Bylo to ještě horší, seděl jsem na posteli a obličej si schoval do dlaní, nechtěl jsem si to přiznat, snažil jsem se stále obelhávat sám sebe, že je mi to jedno, že se mě to absolutně netýká, ale čím víc jsem se snažil, tím to bylo horší a já padal...
Všude bylo spoustu lidí, hudba byla až ohlušující a všude v dohledu byl alkohol, který zajistil veselou až divokou náladu. "To se mi líbí." ušklíbl jsem se a prohrábnul si vlasy. "Dneska se ožerem." dodal Tao a opřel si loket o moje rameno, když jsme si vyměnili úšklebky. Nelíbilo se mi, že byl Luhan stále tak nesvůj, vypadalo to, jako by při první šanci okamžitě utekl domů. "Tak co, Lu? Zatancujem si?" popíchl jsem ho, moje ruka se sevřela kolem jeho ramen, když jsem mu podával pivo. "J-já.." sledoval mě zaskočeně, bylo na něm vidět, že je dost nervózní, nad čímž jsem se pousmál.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Přestaň ho znervózňovat, Sehune!" Napomenul mě Tao a lehce udeřil do hrudníku. To jsem si nenechal líbit, odstrčil jsem Luhana vrhnul se proti Taovi, kterého jsem silně strčil, měl jediné štěstí, že neskončil na zemi. "Co to bylo?" zeptal jsem se mírným, ale přísným hlasem. Tao mě sledoval s vytřeštěnýma očima "Notak Sehune, jsme už přece dlouho kamarádi." prohodil a neklidně se poškrábal na zátylku. "Buď hodný kluk, Tao." řekl jsem a svůdně na něj mrknul, vzal si svoje pivo a vyšel vstříc zábavě.
Protloukal jsem se mezi tančícíma lidma, a popíjel, což mě dostávalo do nálady, vyměňoval jsem si vyzývavé pohledy se slečnami, kolem kterých jsem procházel. Najednou jsem cítil pevný stisk kolem zápěstí, hbitě jsem se otočil. "Sehunnie!" zakňučela Minsaki a silně objala moji paži, bylo vidět, že alkohol již zamlžuje její myšlení. "Minsaki, jsi v pořádku?" ujistil jsem se starostlivě. "Ne, nic není v pořádku. Všechno je špatně." Se svraštěným obočím jsem se rozhlédl kolem, hledajíc místo, kam bychom se mohli ukrýt. Tančící lidé a hlasitá hudba mi najednou nepřišli tak zábavné. Sundal jsem si bundu a přehodil ji přes její ramena, držel jsem ji u sebe, zatím co jsem nás vedl ven.
Když jsme byli dostatečně daleko, jemně jsem položil ruce na její rozechvělá ramena a svými palci hladil látku, která zakrývala její kůži ve snaze ji uklidnit. "Chybíš mi, strašně moc mi chybíš." s těmito slovy se vrhla do mé náruče, silně sevřela mé tričko ve svých dlaních a rozbrečela se. Nevěděl jsem, co mám dělat, byl jsem absolutně zmatený, jako by mi někdo vybělil mysl. Nechtěl jsem to brát vážně, jelikož byla opilá, tak jsem ji pouze objal a svými prsty si hrál s jejími vlasy. Stáli jsme mlčky několik minut, když se uklidnila, něžně jsem ji od sebe odstrčil a setřel slzy, které stále zdobily její tvář. "Miluju tě. Kdybys jen věděl, všechny ty věci, které jsem držela v sobě pokaždé, když jsem tě viděla. Zapírala jsem sama sebe, protože vím, že mě nenávidíš." znovu se hystericky rozplakala a silně svírala moje dlaně. "Každé ráno, když jsem se probudila, doufala jsem, že to budeš ty, vedle koho se probudím, i když jsem věděla že je to nemožné."
Cítil jsem svoje srdce bít, jako bych se ocitl ve smrtelném nebezpečí, v hlavě jsem nemohl vydolovat jedinou myšlenku. Odtrhl jsem se od Minsaki a nevěřícně zakroutil hlavou s podhledem upřeným do země. Otočil jsem se a odešel, ignoroval její pláč a volání, můj dech byl těžký a drásal můj hrudník, tohle nezvládnu.
