do dlaní, nechtěl jsem si to přiznat, snažil jsem se stále obelhávat sám sebe, že je mi to jedno, že se mě to absolutně netýká, ale čím víc jsem se snažil, tím to bylo horší a já padal...
Po několika vteřinách, kdy byl můj pohled zabořený do země, snažíc se vstřebat co se právě stalo, jsem se znovu podíval na Luhana. Rozlil se mnou nepříjemný pocit, když jsem viděl slzy v jeho očích. Jako bych najednou zapomněl na všechno, co se stalo, šel jsem k němu a přitáhl si ho do pevného objetí. V tuhle chvíli pro mě nebylo nic důležitějšího, než on. Sevřel svoje ruce kolem mého pasu a mé tričko sevřel ve svých dlaních, jako by se chtěl ujistit, že nikam neodejdu. Věnoval jsem mu malý polibek do jeho vlasů a zavřel oči, konejšivě jsem ho hladil po zádech, ve snaze ho uklidnit. Přitisknul se ještě víc ke mě, nad čímž jsem se lehce pousmál.
Jemně jsem ho od sebe odtrhl a podíval se mu do očí. "Vůbec tu nejde o Minsaki." prolomil jsem to nepříjemné ticho a nervózně si olízl rty. "Jde o tebe, celou dobu jen o tebe." Cítil jsem, jak se můj hlas začal třást, už jen proto, že jsem nebyl příliš dobrý v tom, abych někomu vyznával city, ale nedokázal jsem si představit, že bych to dál držel v sobě a dál sledoval, jak se ho dotýká někdo jiný a čím hůř, celou noc přemýšlel nad tím, že je zrovna teď s ním. Na jeho tváři se vykouzlil roztomilý úsměv, zatím co jeho tváře chytaly červený odstín, rychle obrátil pohled jinam, abych si toho nevšiml.
"Pozdě." poškádlil jsem ho a provokativně zvedl obočí,lehce jsem uchopil jeho bradu a donutil ho se mi podívat znovu do očí. Miloval jsem jeho oči, byly tak zářivé a hluboké, jako by se v nich odráželo všechno, co jsem celou dobu hledal. Natiskl jsem své rty na jeho, neskutečně mi chyběla ta sladká chuť jeho rtů, ta harmonie, v jaké se naše rty pojili v hlubokém polibku. Moje ruce sjeli na jeho pas, zatím co Lu zavěsil svoje ruce kolem mého krku. Asi během vteřiny se mu rozezvonil mobil, nevšímali jsme si toho, ani jeden z nás nechtěl přerušit ten vzácný moment. Sáhl jsem do jeho kapsy a mobil pohodil na polštář.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Uchopil jsem jeho pas pevněji a pomalu ho vedl dozadu až k rámu mé postele, kde jsem ho opatrně položil bez toho, abych rozpojil naše rty. Natiskl jsem svoje tělo na to jeho, náš polibek se vášnivě prohloubil, když jsem začal sundávat jeho tričko a odhodil ho na zem, chvíli jsem se věnoval jeho citlivém krku, ušklíbl jsem se když jsem ucítil jeho třesoucí se dech. Pokračoval jsem svými polibky po celém jeho trupu, propletl svoje prsty v mých vlasech a jemně tahal pokaždé, když jsem skousl jeho kůži.
Protočil jsem oči, když mu znovu začal vyzvánět mobil. "N-nevšímej si toho, Sehunnie." řekl se stále rozechvělým hlasem. Znovu jsem se k němu naklonil pro polibek, cítil jsem jeho ruce putovat pod mým tričkem, když se jeho mobil přepnul do hlasové schránky.
"Lu, proč mi nebereš mobil? Domlouvali jsme se přeci, že u mě dneska budeš spát, měl jsi dojít už před 20 minutama. Děje se něco? Ozvi se prosím, miluju tě."
"To nemyslíš vážně?!" okamžitě jsem se odtrhl od polibku a znovu se posadil na postel. "Není to tak.. J-já.." vstal jsem z postele a promnul si spánky se sarkastickým úšklebkem na tváři, kterým jsem se vysmíval maximálně sám sobě, jaký jsem idiot. "Sehunnie, prosím ne-" snažil se vykoktat Luhan, než jsem ho přerušil. "Vypadni." odsekl jsem bez sebemenší emoce ve svém hlase. "Prosím, nech mě ti to vysvětlit." , "Řekl jsem, ať vypadneš."
